Tokyo Vice

Sonda do Japonské společnosti optikou Yakuzy, policie a žurnalistů. Tyhle tři světy jsou umně propojené. Seriál je precizní, autentický, realistický, (nakolik si myslím že znám Japonsko) a snaží se nepřehánět. A z toho pramení i jeho jediná slabina, místy jsem se dost nudil, některé vedlejší příběhové linii jsou slabé (např. Nemocný bratr novinářky…) a zpomalují tempo nezáživnými dialogy. Nechybí několik opravdu silných momentů a scén, ale je jich dohromady jak prstů na dvou rukách vysloužilého jakuzáka. Za ty hluchá místa bych měl jít na 4*, ale tenhle kousek si to nezaslouží a už kvůli drsným jakuzáků, skvělým hereckým výkonům a odvážné porci japonštiny (mohlo být klidně více :) jdu na5. (27.05.2024)

Jeden malíček Tokyo Vice upižlám hned ze začátku za to, že se nejedná o ukončený příběh, ale na rozuzlení si musíme počkat na druhou, třetí, x-tou řadu. Za neupozornění posílám starej dobrej nekudos panu Lukášovi z Ostravy Fifejd. Jinak kvituji umístění do Tokia, ale ocenil (a od Manna i čekal) bych víc záběru na Tokio jako celek a ten lidskej mumraj, co tam ti Japonci mají, abych víc nasál atmosféru lidského mraveniště, kde jeden život nic moc neznamená. Jinak je to na krimi málo krimi, na drama málo drama a celý se to tak nějak v průběhu série rozplizne, což je patrné hlavně v lince prostitutky/neprostitutky, která je mně osobně nesympatická. Že si kluci jakuzáci řežou malíčky vím už od dob Amerického samuraje a že musí držet hubu, krok a čest, to jsem taky tak nějak tušil, takže nic objevnýho a novýho seriál nepřináší. Nejvíc mě nakonec zaujalo, že hlavní hrdina všechno posere a nic moc se mu nepodaří, což je zajímavý, i když ne moc svěží, přístup. A poslední věc, která mě potěšila je, že si Josef Kubota Wladyka odskočil od výroby traktorů a šéfování vojvodství k režii. Tenhle komentář se rozplizl podobně jako Tokyo Vice, občas v něm vypluje na povrch zajímavá pasáž, ale jako celek moc nefunguje. Je tedy perfektním synonymem tohoto seriálu...stejně jako balíček karet. Tři uřezaný prsty, víc opravdu nevymačkám. Promiň, Luky. (28.07.2022)

| 80% | Tokyo plné neonů, napětí, zvratů a všudypřítomné yakuzy. HBO nám servíruje pomalu se rozvíjející seriál inspirovaný skutečným příběhem amerického novináře v srdci japonské metropole, který je zaplněný osobitými a dobře podanými postavami v čele s Elgortem a Watanabem. Tady mě překvapil především Ansel svou perfektní japonštinou. Tokyo Vice nabízí kromě parádní atmosféry hlavně zajímavou zápletku, která je skvěle podaná a často vede k překvapivým zvratům. Co se týče jednotlivých epizod, stojí za zmínku především ta první, která těží jednak z rychlejšího tempa a taky ze zkušeností režiséra Michaela Manna. Ale i zbytek seriálu je pořád slušná quality TV, takže jsem si tenhle výlet do Japonska dost užil a budu doufat, že se dočkáme i pokračování. With information, there is always a cost. (15.05.2022)

Snaha proniknout do tokijského podsvětí 90. let, kde nic není tak, jak se na první pohled zdá. První sérii odstartoval legendární Michael Mann (bohužel zůstalo jen u jediné epizody), který ostré hochy vyměnil za podrobný diskurz do práce japonské policie, která je proslulá svou kontrolou nad informacemi, a způsobu, jakým úřady spolupracují s novináři. A to vše s nezbytnou společenskou rovnováhou se zakořeněným organizovaným zločinem. Aneb jak první zahraniční kriminální reportér Jake Adelstein v největších japonských novinách k prvním případům přišel… „Prchl“ od rodiny k nalezení nezávislosti, snaží se zapadnout a ctít systém plný rituálů a kodexů chování. Jenže docela brzy podřadíme. Kořeny Yakuzy jsou předlouhé, tudíž se policie alespoň snaží mezi klany udržet mír. Brzy se Ansel Elgort (Jake) od detektiva Kena Watanabeho dozvídá pár dílků skládačky. Poznává společnici Samanthu, kterou drží sen o vlastním byznysu, vzniká i pouto s členem klanu Satem, které je tu vlastně jen díky společné lásce k americké popkultuře. Celkově Jake překvapivě snadno (a podivně) získává důležité kontakty i důvěru řady lidí. Hlavně mi ale nesedělo, že předtím nevěděl, jak to v praxi chodí. Šel až do morku kostí, od jazyka přes kulturu až ke složitým přijímacím zkouškám, aby se dozvěděl, že investigativní novinařina a „skutečné“ zpravodajství vypadá krapet jinak. Právě proto to úplně není o příběhu horlivého novináře, ale o samotném Tokiu ve všech jeho odstínech. Ale když už jsme u „cizáckého“ žurnalisty, jeho zatvrzelost a umíněnost se u něj postupně překlápí spíš do otravnosti. Myslím, že Ansel Elgort mohl najít zajímavější způsob, jak postavu uchopit. (17.06.2022)

1 procento klišé, 99 procent autenticity. Není to nejlíbivější, nejchytlavější série a asi ani nebude komerčně nijak extra úspěšná. Na to je Tokyo Vice příliš těžko čitelný, nepředvídatelný a procedurální. Nutno ovšem uznat, že realitu tokyjských neonů a především podsvětí se povedlo vykreslit bravurně. Není nikterak překvapující, že je vidět rukopis Michaela Manna velmi často. Škoda otevřeného finále, protože vzhledem k celkové koncepci se obávám zda se money-chtivým tvůrcům/producentům bude jednička rentovat dost na to, aby se pustili do dvojky. Protože tohle neni rutinní seriál pro masy, ale pořádná depresivní jízda špinavými ulicemi velkoměsta. Tedy ne jako prosluněné zaláskované Miami, ale pořád dost "Vice" na to, aby zkušeného diváka zaujalo. (07.06.2022)