Úsvit mŕtvych

Otevřeně řečeno, na to, že se jedná o uctívanou klasiku svého žánru, jsem na velkých rozpacích, i když bůhvíjak vysoká očekávání jsem věru neměl. Prvotním problémem je samotný námět, protože zombie mě jednoduše neberou - ani v literatuře ani ve filmu. Tím hůř v této podobě, protože Romerův film vůbec, a to ani v nejmenším, v mých očích nefunguje jako horor. Objevuje se v něm několik nechutných scén pojídání vnitřností, které snad působí i dnes odpudivě, ale určitě ne strašidelně. Pomalu, nemotorně se pohybující nemrtví ve mně jednoduše nevyvolávali pocit ohrožení a dost dobře jsem nechápal jejich vzrůstající převahu. Po celou dobu sledování mi přicházela na mysl scéna boje se strašlivým králíkem, který masakroval nebohé rytíře v parodickém snímku Monty Python a Svatý Grál. Vzbuzovalo to ve mě zkrátka tuto asociaci. Proto na mě snímek nemohl fungovat. Dobrému dojmu neprospěl ani mizerný dabing, který byl zvlášť odbytý ve scénách v televizním studiu. Pokud nepůsobí Úsvit mrtvých jako horor, je možné ho do jisté míry akceptovat jako podobenství postkatastrofického světa a kritiku konzumní společnosti. Film nastartoval tradici, kdy se děj odehrává v prostředí velkého supermarketu, na kterou později navázala řada dalších úspěšných snímků. Jenže i tady je problém s celkovou délkou, hluchými pasážemi a psychologií postav.. Celkový dojem: 40 %. Snyderův nedávný remake považuju za výrazně funkčnější a působivější filmový kousek. (08.07.2008)

Z mého pohledu to Snyder se svým remakem Romerovi docela natřel. Začátek dobrý, ale s příchodem do obchoďáku tempo upadne, některé scény neskutečně natahované, chtělo by to trochu prostříhat ( napadlo mě, že to souvisí i s rychlostí zombie, je logické, že v Snyderově verzi to odsejpá rychleji ), dvouhodinová stopáž je vážně moc. Pár scén má tu správnou postapokalyptickou atmosféru.nejvíce mě popudily obrovské výkyvy v atmosféře filmu. Občas jsou zombie vykresleny jako nebezpečné a silné, když se k vám blíží, jde z toho strach a pak se tu objeví scéna, kdy si z nich postavy dělají nehoráznou legraci, dávají jim pěstí, probíhají mezi nimi jen tak, hází po nich koláče a hraje do toho humorná hudba - a rázem je všechno fuč. tohle si zombíci nezasloužili. Jinak film hodně táhne charizmatický Ken Foree ( obdoba postavy Vinga Rhamese v remaku ), který je správně drsný. rozhodně nejsympatičtější postava. Celkově nejsem nespokojen, ale Snyder rulez. (24.10.2005)

Tímto filmem prostupuje pomalá a dlouhodobá atmosféra neodvratné zkázy. Zombie jsou sice na první pohled neškodní, ale jejich síla je v jejich množství a trpělivosti. Právě díky jejich zdánlivé bezmocnosti je vždy někdo podcení a je buď sežrán, nebo umírá na následky kousnutí. Rozhodně nejsilnější je podle mě část v obchodním centru, kterou tu spousta lidí kritizuje. Romero zde kritizuje konzumní společnost (instinkty zombíků) i povahu lidí (přepadení rabující kolonou přeživších), zombíci dělají groteskně komické věci a hrdinové si po lovu užívají zdejšího luxusu. Přesto na ně doléhají otřesné zážitky z doby nedávno minulé a zombíci stále čekají na čerstvou chutnou krmi. Představa, že mě chtějí sežrat mrtvoly, není moc optimistická. Záběry zombíků, požírajících zbytky lidí, jsou opravdu naturalisticky děsivé. (01.05.2008)

Romerova klasika, která na pozadí akčního horroru zejména kritizuje konzumní společnost. V roce, kdy byl film natočen jsem se narodil a něco jako obchodní centra jsem řadu let za komoušů neznal. Dnes vidím, jak již před 30ti lety existovaly na západě gigantická obchodní centra, která vymívala lidem mozky, stejně jako je tomu dnes v ČR. Film mě občas docela rozesmál tímto paradoxem, občas pobavily kultovní scény, které filmaři používají v akčních filmech a horrorech do dnes (klipovitě sestříhané ozbrojování Arnolda v Komandu nebylo ve filmu první ...), z některých scén jsem byl trochu v rozpacích. Dorty na xichtech zombíků mě vyloženě urazily, tohle si Romero mohl odpustit... Jinak ale výborná gore klasika s hlubší myšlenkou, což se asi nikomu takhle docela dobře spojit nikdy nepodařilo ... (05.01.2008)

První scény Romerova svědectví o doslovném rozkladu společnosti patří, nepočítáme-li nedostižná Vlákna, k oněm několika málo působivým počátkům apokalypsy. A není k tomu třeba žádných davových scén, megalomanských trikových kouzel ani ničeho podobného. Stačí k tomu pár lidí ve fiktivním televizním studiu, jejich nervozita, znatelně se stupňující strach a chaos. A hned poté jsme vrženi do brutálního světa, kde už přestávají platit všechna pravidla. Hlavní hrdinové se setkávají a společně, tak jako mnoho jiných, prchají, aniž by předem znali svůj cíl. Útočištěm se jim poté stává opuštěné obchodní centrum, v němž nalézají dočasný úkryt i pocit bezpečí. Živých mrtvých však přibývá a blížící se konec světa sebou nese i nezvratné změny společnosti jako takové... Kritika lidské společnosti tu nabývá ještě větší naléhavosti než předtím a s Romerovými závěry se možná brzy všichni seznámíme na vlastní kůži a zombie k tomu nebudou nezbytné.. Čtyři cukající se údy mrtvoly (jedna dolů za přece jen protrahovanou vztahovou a budovatelskou střední etudu) (14.04.2020)