Uspořená libra

Na otázku, co a kdo dělá více či méně kvalitní film kvalitním filmem (televizní inscenací), zda disponibilní technika nebo tvůrci, kterým by měla sloužit, dává LIBRA jasnou odpověď. Je pravda, že celé snímání toho neustálého řetezce skečů a vtipů všeho druhu je více divadelní než vyhraněně televizní. Stejně tak je ovšem pravda, že to ani v nejmenším nevadí. Dokonce se dá říci, že právě proto vzniklo tak skvělé dílko. S jistou nadsázkou můžeme mluvit i o typické werichovské forbíně, tj. předscéně na předscéní, jak ji kdysi provozovali Osvobození. Lidská složka díky tomu všemu, co jsem se tu pokusil zmínit, vítězí. Vítězí jednoznačně a nadčasově. A určitě vítězit bude i nadále. (Vždyť z těch, kdo tam tehdy vystupovali jako vůdčí členové týmu, ať už před nebo za kamerou, nežije nikdo. Čas nezastavíš.) (30.12.2007)

Vzhledem k očekáváním vyvolaným zdejším hodnocením poměrně dost velké zklamání. Scénář je půlhodinové opilecké tlachání bez obsahu, které nesměřuje k žádné stěžejní pointě - prostě na poštu přijdou, vykecají se a zase odejdou. Herecké výkony to sice drží nad vodou, ale že by si je člověk pamatoval déle než do druhého rána, se říci nedá. Formou to připomíná spíše herecké cvičení studentů FAMU. Naštěstí se autoři uskrovnili na pouhých třiceti pěti minutách, mít to stopáž divadelní hry, asi by to bylo k uzoufání... (06.02.2015)

Opravdu velké divadlo na malé poště. Divadelní hra irského dramatika Seana O´Caseyho v překladu Jany Werichové a převedená Vl. Svitáčkem a Jánem Roháčem do filmové podoby, na kterou se nezapomíná. Brilantní konverzační komedie je dovedena k dokonalosti neméně brilantními hereckými výkony všech pěti zúčastněných. (06.03.2012)

Jeden dva tři čtyři pět.¬         "Uspořená libra" je dobový klenotek, který své opodstatnění ztratil v roce 1989. Jan Werich opilce nehraje na výtečnou, jednou je opravdu opilý, za chvíli jako by na to zapomněl (Jiří Sovák ho v této aktovce viditelně předčí; nejlépe z celé pětice hraje však Jana Werichová-Kvapilová; avšak Vlastimil Brodský působí v úloze namlouvajícího trapně nepřesvědčivě pro svůj věk i vzhled). Aktovka se táhne jako nudle, tím ztrácí na humornosti pohybujíce se k úmornosti. Rozuzlení je mírně trapné, nic, co by aspoň na konec zachránilo hru před nejvýše průměrností. Sean O'Casey byl sice úspěšným dramatikem, nicméně Uspořená libra nepatří rozhodně nezi jeho silná díla.¬                 Přes výše uvedená fakta rozhodl hlas lidu spolu s hlasy kritiků filmových jinak. Jako by šlo o nového Hamleta. Nebo o novou Tróju, virtuálně vykopanou. Než však budu shozen s hradeb, uslyší mí trýznitelé výkřik, kletbu, která je bude provázeti po zbytek jejich marných a špatných životů:¬                 >>Naserte si, knechti!!<< (21.02.2020)

No dosť otravná vec, ktorá je aj na 35 minút dlhá. Werich opitého vôbec nezvláda - hrá ho iba keď recituje svoje repliky. Mám pocit, že -Sovák je tu ten, kto udáva tón a na ktorého sa dá pozerať. Najhoršie na tom je, že som vôbec nepochopil o čom to celé bolo, resp. aký to malo význam napodobňovať dvoch ožranov. Podobné indivídua totiž nie je problém stretnúť dnes (aj vtedy) na každom kroku. A najviac som bol prekvapený z toho, že Brodský nemá čo hrať. No fakt paródia vhodná do vtedajších televíznych prestávok. (24.01.2009)