Hra na oliheň

Seriál roku, kterej bez kompromisů servíruje dech-beroucí hru plnou podrazů a nedůvěry, prohnilosti a zmrdství současný civilizace. Sice to neni nic novýho, ale svojí režií i scénářem Squid Game hravě přebíjí celou letošní seriálovou tvorbu. Do toho si připočtěte skvělou kameru, super akci, parádně napsaný charaktery a minimum digitálu. A hlavně je to dospělá věc, nic pro přecitlivělý puberťáky, kteří mají bujný virtuální životy, zatímco tomu skutečnýmu se vyhýbají obloukem. Od třetí epizody jedna velká nečekaná jízda! (19.09.2021)

1. série - 70% - Koncept lákavý, průběh nekompromisní a konkrétní charaktery upřímné tak, že Hře nelze nepodlehnout, nesledovat dál a dál a nenechat se strhnout šílenstvím, kdy na obličeji nosí geometrické obrazce i diváci, kteří by si o korejskou kinematografii ještě před týdnem neopřeli ani ovladač. Nejlepším okamžikem je ale prvotní šok nad tím, co se před protagonisty odehrává. V tu chvíli se snoubí očekávání, napětí i pocit, že na podobnou podívanou jsem i přes znalost Battle Royale nebo Hunger Games čekal spoustu let. Ale ten okamžik už nic nepřekoná a naopak mě brzy rozčiluje, že je publikum neustále o krok před hlavními postavami, aniž by přitom tušilo, co bude dál. Naivita nad tím, co chudáky asi čeká v další hře a vyjevené překvapení z toho, že zase půjde o život, lezou na nervy čím dál víc, stejně jako způsob uvažování a touha spolčovat se s těmi, kteří očividně kují pikle a hrají jenom na sebe. Ze spousty otazníků se potom na samém konci překotně couvá a neherní linka se mi dokonce s radostí vysměje do tváře s tím, že odpovědi přijdou snad možná někdy příště. Údernost je pryč, zvědavost přesto v menší míře zůstává. (18.01.2022)

Nakonec jsem moc rád, že jsem to nezabalil v průběhu prvního dílu, jak to mívám poslední dobou hodně ve zvyku a seriál dokoukal pěkně až do konce. Jak tady píše někdo správně pode mnou, civilní život je nuda. Jakmile se to však celé překulí na ostrov tam a zpět a zase zpátky, dostane to celé ten správný vražedný drajv, jak jde po sobě jedno kolo za druhým. A k tomu ta úžasná korejština, kterou jsem už roky neslyšel a je rázem vymalováno. I přes předvídatelný a lehce otevřený závěr za mě solidní čtyři hvězdy. (28.09.2021)

Jako jo, docela fajn korejská variace na Battle Royale, Hunger Games, Saw, Cube, Escape Room, která se vymyká snahou o relativně dospělý sociální přesah. Jenže na to, jak seriózně se občas tváří, je jádro celé věci úplně banální, a provedení celé akce v detailech dost logicky haprující. Což nevadí u béčkové Escape Room (konceptem je to v podstatě totožně basic), která se nesnaží být ničím jiným, než béčkovou zábavou, ale u Hry na oliheň, která chce být spíš něco jako Parazit, mě to teda občas dost rušilo. A samotnou kapitolou je úplně otřesná linka s VIPs, cringe jak mraky. V nejsilnějších momentech výborné (zvlášť šestá epizoda je drtivá, byť vlastně od začátku do konce dost čitelná), v nejslabších rozpačité. Každopádně v porovnání s loňskou Alice in Borderland o světelnej rok výš. (23.09.2021)

„…HRA ZAČÍNÁ…“ ///    Lidi tady chcípaj jako mouchy – to se musí líbit! Jenže plnění jednotlivých úkolů (her) je zajímavější než děj samotnej. Teda aspoň zpočátku, pak se to kapku vyrovná…Nejde tady ani tak o charaktery (ty vole jde, ale…) – ty jsou (více méně) daný. Spíš o to, jaká se zvolí taktika. Samo, že u her „na život a na smrt“ se musí ty charaktery musej projevit taky. A někdy je to hóóódně (takže Korejsky) dojemný… Napínavá podívaná, kterou v pohodě dáte během dvou dnů, mě ovšem dostatečně neuspokojila. Postupně to ztrácelo tempo a místo psycha (tedy her, ve kterých jde o víc než o násilný sobectví) dostal prostor (zbytečnej) morbid. Navíc závěrečnej díl jsem tak nějak vnitřně nepobral.     ///  NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem lidská troska, která chce zbohatnout. 2.) Věřím lidem.   /// Thx za titule „Kamila Králíková“.     /// PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  *  NAPĚTÍ  ** (09.10.2021)