Hra na oliheň

Nerozumím proč je kolem toho takový buzz, je to jen hrozně rozpliznutá variace na kultovku Battle Royale s přidáním sociálně kritického podtextu ala nedávny populární Parazit - což tu moc nefunguje, když všechno kolem Hry je tak přitažené za vlasy, že pak ani ten svět, ani postavy v něm nejsou uvěřitelné ani trochu.Jediný moment kdy mi na těch lidech opravdu záleželo byl díl s kuličkami, ten byl vážně výborný, ale ani ten nic nemění na faktu že tohle by bylo daleko lepší jako jediný film. Nápady na jednotlivé hry jsou zábavné, ale není žádný důvod pro  jejich roztahání na osm hodin. Stačilo by to celé zrychlit a vyházet úplně zbytečně dějové odbočky které vůbec nikam nevedou. 5/10 (07.10.2021)

1. série - 70% - Koncept lákavý, průběh nekompromisní a konkrétní charaktery upřímné tak, že Hře nelze nepodlehnout, nesledovat dál a dál a nenechat se strhnout šílenstvím, kdy na obličeji nosí geometrické obrazce i diváci, kteří by si o korejskou kinematografii ještě před týdnem neopřeli ani ovladač. Nejlepším okamžikem je ale prvotní šok nad tím, co se před protagonisty odehrává. V tu chvíli se snoubí očekávání, napětí i pocit, že na podobnou podívanou jsem i přes znalost Battle Royale nebo Hunger Games čekal spoustu let. Ale ten okamžik už nic nepřekoná a naopak mě brzy rozčiluje, že je publikum neustále o krok před hlavními postavami, aniž by přitom tušilo, co bude dál. Naivita nad tím, co chudáky asi čeká v další hře a vyjevené překvapení z toho, že zase půjde o život, lezou na nervy čím dál víc, stejně jako způsob uvažování a touha spolčovat se s těmi, kteří očividně kují pikle a hrají jenom na sebe. Ze spousty otazníků se potom na samém konci překotně couvá a neherní linka se mi dokonce s radostí vysměje do tváře s tím, že odpovědi přijdou snad možná někdy příště. Údernost je pryč, zvědavost přesto v menší míře zůstává. (18.01.2022)

Jako jo, docela fajn korejská variace na Battle Royale, Hunger Games, Saw, Cube, Escape Room, která se vymyká snahou o relativně dospělý sociální přesah. Jenže na to, jak seriózně se občas tváří, je jádro celé věci úplně banální, a provedení celé akce v detailech dost logicky haprující. Což nevadí u béčkové Escape Room (konceptem je to v podstatě totožně basic), která se nesnaží být ničím jiným, než béčkovou zábavou, ale u Hry na oliheň, která chce být spíš něco jako Parazit, mě to teda občas dost rušilo. A samotnou kapitolou je úplně otřesná linka s VIPs, cringe jak mraky. V nejsilnějších momentech výborné (zvlášť šestá epizoda je drtivá, byť vlastně od začátku do konce dost čitelná), v nejslabších rozpačité. Každopádně v porovnání s loňskou Alice in Borderland o světelnej rok výš. (23.09.2021)

Konečně jsem taky mohl naskočit na divácky oblíbený Netflix hype train. Hra na oliheň nepřináší nic nového pod sluncem, ale exotické pozlátko zkrátka přiláká každého a i hloupější zástupce IG generation donutí k zamyšlení nad současným stylem života. Předčasný vrchol přichází u emočně vypjatého Kganbu, ale moje nejoblíbenější hra je rozhodně skok do skla. S1: 80% (07.11.2021)

"Hráč, který odmítne hrát, bude vyřazen." Já jsem poměrně hravej týpek, protože kdo si hraje nezlobí, ale Oliheň není úplně pro mě. Já totiž nikomu nic nedlužím, po obří kouli plný bankovek netoužím a vlastním ještě zbytky nějakýho charakteru, takže bych byl jen potrava pro nějakýho zmrda, kterejma se to v seriálu jenom hemží. Necejtil jsem se tam zkrátka dobře a ve finále jsem ani neměl žádnýho favorita, kterýmu bych přál vyřazení víc, než tomu druhýmu. Mně se totiž líbily jen hry a hráč 067. No jo, vždycky jsem měl slabost pro divný holky. Ono se teda hrálo opravdu hodně a byla to solidní řezničina, ale vsichni ti V.I.P. mě nebavili, převlíkacímu detektivovi jsem nevěřil a matematicky mi to taky úplně nesedělo. (25.10.2021)