Hollywood

Moje překvapivě první pořádná zastávka u workoholika Ryana Murphyho. American Horror story jsem vzdal po jednom díle, kdy jsem tušil, že to nebude úplně pro mě a k Hollywoodu jsem nikterak zvlášť nevzhlížel. Vlastně kdyby to psal pro kabelovku FX, jako některé předchozí kousky, a ne pro Netflix, vůbec bych se k seriálu nedostal. Ale jsem rád, že se tak stalo, jelikož tento seriál považuji za zatím nejlepší novinku letošního roku. Plně chápu, že spousta lidí se nepřenese přes sluníčkovou atmosféru (docela by mě zajímalo, jak asi vypadala původní temná verze), protlačování negroidní rasy a homosexuality. Nic z toho, na rozdíl od neurčitých postav v příběhu, nevidíme poprvé a mě zkrátka tak chytil příběh, že jsem stanovil vysoké tempo, jež mám z nedostatku času i ochoty málokdy. Co se týče obsazení, z něho na papíře pochopitelně ční Samara Weaving a Jim Parsons (v prvním díle ho nečekejte), jež hraje maximálně prokreslenou postavu filmového agenta s možná nejsilnějším dějovým obloukem. K mému překvapení mě ale chytly za srdce takřka všechny postavy, zahranými herci, které jsem před tímto seriálem neznal (nemaj zde někteří ani fotky) nebo dlouho nikde neviděl (Holland Taylor z Dva a půl chlapa) a rozšířil si tak obzory. Zdaleka však nejlepším byl Joe Mantello a o jeho postavě nechci vůbec nic prozrazovat, jenom doufám, že jej zas brzy někde uvidím. Netflix v době koronavirové uvedl bezpočet novinek a Hollywood možná trošku a nespravedlivě zapadl, dejte mu šanci nyní a vydržte alespoň pár dílů...9/10 (09.05.2020)

Jako člověku se slabostí pro starou Ameriku se mi na to skvěle koukalo po stránce výpravy a kostýmů a prvních pár dílů se jevilo nadějně i po stránce scénáře. Ale pak jako by šlo všechno rázem do kopru. Mám z toho podobný pocit jako kolega J*A*S*M - ze seriálu, který se zprvu jeví jako nadějná sonda do intrik a zvrácenosti (nejenom) poválečného Hollywoodu, se stává víceméně pohádka, která jen klouže po povrchu a nepřipouští žádné komplikace, žádné skutečně vyhrocené dramatické situace, po nichž některé momenty i tematika rasismu a homofobie přímo volají. Ba naopak, jak se příběh vyvíjí, přeslazenosti, kýče a patosu přibývá a korunu tomu nasazuje poslední epizoda. Chápu, že hlavním poselstvím seriálu je nevzdávat se naděje a jít si tvrdě za svým takříkajíc "against all odds", ale i to se dá pojmout vkusně a neprvoplánovitě. Chyba je však do jisté míry na mé straně, jelikož jsem očekával něco úplně jiného, syrovějšího a realističtějšího (např. ve stylu Roachova Trumba). I proto jsem ve finálním hodnocení tolerantnější - když už nic jiného, děj odsýpal, seriál má příjemnou dobovou atmosféru a sympatické postavy a krom toho mě těšila řada narážek na reálné herce a filmy starého Hollywoodu, které mám tak rád. (04.05.2020)

Nebýt Tarantinova loňského počinu, mohla by se tato minisérie jmenovat Once Upon a Time in Hollywood, protože je to v podstatě pohádková verze (poněkud alternativně pojaté) kolébky kinematografie - a proto je třeba ji brát s jistou rezervou. Člověka nepřekvapí, že za scénářem stojí tvůrci seriálu Glee, jelikož si jsou oba projekty v mnohém podobné - tedy, až na ten rating. Nehledě na pohlaví, barvu kůže či sexuální orientaci by měl člověk vždy jít za svým snem a nenechat se odradit všelijakými překážkami a negativními vlivy. Na jednu stranu je Hollywood hodně naivní, chvílemi přehnaně pozitivní až sluníčkářský, na druhou stranu však člověk cítí kritiku světa, který i přes neustálou zář reflektorů skrývá temnou nenávist vůči lidem, kteří jsou zkrátka "jiní". Z hereckého obsazení bych rád vyzdvihnul hlavně Jima Parsonse, jehož nejednoznačný charakter byl vskutku opravdovou výzvou, a za zmínku stojí rovněž nekompromisní Patti LuPone a nesmělý Jake Picking. Dreamland is waiting for you! P.S. V roli Hattie McDaniel by mi více seděla Octavia Spencer. (03.05.2020)

Zhruba v půlce to ztrácí tempo, ale člověk to všem těm odvážným minoritním holkám a klukům přeje, takže přivře oči nad lehce patetickým závěrem. Byť je ta zákulisní hollywoodská zvrácenost a prohnilost někdy mírně iritující, v zásadě jde o dobrou reflexi produkčního pozadí a procesu utváření hvězd. Byť byly jednotlivé postavy celkem ploché a nesly spíše konkrétní funkci, svou pozicí v příběhu, motivacemi a cíli rozhodně stály za pozornost. Navzdory všem těm dámám v popředí jsem stejně nejvíc fandila postavě Claire Wood, blonďaté dcerunce z movité rodiny filmového mogula, která by jednoduše mohla být závistivá bitch, ale je to prostě normální hodná a přátelská holka. (24.08.2020)

Nic pro homofoby. Pořádně mě to chytlo až v polovině, když se rozjely přípravy filmu, ale pak mě tahle feel good pohádka o prorážení menšin v Hollywoodu nepustila, i když je odvyprávěná dost divoce, scenáristi se s tím neserou a sypou tam konflikty, které se vyřeší za deset minut, postavy hrozně vysvětlují sebe sama a cliffhanger s pálením filmu byl hodně laciný. Ale už během sledování jsem měl chuť natočit film a změnit svět. Parsons skvělý ve skvělé roli, obzvlášť v interakci s kouzelně štěněcím Pickingem jako Rockem Hudsonem. (03.05.2020)