Hollywood

Jako nevim, tohle už i mně přijde ve výsledku mnohem spíš jako univerzální netflixovskej balíček woke idejí než skutečný seriál. A vlastně ani nevim, jak se to stalo, neboť minimálně v první polovině epizod to brnká i na temnější struny a z některých dějových zákrutů odkrývajících "špínu Hollywoodu" mi bylo až fyzicky špatně. Ale pak se to najednou zlomí, a všechno je sluníčkové? Celkový dojem ze seriálu je u mne najednou mnohem slabší než pocit z jednotlivých epizod při sledování, ten páteční jednodenní binge mě bavil dost. (03.05.2020)

Ten kýžený vysněný Hollywood si to představuje tak, že to naprosto vykostí jakékoliv drama, obsah či normální lidský konflikt. Všechny postavy jsou dříve nebo později allies, ve všem spolu souhlasí a všechny problémy včetně systémového rasismu vyřeší většinou během desetivteřinového dialogu. Co je směšnější? Těžko vybrat, zda to jsou ty zcela absurdní cliffhangery, intervence Eleanor Roosevelt nebo výstavní košťata v hlavních rolích, které nedefinuje nic jiného než jalová moudra o rovnosti. Parsons, LuPone nebo Holland Taylor se možná snaží, ale poslední epizody už jsou prostě daleko za hranou parodie, kdy si všichni vyznávají lásku po pěti minutách, neustále o něčem plamenně poučují a ze všeho musí vyvodit pozitivní poselství. Tohle překroucení dějin Hollywoodu v sobě pro mě nemá ani kus soudnosti nebo invence, hlavně kvůli tomu, jak urážlivé to je k celým dějinám boje za práva. Ten je tu mimochodem přesně v duchu Netflixu jen vykalkulovaným contentem, což je skoro tak děsivé, jako herectví Darrena Crisse. (02.05.2020)

Murphyho přenádherná fantazie o tom, jak by to asi bylo, kdyby se už ve zlatý éře Hollywoodu přestala řešit rasa a sexualita a Akademie by třeba taky hodnotila filmy a herce podle jejich opravdové kvality a výkonu. O to víc bolí, že to tak není ani teď, ale brzo se tam dostaneme, já tomu věřím! Poslední epizoda parádní - zasloužený happy end pro všechny, kteří si ho zasloužili, ale nikdy se do nedočkali, casting je hodně povedený (Parsons!) a vemte mě prosím taky do Dreamlandu! Binge watch snů. (02.05.2020)

Nepomôžem si, ale úboho melodramatický, scenáristicky úplne biedny historický revizionizmus, v ktorom sa Hollywood snaží presvedčiť ako boli v old Hollywood ére najviac woke progresívna spoločnosť na zemi miesto pravdivejšieho náhľadu do absolútneho rasistického, sexistického a sexuálne deviantského kultu (kt. je mimochodom doteraz) mi nie je úplne po chuti. Hviezda za celkom ok začiatok a Jima Parsonsa, ostatné je za odpad. (05.11.2020)

Značně problematický obsah v mnoha směrech, respektive autokritika hollywoodského systému nevyhnutelně zasazená do minulosti, protože když se s problémy nerovnosti, rasismu a xenofobie vypořádáme ve zlaté éře, tak v přítomnosti jakoby neexistovaly. V kontrastu s tím samozřejmě okouzlující a hravá stylizace vytvářející úsměvnou pohádku o cestě za oním Snem, který máme s Hollywoodem tak nějak automaticky spojený všichni. Některé momety jsou skvělé (George Cukor party, Hudsonova první kamerovka), nedokážou ale úplně zakrýt pachuť z otřesné práce s cliffhangery a jejich (nulovými) následky a onu atmosféru party progresivních dokonalých individuí, které v boji s odpornými karikaturami právníků jako z devadesátek prosazují boj za rovnoprávnost a osobního génia v jednom z nejvíce standardizovaných byznysů v historii. Metaforou a nadsázkou všechna zjednodušení neobhájíš. Ještěže tady máme fantasticky napsanou, zahranou postavu Dicka Samuelse, jehož citlivě vedený osobní příběh o celoživotním odpírání, které vybublává na povrch, má v sobě více zadostiučinění než celý přeexponovaný oscarový ceremoniál na závěr. 70 % (09.05.2020)