Normální lidi

Bolest. Bolestná láska. Bolestná láska dvou nenormálně normálních lidí, která jednou skončí. A je to vlastně v pořádku. Pojem šťastná a vyrovnaná láska byl v povědomí veřejnosti už několik staletí zafixován jako dlouhodobý vztah, narození dětí, bezpodmínečná vzájemná podpora a důvěra – zkrátka všechny atributy stabilní zralosti. Na první pohled ideologické klišé naplňují i Normální lidé. Celá zdánlivě banální zápletka ale tkví ne v hluboké pointě, avšak v rozkošných a bolestných nuancích – drobná nedorozumění, zrady, bezpodmínečná intimita (tělesná i duchovní), pochopení v nepochopení a odcizení. Dle japonské legendy se říká, že červená nit osudu nás dá dohromady se spřízněnou duší. A divák může jen s napětím očekávat, zda se to týká i Marianne a Connella. První láska ale vždy skončí. A ačkoli je to bolestný proces, je rovněž zcela normální. A právě to dělá ze seriálu natolik aktuální počin jako bývali kdysi Skins. Autorku románu bych ostatně přirovnala k Salingerovi mileniálů. Zdejší absolutní holost vztahů, odpoutání se postav od všeho vnějšího a povrchního a sotva postřehnutelné detaily (gesta, pohledy, intonace) mají kolosální význam pro celistvost díla. Normální lidé si dovolili vytáhnout vnitřní kypící monology, všechny hanebné i čisté emoce a tím ukázat, že navzdory proměně scenerie a doby je člověk v jádru překvapivě univerzální a změně epoch se přizpůsobí více, než si myslíme. (08.07.2023)

Pohled na mladé hledající se lidi, kteří jsou si vzájemně opravdu vším, překonává neoliberální mlžna i postmoderní křeče. Možné je vždycky všechno, zvlášť když příběh i scénář jsou dobře napsány, režijně ztvárněny a v protagonistech skvěle ztvárněny. Vyvolává to vzpomínky na druhou světovou válku, pracovní nasazení i nedobrovolné vojenské působení, vzájemná nedobrovolná partnerská i manželská vzdálení, provázená podobnou pohlavní uvolněností i svazky, které vydržely a překonaly. Je dobré si říci, že je to možné i dnes i v mladých subgeneracích. Osvědčené, byť bolestné, nemusí být a často také není špatné. (14.06.2023)

HBO GO - První den: Při sledování prvních dvou dílů koukáme s drahou polovičkou nevěřícně na sebe, seznamujeme se s hlavními hrdiny, kteří mluví trochu zvláštně, ale zvykáme si. Třetí díl - dáváme tomu ještě šanci, byť máme pocit, že to je spíše pro teenagery. Čtvrtý díl - už jsme si zvykli, středoškoláci jsou na vejšce a začíná se to rozjíždět (vztahy a tak). Pátý díl - utvrzujeme se, že tohle nás baví. O den později: Se zaujetím sjíždíme chybějících 7 dílů a jsme totálně lapeni. Za pár hodin dokoukáno jest a když se s odstupem 24 hodin nad seriálem zamyslím, musím říct, že si mě získal. Zejména tím, jakým způsobem a jak otevřeně spolu hlavní dvojice hovoří. Upřímnost, otevřenost a nazývání věcí pravými jmény mě zejména u Marianne strašně bavilo. Také mě zaujalo, jak se každý po svém vyrovnává se svými psychickými problémy, problémy v rodině, atd. Ano, bylo to vlastně celou dobu jak přes kopírák - jsou spolu, nejsou spolu, dali se zase dohromady, opět rozchod, zase spolu, dlouhé odloučení, atd. Nicméně to ve finále jste schopni překousnout, protože i tohle může napsat život, který je občas komplikovaný. Český dabing je povedený a hodí se, přece jen se pak více soustředíte na obraz než na písmenka skákající v šedém okénku dole. Sečteno podtrženo - bravo, Angláni a Irové. Jo a ještě nesmím opomenout skvělý soundtrack, ve všech 12 dílech byl bezchybný. Druhé shlédnutí mě tuším nemine (resp. jsem už s reprízou započal :)), tentokrát volím AJ s titulky. Že bych dal i knižní předlohu? Uvidíme, každopádně seriál je pro mě 5ti hvězdičkový. Na závěr musím připojit ještě jednu myšlenku. Daisy Edgar-Jones (Marianne) je podle mě velký herecký talent. Rád budu sledovat její kariéru a přeji ji, ať se nadále objevuje jen ve stejně dobrých filmech a seriálech, jako jsou např. Normal People. 90% (J) (05.01.2021)

Seriál, na ktorom ma bavilo prakticky všetko, okrem záveru. Tak ako to dopadlo, to môže byť pre niekoho autentické, áno, to sa stáva. Ale na druhej strane to zmazalo všetko, kvôli čomu som dvojici fandil. Objektívne sa však na to môžem pozrieť ako na dosť verne zobrazený príbeh obyčajného páru a kamošov okolo, a to je zdôraznené aj výberom hercov - nejde o žiadnych modelov z tituliek časopisov, hoci v Anglosasku zrejme takýchto ľudí nebol problém zohnať. O to je ich však hranie pravdivejšie a uveriteľnejšie. Mnohí mladí ľudia sa v deji seriálu určite nájdu, (23.05.2020)

Dvanáctidílný britský seriál Normal People, je velmi originálně pojatá teenage záležitost. Tento příměr je možná příliš škatulkující a to si rozhodně toto dílko nezaslouží. Svěží a nenásilný pohled do života mládeže z Dublinu, je zároveň velmi příjemnou podívanou už kvůli sympatickým hlavním aktérům. Velmi chytrá, křehká a krásná Marianne ( Daisy Edgar - Jones) a sympatický slušňák Conell (Paul Mescal) se seznamují během toho, když přijde Conell vyzvednout svou matku do domu Marianne kde uklízí. Okamžitě to mezi nimi zajiskří a Marianne a Conell, se ocitají ve víru lásky, vášně, pochyb a odloučení. Je to výjimečný počin už jen svým artovým spravováním, ale rozhodně tomu neubírá na autenticitě a atraktivnosti. Herecké výkony obou mladých herců jsou opravdu uvěřitelné a působivé. Seriál doprovází velmi povedený soundtrack a rozhodně musím tento skvělý seriál doporučit. 5* z 5*. (04.12.2020)