Beastars

[1. série] Předlouho jsem se odhodlával, abych si Beastars hodil do sledovacího menu. Nejenže mi z doslechu malinko skřípaly zuby a drobet jsem koulel očima nad pomyšlením, co se tam zhruba děje, ale všeobecně též dvakrát nefandím CGI v anime. Některý z těchto předpokladů se po projekci fundamentálně nezměnilo, ale přibylo minimálně vícero náhledů; ne nutně špatných, ale ani dobrých. Nejzajímavější na tom vše je, co se všemi samozřejmými tématy udělá proměna lidí na antropomorfní zvířata. Být to příběh s obyčejnými lidskými postavami, obtížně by dosáhl etických, morálních a fyzických konfliktů, které se povedlo nastínit tomuhle anime. Těžko by cca půlka populace žila ve strachu, že může kdykoliv přijít den, kdy si nějaký abstinující predátor usmyslí, že si Vás dá k obědu. Otázka vztahů je taky najednou úplně jinde, když se do sebe může zakoukat slepice s krokodýlem a Beastars se vůbec nebojí jít s oběma problémy až do postele. Místy mi proto bylo tuze nepohodlno, což je ze strany tvůrců taková oťukávaná diváků, jestli to vydrží, protože minimálně v této sérii mělo vše jisté hranice pokušení. Postavy mají k dokonalosti hrozivě daleko a dost často si na kultivované artificiálně hrají, čímž se generuje mírné dusno a napětí a vkládá do děje porci nepředvídatelnosti. Otázky nad fungováním společnosti visí neustále ve vzduchu a nutila mě buďto k přemýšlení anebo k vehementnímu pokračování sledování. A i když romance v japonském podání může být neskutečně natahovaná, sem tam i trapná a otřepaná, Beastars s ní nakládají citlivě aniž by kdy hrozil pád do vod telenovelních. Produkčně se musíte borcům ze studia Orange sklonit: Počítačová animace je výtečná, málokdy mi překážela něcím nedotaženým nebo křečovitým a velmi rychle jsem si na ní zvykl. Pokud by takto vypadala jiná CGI anime, možná by mi to ten předsudek a mírnou nenávist vůči nim posunulo. Ono vůbec, Beastars se podařilo mému anime já upravit přijatelnost hned několika proměnným, kterým by zapšklejší vnitřní já nikdy nedalo příležitost. Uznávám, že pro spoustu z těchto je to cesta až přespříliš trnitá a brzo to otočí. Co mě ale nesežere, to mě v tomto případě pobaví. 4* (08.01.2021)

První furries, které mě opravdu dostalo a já si ho zamilovala dřív, než jsem si to uvědomila. Můžeme hledat všelijaké výtky, ale proč? Bavíte se? Tak jedině dobře. Občas jsou scény přitažené za vlasy, jindy lehce úsměvné, ale já si nemohu pomoct a prožívám ty jejich trable s nimi. Legosi je skvělá hlavní postava, Haru je z počátku otravná, ale postupně se vám začne pomalinku otevírat, jako Legosimu. A Louis? Z toho se ve finále stala úplně nová kapitola sama o sobě. Těším se na druhou sérii, protože otázek mám v hlavě mnoho. 9/10 (27.12.2019)

Jazzově laděná artová romantika ve světě plném diskriminace. Hlavní téma šlo dle mého názoru zpracovat méně povrchně, forma Beastars je však natolik silná, že jsem si z toho během sledování těžkou hlavu nedělal. Typicky japonská doslovnost v dialozích i dává smysl, neboť se značná část seriálu odehrává v divadle. Velké překvapení a za mě spokojenost. (11.06.2021)

Jistě, je to moc pěkně animované, opening krásný, ending fajn. Postavy mají nějakou historii, nějaká traumata, nějaké sny, něco jim chutná a něco ne. Možná jim to jakž takž klape, ale mně to s nimi tedy moc neklapalo. Zhruba od pátého dílu mi vlastně bylo jedno, co bude dál, kromě vlka a jeho psího kamaráda jsem tam nenašla jedinou postavu, co by mě nějak víc zaujala, které bych chtěla fandit. Vlk mi přišel vlastně zajímavý jen díky tomu, že byl tak klidný, a jeho přítel, protože se choval jako fajn a opravdový přítel – tím mi byl hodně sympatický. Jenomže tohle dohromady nedělá fajn podívanou. Jak mi bylo jedno, co se bude dít, jak mi celý ten svět neseděl a jak mi bylo spousta postav nesympatických, nebyla to pro mě úplně zábavná podívaná. S nasazení králičice mi to trochu připomnělo Kuzu no honkai, anime obdobně vyprázdněné, i když se tváří, že všechny postavy mají hloubku. Nemají. Společnost v anime byla tak strašně zvláštně nastavená, kdy jedni potlačovali přirozenost a druzí žili v neustálém strachu. Metafora v podobě zvířat nebyla nutná, kdyby to byli normálně lidé, asi bych hodnotila líp – bez mučení přiznávám, že očividně mi tenhle typ postav nesedl, asi proto to ve mně nedokázalo vyvolat ty správné emoce ve správnou chvíli; kdo ví –, takhle se člověk sice mohl mnohem více zamyslet nad tím, co tím chtěl básník říct, ale podle mě to bylo v některých aspektech až přehnané. No ale co. Mně to nesedlo, nebavilo, neokouzlilo. Nakonec je to prostě středoškolské anime s nějakou tou sociální kritikou a kde sex není tabu – vlastně je to hodně sexuálně nabité. Kdo najde pandovo oko, vyhrává! (18.03.2020)

Zootopie nám ukázala, jak by mohl vypadat svět lidí v podobě zvířat a na verzi pro dospělé v podobě Beastars jsme nemuseli čekat dlouho. Oproti již zmíněné Zootopii je tu všechno komplikovanější, vztahy mezi býložravci a masožravci jsou ještě více vyhrocené a ke všemu jsou tu různé předsudky a špinavá politika. Co Beastars zvládá na jedničku je rozhodně psychologie postav. Nikdo samozřejmě není tak komplikovaný jako středoškolský student, byť je tohle téma již krapet ohrané. Seznamování se se světem dospělých skrze pohled těchto středoškoláků však bylo zajímavé a postupné odkrývání všech špinavostí dělalo vše daleko reálnější a uvěřitelnější. Jo a taky je to občas dost úchylné, tak bacha na to. 80% (27.03.2020)