Requiem pour un vampire

Mé druhé setkání s Rollinem mě dovedlo k závěru že s jeho tvorbou to bude o něco složitější. Po celou dobu jsem se nezbavil pocitu, jakobych sledoval nějaký divadelní záznam a ke konci filmu mi došlo, že místy až ochotnické herectví zůstačestněných osob, má jistě svůj dobrý důvod. Nevím jistě jestli se Rollin snažil o jakési perverzní umělecké představení, každopádně z toho mám rozporuplné pocity, hádám že to byl asi účel. (04.01.2016)

Uf, tady asi půjdu tradičně proti proudu. Je pravda, že se film nějak nemůže rozhodnout, zda chce být upírským horrorem nebo erotickým laškováním s lehce lesbickým a sadistickým oparem a ta erotická stránka filmu té horrorové atmosféře občas vyloženě škodí, ale mě se to prostě líbilo. Začátek, než došlo k orgiím, byl vyloženě parádní a zvláštní, až jsem si říkal, že v Čechách by něco takového ve své době natočila Věra Chytilová. Po vizuální stránce film nemá prakticky chybu (opominu-li směšné zuby upírů). Jak masky, kostýmy, tak hřbitov i hrad jsou prostě parádní a společně se zajímavou kamerou a naprosto skvělou hudbou vytváří povedenou atmosféru. Dost oceňuji, že se ve filmu mluví docela málo. Obě hlavní hrdinky jsou fajn, upírka je naprosto super a upír je poměrně zajímavý, stejně jako samotné naložení s upírskou mytologií a zápletkou. To mi přišlo hodně zajímavé. Tempo filmu je sice poměrně utahané, ale skoro vždy se tam dá najít něco, co zaujme. Třeba živí netopíři, kteří parádně vyvažují ty umělé. Mé druhé setkání s Rollinovou tvorbou a je to čím dál lepší. (27.06.2016)

Chemický proces. Leptanie a úplný rozklad hororu. Rollin film akoby ani nerežíroval a o dramaturgiu zavadil iba veľmi letmo. Jeho nahodilé "kurátorovanie" jednotlivých scén a obrazov nachádza vyvážený protipól v cite pre skvelú kompozíciu, kombinácie prirodzeného a umelého svietenia a celkovo prepájanie modernity s gotizujúcimi prvkami na podklade kontrastov medzi temnými kulisami a idylickými slnkom zaliatymi scenériami s belasou oblohou. Všetky premenné spolu vytvárajú film-narkotikum, roztekajúce sa v mŕtvolne pomalom tempe, dlhých záberoch a narúšaní pravidiel strihu a obrazovej kontinuity. Snové, psychedelické, miestami naozaj až dychberúco maginatívne narábanie so žánrovmi prvkami, ktorej sledovanie je slušná fetovačka. Viac než Jesusa Franca pripomína Requiem zlúčeninu Russa Meyersa a Joséa Marinsa. (30.10.2022)

Francouzský snímek „Requiem pour un vampire“ nijak zásadně v tvorbě Jeana Rollina nevyniká. Je to přesně to, co od něj očekáváte, jen to není tak barevně vymazlené jako jiné jeho filmy. I tak jsou zde ale parádní záběry, až už na lidská těla anebo na krajinné prvky. S kamerou si Jean Rollin prostě uměl vyhrát a dokazuje to každým svým filmem především z konce 60. let a z let sedmdesátých. (26.11.2018)

Co mám napsat k dalšímu filmu s upírskou tématikou od Rillina? Snad jen že Rillin je blázen, ani v době vydání nemohl tenhle film nějak vystrašit. A navíc ten pokus o uměleckou vizi či co to bylo byl hodně nepovedenej. Vydržel jsem hodně Rillinových filmů s upírama a ba co víc některé se mi i celkem líbily ale tohle je prostě sračka. A za sebe říkám že teď nebudu chtít vidět dlouho žádnou upířinu vidět. (16.12.2013)