Okja

Další bez přehánění unikátní film Džun-ho Pona (jestli se takhle skloňuje), opět stoprocentně působivá kombinace mnoha žánrů, která ale nepůsobí přeplácaně, protože je zkrátka tak skvěle natočená a zahraná. Od roztomilého dětského dobrodružství je tu jenom krůček k akčnímu filmu, od grotesky k té nejnemilosrdnější kritice zacházení se zvířaty, která s vámi dokáže zacloumat. Agitka? No a? Jsem rád, že se na to někdo nebál ukázat. Tak jako poslední půlhodina tohohle filmu mi kdysi vzala dech povídka Prase od Roalda Dahla - nezapomenutelná stejně jako Okja. (03.05.2020)

Značně přímočará paralela bez zvlášť důmyslného scénáře, sázící na roztomilost ústřední prasnice a na zběsilý děj. Což se celkem daří - rozhodně mi nepřišlo, že by film měl dvě hodiny, nebo že by v něm byly jakékoliv nadbytečné pasáže. Herecké obsazení je bezchybné, od posledního člena eko-teroristů (mezi nimiž ční Paul Dano, kterého ještě čekají velké věci) po všechny "záporáky" (ačkoliv Gyllenhaal je mezi nimi lehce nevyužit, což je vzhledem k jeho potenciálu škoda). Celé je to korejsky rozjívené a překotně uhánějící směrem k finále, proto je trochu škoda, že se neťalo o něco hlouběji a zůstalo se u odsouzení masokombinátů. (30.06.2017)

Brát se to seriózně, pak nemám problém. Ale nesourodý mix korejské grotesky (otřesně nepasující hudební doprovod akčních scén) a převážný tón v závěru mi nedovolili si užit pořádně ani jedno 😏. Do toho snad prvně tragicky přehrávající Gyllenhaal (ne! Opravdu není jednoduchý trefit tu hranu pitvoření “ala Jack Sparow“). (01.01.2023)

Hodně nevyrovnaný film. Začne jakousi korporátní mega show, kde se mi líbilo, že jde o parodii na různá ekologická hnutí. Ale pak se to přesune na skoro 40 minut někam do korejských hor, kde ty zpomalené záběry holčičky a veleprasátka (připomínající spíše přerostlého hrocha) jménem Okja v přírodě jsou ubíjející. Na chvíli se objeví trochu vtipu, když přijede moderátor televizní zvířecí show, ale pak zase musíme čekat, až se holčička dostane do Soulu a začne honička s hodnými teroristy, kteří nikomu nechtějí ublížit. Honička je vtipně natočená, jenže je jak z jiného světa najednou, protože to začne připomínat slapstick komedie (zvlášť to použití kuliček). Jako člověk se zasměje, ale nevím proč, přišlo mi to takové... zbytečně naivně hloupé. Popravdě i těžko říct, jestli film souzní s ekologickými aktivisty (jakože to chvílemi vypadá, že těžce ano), nebo je jenom proti modifikovaným potravinám obecně (což bych i chápal), či si z toho všeho naopak dělá jen prdel a vlastně nemá názor. Každopádně, jestli by se mě někdo ptal, jestli si po tomto filmu (a po těch vysoce emotivních záběrech z jatek) ještě někdy dám bůček nebo šunku - jo, dám. Mě by v divočině taky třeba lev sežral, aby si doplnil bílkoviny, a nekámošil by se se mnou, ani by nedal na moje velká hnědá kukadla. Jo a mimochodem, Mija se celou dobu tváří jako Majka z Gurunu, a občas má i její nadpozemské supermaní schopnosti. (16.07.2023)

Všude v komentářích vidím "agitka, agitka, agitka". To už lidi úplně zapomněli, co agitka znamená nebo prostě dávaj tohle přízvisko všemu, co pojednává o jiném názoru než mají oni? Já jsem teda neviděl žádnout agitku, ale příběh o přátelství, kde byly ukázány obě strany extrémismu, jak masožroutská, tak veganská. Je smutný, že se lidi čím dál víc nechávaj strhnout hloupým bublinkářstvím a bojí se (?) přemejšlej i za svojí bublinou. Jinak film samozřejmě čistých pět hvězd. Dokonalost po všech stránkách a po Snowpiercerovi a tomhle je mi jasný, že Joon-ho Bong je jeden z nejzajímavějších režisérů současnosti. (20.07.2017)