Devs

SPOILERy! Od Garlanda môžem všetko a vždy, či už točí, alebo píše, ale tu mi prvýkrát príde, že má rezervy v jednom aj druhom. Po štyroch častiach mám pocit, že Garland má problém uzatvárať jednotlivé epizódy. Konkrétne tretia a štvrtá mali našlapnuté na plný počet a v závere proste vyšumeli. To čo predchádzalo koncu bolo skrátka omnoho pôsobivejšie, ako koniec samotný. A hlavne je to nedomyslené. Sedíte na najprevratnejšom vynáleze v dejinách a nedojde vám, že špión si zálohuje dáta na cloud. Rekrutujete na medzinárodnú špionáž a necháte sa sledovať týpkom, ktorý stojí vedľa vás. Ututlávate vraždu a necháte si zamestnankyňu samú u seba v kancli, pri nezaheslovanom počítači a ani tam nemáte kameru. A to ste šéf bezpečnosti najvyspelejšej vývojárskej firmy na svete! ... Ok, výčitky ohľadom logiky neskôr asi padajú. Tá hra, tak jak je vymyslená, dokáže ospravedlniť všetko. To nie je alibizmus, to je pointa. Výčitka k réžii padá vlastne tiež. Isté sklamanie sa asi v závere dostaví, a to je tá druhá strana mince, keď sa hráte s touto témou; že vám možno prejde takmer všetko, ale tiež je od vás očakávané niečo skoro nadpozemské. Strašne som chcel dať aspoň jednej časti plné hodnotenie, tak nech je to E07. 80% Ad Sonoya Mizuno: Mne tam sadla, aj keď obsadiť, alebo lepšie: napísať takúto postavu - hlavnú postavu je minimálne netradičné. Je skoro až androgýnna a pritom veľmi krehká a ženská, s výnimkou jednej scény (búračka, ale aj odtiaľ utekala rovno k frajerovi) odkázaná na záchranu okolitými mužmi. Bez šance byť kultovou postavou, proste normálna, obyčajná baba. Sympatické. Herecky má ale medzery. Emocionálne vypäté scény zvláda, občas z tých zvukov mal o ňu človek až strach (má veľmi príjemný hlas, btw), problém nastáva sem-tam pri dialógovkách a keď má hrať čisto očami dvojnásobne. Celkovo som ale rozhodne rád, že sa rozhodli pre jej obsadenie. Už len preto, jak je to vďaka nej celé “iné.” Ad Alison Pill: Tá zahrala toho robota úplne bez chyby. Ešte teraz mám husinu. (26.05.2020)

Seriál, který vládne obrazem, námětem a trošku tím vyšachoval podstatu seriálů jako takového – že Vás má zaujmout i samotnými postavami, abyste měli důvod se k němu vracet. Tady jsem se k seriálu vracel hlavně proto, že jsem obrazový skvost, který tu Alex Garland vymyslel, nedokázal vypudit z hlavy. Prostě jsem jej musel sledovat, dokud jsem po osmi dílech se sledováním neskončil s tím, že tady jsem zřejmě viděl něco absolutně jedinečného. Alex Garland už několikrát ukázal, že nemá problém točit techno-sci-fi. Náročné sci-fi kousky, které jsou náročné především na pochopení a hlavně nabízí celou řadu odborných vysvětlivek, kterým jakožto fyzik analfabet totálně nerozumím, vlastně jenom zírám. Ono to zírání konec konců stačilo. Každý díl se uvedl nějakou úvodní scénou, která byla po filmařské stránce brutálně zajímavá, a když k tomu zahrnete lásku ke sci-fi, tak máte vyhráno. Devs je prostě skrytý seriálový klenot. (05.03.2021)

Alex Garland se vším všudy. Jedinečná atmosféra, velký důraz na design a barvy a postavy, které až umělým světem proplouvají. Z pohledu příběhu a jednotlivých postav spíše průměrná podívaná, která ale dovoluje pracovat s predikčním modelem v praxi a maximálním důrazem na vnímání fyzikálních zákonů, která je v závěru zbourána (?!?). Alex Garland mohl jednoznačně zkrátit své dílo a bylo by tím přístupnější, ale neobsahovalo tu unikátní atmosféru. DeVs se současně řadí mezi další aktuální seriály, které pracují nejenom s predikcí zahnanou do extrémů, ale také nebezpečným pohledem na technologie a až kyberpunkový záměr kritizovat korporát. PS: ta dívka nad lesem je stejně creepy... (06.05.2020)

