Vojna a mier: Nataša Rostovová

2 časť je viac rodinná melodráma. Nie je taká strhujúca ako prvá časť, ale svojím spôsobom to stále celkom dobre funguje, s dobrým vizuálom a väčšinou pútavými výkonmi, ktoré upútajú pozornosť divákov. Táto časť má jeden z najlepších momentov adaptácie. Musím uznať, že ples je jednou z vizuálnych vychytávok celej adaptácie, svojím rozsahom vyráža dych, je nádherne choreografický a nádherne romantický. 7/10 (16.12.2023)

Dejovo sa mi to zdalo ešte slabšie ako jednotka, príbeh sa vlastne točí hlavne okolo Nataši Rostovej a nič okolo sa výraznejšie nerozvíja, všetko ostatné ako keby zastalo, pričom pozornosť sa venuje len mini romantickej odbočke ohľadom sľubu zásnub, citovému ochladnutiu, pocitovej nevere a zrušeniu zásnub. Kostýmy, réžia a výprava boli však podobne ako v jednotke veľkolepé a dych vyrážajúce. Z môjho pohľadu určite nadčasové, nič podobne dokonalé som vo filmoch z tohto obdobia nevidel. Bondarčuk skrátka v tomto smere všetkých strčil do vrecka, filmarina bez chybičky. Preto aj keď dej možno moc nezaujme, milovník filmu si snímok aj tak užije. 75/100 (23.03.2015)

Přiznám se, že si s hodnocením nejsem jistý. Druhý díl se zaměřuje nejvíce na Natašu, z čehož podle očekávání vyplynula romantická dějová linie. Knihu jsem nečetl, ale co o ní vím, tak v druhém díle bylo podstatně více války, než je zde ve filmu. Navíc představitelka Nataši se snaží, nutno dodat marně, vyrovnat Audrey Hepburn, která si stejnou roli zahrála v americké verzi. To vše nahrává čtyřem hvězdám. Ovšem na druhou stranu, nezměnila se technická kvalita - u minulého dílu jsem zapomněl pochválit zobrazení děje z několika úhlů zároveň - v jednu chvíli slyšíme jak Natašu, tak Bolkonského. Líbila se mi kamera, vypíchnu konkrétně sekvenci na bále. Nataša též vynahrazuje romantiku pro určitou skupinu, mezi kterou bych se rád počítal, filozofickými úvahami. Souhlasím i s do dnešního dne jediným komentářem DaViDa´82: nevěřil jsem, že by nedostatek bitev nebyl deficit. Jako obvykle jsem se mýlil, tentokrát jsou ty dialogové scény, o kterých jsem prohlásil, že jsou sice dějotvorné, ale nijak závratný zážitek nezanechají, mnohem, mnohem lepší. Tentokrát mě naštěstí zaujal závěr vzhledem k pochopení jej a navíc nám bylo ukázáno, že se mám ve třetím díle na co těšit. Ovšem mezi Bolkonského požádáním o ruku a závěrem samotným ne všechny momenty dokáží nějak plnohodnotně zabavit. Co se tedy hodnocení týče, pět hvězd mi opravdu přijde až moc, ale... čtyři hvězdy zase málo. Nakonec se jazýček vah přiklonil díky oné technické kvalitě k lepšímu hodnocení, ale vězte, že těchto pět hvězd je asi nejslabších, jaké jsem kdy zde udělil. Při prvním filmu jsem známkoval pětaosmdesáti procenty, ale pokud oba díly porovnám, ten první mi vychází z duelu vítězně. (18.03.2009)

Těžko srovnávat bitvu u Slavkova s niterným komplikovaně se vyvíjejícím vztahem dvou lidí. Druhý díl je prostě z jiného kadlubu než první a všechna jejich srovnávání nutně trpí tím, že se srovnávají trošku hrušky s jablky. Nicméně o hloubavé ruské duši (tentokrát beze vší ironie) se v tomto díle dovíte tolik, kolik Vám o ní chtěl Tolstoj říci. Navíc velmi jednoduchými srozumitelnými slovy a větami, které, ať sebehlubší, zůstávají prosté. Nenašel jsem důvod slevit ze 100%. (27.06.2009)

Opět filmařsky úchvatné. Není mnoho případů, kdy se tak nadaný filmař dostal k tak neomezeným prostředkům. Druhý díl Vojny a míru se obešel zcela bez bitev a exteriérů, možná tím spíš se ale Bondarčuk potvrdil jako velkolepý režisér. Plný počet opět uniká jen proto, že tuším, že jde zajít ještě dál... (12.02.2013)