Tokyo Vice

Skvělá exkurze do japonského podsvětí a japonské kultury. V seriálu se střetávají rozdíly v japonské a západní kultuře ale i v herectví, které hodně vychází z práce s hlasem. Příjemně mě překvapil Ansel Elgort, který hraje prostě parádně. Naopak Ken Watanabe oproti jiným japonským kolegům rozhodně tahá za kratší konec. Masayoshi Haneda, Shun Sugata, Ayumi Tanida jsou totiž proklatě charismatičtí jakuzáci. Skvělý je i Hideaki Itō v roli kontroverzního detektiva. Nejvíc mě ale zaujal Shô Kasamatsu. Jeho mafián je úžasně zahraná rozporuplná postava, ve které se tříští spousta emocí, jež ale projevuje navenek hlavně drobnou mimikou obličeje. Rachel Keller je fajn. Dobře hraje a dobře se na ní kouká.  Tokyo Vice je skvělý seriál, který postupně graduje a já jen doufám, že si druhá řada udrží stejné tempo. (13.07.2023)

Michael Mann první epizodou nastavil vysoký standard a TOKYO VICE i díky němu patří k těm typům pořadů, kterými se člověk mimochodem vzdělává. O japonské kultuře a tamějších mezilidských vztazích, zabíjení i zradě. Gaijin Adelstein, který si události prožil a napsal knihu, kterou jsou události inspirovány dohlíží z producentského křesla na faktickou stránku věci a neony tak svítí o trochu pravdivěji než je na americkou produkci běžné. Realistické pomalejší tempo a sledování vývoje jednotlivých postav se úročí každým dalším dílem. Akce je pomálu, ale o to je zemitější. Herecky není co vytknout. Elgort před počáteční nedůvěru přesvědčil. Kellerová je až na závěrečnou blbost výborná (piko zatemňuje mozek!) a Watababe hraje na jistotu. Oblíbencem prvního kola se však stává komplikovaný policajt Hideaki Itó, skvěle vyvažuje to dobré a zlé co policie nabízí. Skvěle rozehraná show a těším se na druhou sérii. Povstaň z mrtvých a žij! (20.05.2022)

Seriálu velice pomáhá neokoukané prostředí japonské kultury, díky čemuž je minimálně první část seriálu zajímavé sledovat. Jak ale čas plyne, stále více se kupí klasická seriálová klišé a postavy činí neskutečně okaté boty, které vedou k naprosto očekávatelným závěrům... Na druhou stranu, nejvíce se na seriálu chválí autenticita a je fakt, že v reálném životě asi lidé podobně jednají každou chvíli.. Když ale sleduji detektivku, chci něco chytřejšího :) (31.07.2022)

"It´s not how much you do that counts, it´s what you get done." Mannova pilotní epizoda dělá seriálu medvědí službu, jelikož nabízí něco jiného a jinak než zbytek série. Neříkám, zda lépe či hůře, ale diametrálně se liší. Jednak je na první pohled přesně v jeho typickém vizuálním stylu "ruční digitální kamery" a poté se to ilustrativně zuby nehty slovo od slova drží předlohy jak přisáté klíště. Což je paradoxní, protož zbytek seriálu razí jiný vizuální styl a předlohu využívá pouze jako podpůrnou kostru, na které se nebojí stavět vlastní příběhy a osudy postav. Každopádně platí, že z předlohy zůstal investigativní pohled za oponu odvrácené tváře (nejen) Tokia na přelomu milénií, na "odžitím odpozorovaných" detailech střetu západního a východního myšlení, sociálně-politická témata, prorůstání korupce do státní moci, detailní rozbory "jak to chodí v praxi" apod. Naopak přibyla vynikající jakuzácká linie pohledem jednoho z menších klanů, která je v podstatě nejlepší možnou adaptací kultovní videoherní série "Yakuza/Like a Dragon", a některé z postav, které v knize mají minimální prostor, zde patří k tahounům a nosným kamenům série. Byť je to kriminálně-reportážní zástupce žánru, tak to není tak úplně kriminálka. Osudy, postavy, kulturní specifika a neonový genius loci alkoholem rozevlátého nočního tokijského Kabukiča tu hrají jasný prim před zločiny a vyšetřováním (v první sérii, v druhé se to obrací). Výsledkem je zprvu poněkud odtažitě chladná, postupně vynikající a postavami "zpočátku bych to neřekl, ale nejsou mi jedno". Kráčí to v nezaměnitelném "it´s not TV, it´s HBO quality slow TV" odkazu a umí splatit onen nemalý divákův vklad i s úroky. | S1: 4/5 | S2: 4/5 | (16.04.2024)

S povděkem kvituji, že autoři využili služeb posledního samuraje pro roli posledního policisty, a že vybrali do hlavní role vytáhlého bělocha, páč ten pak všechny přesahuje o hlavu, když už nepřesahuje jako herec. No a pak ten pořád (marný) drsně romantizující náhled bílých autorů na nedávno současné Japonsko.... . A jak nás evropský šmudliky a naše mafie vidí Japonci? Asi taky rozostřeně, řekl bych. - Anebo jsem to nějak nepobral a von je to vlastně jen takový vzpomínkový cyklus na jeden příběh někým prožitý. Tak jo. (07.01.2023)