Štyri izby

"Bohyně Diano, mě stal se malér, sperma svého pila chtěla jsem ti dát, ale když stříkal a byl tak akorát, já zapomněla daru a spolkla jeho šťávu." Silvestra trávím raději doma, ale pokud by Ted potřeboval v hotelu s něčím pomoci, tak bych si tu noční směnu dal s ním. Třeba bych se nechal obrat o sperma od čarodějek - tuto oběť bych asi unesl. K sadistovi do pokoje bych s Tedem taky zašel, ale spíše bych se věnoval jeho sebevědomý oběti. K mafiánům by musel Ted sám, protože při této nejzábavnější historce bych nedokázal udržet kamennou tvář. Ale machrovat se sekáčkem bych už mohl, kdyby mne tedy Tarantino uplatilo, protože v sekání prstů, zejména svých, jsem skutečnej mistr. Mně se zkrátka v tomto hotelu líbilo, párkrát jsem v něm již Silvestra slavil, a i když jsem v každém pokoji nalezl humor zcela jinýho druhu a úrovně, tak jako celek mě to uspokojilo. (22.12.2016)

Teda po celý čas to bolo hlavne nadmieru divné. Prvá "izba" bola pomerne nesympatická, a vymaniť sa nepodarilo úplne ani tej divnej - psychopatický chlapík so zbraňou a jeho nepriehľadná ženy síce mali niečo do seba, no i tak zostala táto "izba" v škatuľke šialenej podivnosti. Rodriguez sa na to celé vykašľal, zobral misu, hodil do nej elegantne mrazivého Banderasa, strašné deti, mŕtvolu, striptízujúcu Salmu Hayek a nejaký ten chľast a cigarety, a celé to dostalo hneď zaujímavejší nádych. Tarantino si proste zobral Brucea, seba samého a neznámeho černocha, a zatrepal, nemiešal a vytvoril záchrannú sekvenciu celej kompilácie, ktorú proste síce sympatický a kvalitný, ale sám Tim Roth neudrží. (19.11.2012)

Nebyt prvých dvoch segmentov bolo by to fajn. Tie tam ani nemuseli byt. Rodriguezovu a Tarantinovu čast by vtedy mohli roztiahnút na čas čo by zvýšil po vynechaní spomínaných prvých dvoch častí. HODNOTENIE: The Missing Ingredient: 50% The Wrong Man: 40% The Misbehavers: 80% The Man from Hollywood: 80% Celkovo: 60% (10.03.2008)

První dvě povídky nestojí vůbec za nic, na tom se asi shodneme. Ale třetí povídka (Robert Rodriguez) je okouzlující a ke čtvrté mám osobní vztah - vychází ze skvostné povídky mého oblíbeného Roalda Dahla (je ve výboru 'Líbej mě, líbej', kdybyste po ní pátrali) a jejího televizního zpracování z cyklu 'Příběhy Alfreda Hitchcocka' (tedy z té verze z padesátých let), kterou jsem bohužel neviděl. Ale tu Tarantinovu verzi mám taky rád. Ale jestli je na tomto filmu něco opravdu nepřekonatelně odporného, tak neskutečně přehrávající Tim Roth v hlavní roli poslíčka. Třikrát fuj. (20.02.2003)

Čtyři pokoje, jsou snímkem, který jsem chtěl vidět hlavně kvůli Tarantinovi. Byl jsem zvědav na jeho dvacetiminutovou povídku a chtěl jsem si také doplnit filmové vzdělání, zhlédnutím této komedie. Vezmu to ale hezky popořádku. Po panterovských úvodních titulcích, začal první příběh s názvem CHYBĚJÍCÍ INGREDIENCE, který mě vůbec nebavil. Několik lesbických čarodějnic, potřebujících sperma, jsem prozíval a říkal si, že to tedy pěkně začíná. Následoval ale další šok, druhý minifilm - NESPRÁVNÝ ČLOVĚK - byl ještě horší. Vymaštěný žárlivý gangster s kvérem v ruce, šikanující hotelového poslíčka, mě málem donutil sáhnout po ovladači a film vypnout. Naštěstí jsem tak neudělal. Třetí příběh Roberta Rodrigueze - MALÍ NEPOSLUCHOVÉ - byl o dva levely výše. Jeho epizoda měla šťávu, nepostrádala děj a byla i velmi vtipná. Navíc byla propojena telefonátem i zpětně do druhé povídky, která tak maličko stoupla na ceně. Tady jsem byl spokojen. Nejočekávanější příběh přišel na závěr. A vytáhl film výš. Tarantinova historka MUŽ Z HOLLYWOODU, o netradiční sázce a sekání malíčku, byla režisérovým hereckým one man show. Quentin prakticky nesleze z obrazovky a neustále hláškuje jako o život. Minirole Bruce Willise, je pak sladkou třešničkou na dortu. Abych to shrnul - jednotlivé příběhy mají velice kolísavou úroveň, všemi proplouvá jako poslíček děsně přehrávající Tim Roth (který mě ale v posledních dvou začal docela bavit) a je velká škoda, že první dva kousky nejsou dějově o něco lepší. Takhle musím dát filmu jako celku jen průměrné hodnocení, ale jak Rodriguez, tak i Tarantino, mě rozhodně nezklamali. Čtyři pokoje jsou prostě jako zmrzlina. Zmrzlina u které vám začne chutnat až ta část krému dole v kornoutu. (02.06.2015)