Kdyby tisíc klarinetů

Klasická semaforská férie, kdy se do serie písniček zamontuje jakýsi takýsi děj, pokud vůbec nějaký - viz Zuzana je (zase) sama doma apod. Je vidět, že se Suchý od tristních a hlupoučkých začátečnických pokusů typu Člověka z půdy naučil už trochu stavbu příběhu. Všechno ale stojí na tom, zda ty písničky milujete nebo ne - můj šálek kafe to není, je to totiž tak televizně unylé a nemuzikálové. (15.09.2008)

Tyhle dvě hvězdičky jsou dost subjektivní, jsou určitě lidi (pamětníci), kteří tenhle film zbožňují. Já mám ale problém s neexistujícím příběhem (na základně se změní zbraně v nástroje a pak se připravuje nějaká šou), nepříliš přesvědčivými hereckými výkony (Matuška, Pilarová, Filipovská) a hudbou. Já pro Suchého se Šlitrem zrovna slabost nemám. (31.07.2007)

Postaveno na velmi originálním nápadu. Ten se mi líbil. Změnu zbraní v hudební nástroje jsem nečekala. Hodně jednuduchý děj. Taky proč něco zbytečně zamotávat. Písničky jsou skvelé i po letech. Nic ze svého kouzla neztratily. Tolik hvězd se snad neobjevilo ani v později natočeném Trháku. Pouštím si jako příjemnou vzpomínku, když je venku pekelně hnusně. (10.09.2020)

Prní půlhodina je tak tragicky bezradná, že u toho snad ani režisér nebyl přítomen. Poté už začnou písničky a už je dobře. Příběh je totiž tak slaboučký, že vlastně ani neexistuje. Naštěstí je tu silné kulturní dědictví velkých kabaretiérů Suchého a Šlitra, jejich nesmrtelné hity film zničehonic rozzáří k nepoznání. Waldemar hýří energií stejně jako Hegerová, Karel Gott je neuvěřitelně šeredný varan, Pilarová šedá myš, Filipovská si střihne "lolitku" z penzionátu. Příjemně překvapil Václav Lohniský, který si svou roli majora fakt vychutnal. Upoutal mne též Antonín Šůra (anděl v Hrátkách s čertem), který coby konferenciér řádí jak černá ruka. Je dobré, že ta rozpustilá nálada všech zúčastněných je opravdová, protože jinak by to byl průser. Film je širokoúhlý a zasloužil by zremastrovat na BD, aby se ty písničky zachovaly v důstojné vizáži i zvuku. Film jsem v minulosti tragicky podcenil a přehlédl. Je to lék na špatnou náladu, čiší z něj radost ze života. Obdivuhodné, jak dokázali na place zvládnout tolik lidí.85% (16.11.2014)

Dlouho jsem žila v přesvědčení, že Karel Gott v tomhle filmu zpívá „možná, že jsem mocnil, neboť se mě zmocnil něco jako pocit, že tu hraje tisíc klarinetů…“ a naprosto jsem jeho halucinaci chápala, protože já mocniny a odmocniny nepochopila nikdy. Dnes si „klarinety“ ráda dám jako občasnou oddychovku, bez záště ke starým časům a s úctou k tomu, co v nich – na umělecké scéně – bylo, a o čem si dnes můžeme nechat jen zdát. (28.03.2012)