Kdyby tisíc klarinetů

...dobře zinscenované a natočené...zábavné defilé herců a zpěváků šedesátých let...v určitém momentě ale ta sympatická narativní rozvolněnost začne působit rozklíženě a revuálně...manifest ( hravý, ale v těch antimilitantních náladách trochu vlezlý a naivní ), který si sám sebe užívá o něco víc, než si ho užívá samotný divák...ale tady hodně záleží na subjektivním přístupu...velkou roli určitě hraje nostalgie ( která je docela na místě )...na druhé straně pak stojí docela zabijácká stopáž... (25.09.2011)

Film bych zařadil mezi naše nejlepší muzikály. Režiséři Roháč se Svitáčkem se zde pěkně „vyřádili“. Super hvězdné obsazení. Ve filmu snad hrál, tančil nebo zpíval každý, kdo v té době něco v čs. šoubyznysu znamenal. Velmi originální nápad s proměnou zbraní v hudební nástroje, skvělá parodie vojenského drilu – velitel posádky, jako smutný klaun v podání Vlastimila Brodského, nemá chybu. Na tu dobu velmi odvážná, ale každopádně velmi trefná kritika militarizmu. Skvělá je i parodie na reklamy. No a písničky, asi to nejlepší, co v té době u nás vzniklo. Co skladba, to hit. Takže celkový dojem za 5 hvězdiček. (03.02.2012)

Umlknou-li na tom nejméně pravděpodobném místě zbraně a rozezní-li se tam hudba co řeč, která spojuje každého s každým, jediný pohled do záře toho míru probarví vše, co tam odehrává, rajsky. Zatímco však ti, kteří jsou lásce otevřeni, citliví k životu a vážní ve všem osudovém, radostně rozšiřují jas kolem sebe, utěšují bezprostředně i na dálku a polidšťují i to, co o život člověka usilovalo, ti světsky prozíraví hledají podloudně cesty, jak se do té cizí radosti vpít (lží reklam a peněz) a kořistit, a ti, jimž nezbývá nic než nicota, to zlé a hlučné málo roztřásají všude okolo. Ráj je tak stále podrýván i ostřelován, ale potud, pokud sám v sebe nepřestane věřit, popluje na svých vlnách dál. Snad takové je poselství semaforské alegorie, která v sobě spojuje existenciální drama v novovlnné adjustaci s velkolepou a nevšední revue. Dlouhá léta jsem si ji skládal z ojediněle postřehnutých ukázek a klipů, a když jsem později vstupoval do tohoto nekompromisně odzbrojeného areálu, zahřála mě celá ta křehká pospolitost skoro stejně silně jako má modrá knížka. – Již ve svých starších komentářích na tomto fóru jsem se, myslím, vyznával ze své lásky a úcty k Jiřímu Suchému, jeho humoru a obrazotvornosti i řeči, a budu se tedy opakovat, když to znovu připomenu: ovšem nelze nepřipomenout způsob, jakým se (s Jiřím Šlitrem) zachytil v tomto filmu, protože jej dokonale vystihuje – sebeironický, nepatetický, bdělý, oslnivý i nenápadný parašutista – v pádu i v letu, vždy hotov k sobě někoho přibrat. Od dětství mě tato otevřenost uchvacovala a svým způsobem i iniciovala – a přirozeně i přispěla k mému pacifismu. (22.02.2024)

Dlouho jsem žila v přesvědčení, že Karel Gott v tomhle filmu zpívá „možná, že jsem mocnil, neboť se mě zmocnil něco jako pocit, že tu hraje tisíc klarinetů…“ a naprosto jsem jeho halucinaci chápala, protože já mocniny a odmocniny nepochopila nikdy. Dnes si „klarinety“ ráda dám jako občasnou oddychovku, bez záště ke starým časům a s úctou k tomu, co v nich – na umělecké scéně – bylo, a o čem si dnes můžeme nechat jen zdát. (28.03.2012)

Jo, má to poselství a samozřejmou technickou dokonalost, nicméně to má jedno velké "ale". Je to muzikál. A to u mě znamená velký špatný, jak by řekla Jolanda. Sice je to lépe udělané než většina jiných filmů, ale mě to prostě nebaví a nic mi to neříká. Třetí hvězdička je za občasnou pěknou písničku, jinak je to bída. 50% (21.06.2017)