Vyučený artový hysterik Garland vytáhl z krabice polomrtvou prašivou Schrödingerovu kočku a vykrmil ji Uranem 235. Načež nade vši pochybnost zjistil, že by to štěpení stejně nerozchodila, čili byla jednoznačně v superpozici mršiny už v momentě, kdy ji ten singulární kokot začal cpát tím obohaceným Whiskasem. Tímto jednoznačně prokázal, že Plancek byl jen termodyslektický nedouk a ve skutečnosti je základní kvantovou veličinou tak zvaná Garlandova konstanta, definující poměr mezi hybností pravé ruky a vlnovou délkou egokokotismu. Vyjádřeno vzorcem g = λda / Ψcho * πčus, to celé na druhou. Dozajista opojen tímto nebývalým legovědeckým úspěchem, opět uplácal silou celé své odbornosti v katechismu a historii patlalů přiblblý, kvantově religiózní popkornový pseudoblábol pro převzdělané instáčové přikyvovače a následovače o tom, co by se mohlo přihodit, kdyby se traumatizovaný Ježíš stal ředitelem Intelu. A v jeho dualitě se zacyklil natolik, až zapomněl, že má vakuum nejen v hlavě, ale také ve stěnách svého sajbrbaráku. No dobře, je to jakože sci-fi, takže si ten kvantový klerik muže cucat z prstu sebevětší pičoviny. Nicméně i sci-fi se dá udělat poutavě a zábavně, a ne tak, že z osmi hodin hrací doby dvě čumíte na zlatou kostku, která světélkuje a dělá vžuuum, další tři na vykuleného, do blba hledícího mastňáka, pronášejícího přehluboké, transcendentálně narkomanské bonbonmoty typu „Determinismus je divný, ale také krásný. Když vlastníš všechna data, vlastníš podstatu dat.“, dvě hodiny na televizi s dojebanou anténou, vysílající zrnící Golgotu, a pouhou hodinu je to jakože ten napínač, kdy mastňák unyle podusí slizkého Rusáka a dva nesympatické ťamany, protože mu brání v křesťansko – demagogické derelativizaci jeho antikoncepčního selhání. Při té prudě se mi celý čas honila hlavou dnes již klasická wykydpedická simplifikace objasnění Teorie relativity zedníkům, uklízečkám, řidičům hovnocuců a obráběčům kovů, kterou se Aleks při své tolik sofistikované tvorbě nepochybně bezvýhradně řídí: „Představ si, že mi strčíš nos do prdele. Já mám nos v prdeli, ty máš nos v prdeli. Kdo z nás je na tom relativně lépe?“ V jiné realitě, kde jsem přitroublý náctiletý pičus nebo nudofil s hornickým učňákem, teď možná nadšeně jásám nad nebývalou hloubkou a zábavností té megachitré fizikálňý kosmologyje a blaženě si mnu urychlovač částic. Ovšem v téhle to dokonale otráven posílám do černé díry. Tedy vlastně do piče, aby náhodou nedošlo k nějaké interdimenzionální diferenci, zhroucení kvantové vlny a nežádoucí transpozici identit. (08.05.2020)

Elegantní vysvětlení teorií kvantové predikce ve vyvážené a nápadité Garlandově režii. Klasická zápletka o vraždící technologické společnosti, která neřeší nic menšího než je vše, nabízí nový pohled na již zpracované nápady jiných filmových časovek. Balík, který je zde prezentován má ale fantastický vizuál a mrazivou Salizburyho hudbu, která některé sekvence mění v čistokrevný horor. Romantická linka je trochu pitomá (toporné dialogy), ale dá se to vysvětlit citovou hloupostí a zaslepeností těch lidí, kterých se týká. Zatím nejlepší seriál roku 20. Není to V je to U. Takový soukromý vtip. (01.05.2020)