Šarlatán

Šarlatán je ve snaze převyprávět celý život Jana Mikoláška často didaktický a doslovný (počáteční flashbacky fungují i bez toho, aby byly uvozovány čtením Mikoláškova životopisu, jak se děje později během výslechu a soudního vyšetřování). Některé situace jsou zbytečně tlačeny do krajnosti a pár replik vyznívá strojeně, ale celkově je styl vyprávění střízlivý, nepatetický, odpovídající snaze držet si od hlavního hrdiny mírný odstup (mj. i ve způsobu jeho snímání). Díky uvedenému se Hollandové s Epsteinem daří protagonistu vykreslit jako rozporuplnou osobnost, byť zpochybňují pouze jeho morální kvality, nikoliv metodu diagnostiky (upřené zírání do moči z filmu naopak vychází jako spolehlivý způsob, jak zjistit, jestli máte zánět močových cest, cukrovku nebo už to můžete zabalit). Jeho záchvaty zuřivosti a jiné projevy krutosti přitom vždy souvisejí s nemožností léčit a postupně sílí a mají ničivější dopad (útok na otce sekerou, zabíjení koťat, bylinná směs pro těhotnou manželku, přenesení viny a hypoteticky také trestu smrti na jiného člověka).___Pokud je Mikoláškův asistent František výrazně sympatičtější postavou, pak v důsledku toho, že poznáváme výhradně jeho pozitivní stránku (v mnoha scénách je pouze pohledným erotickým objektem) a nemáme možnost pochopit hlouběji např. čím jej Mikolášek přitahoval (důvodem přitom není fixace vyprávěcího hlediska na Mikoláška – film jej opakovaně opouští).___V úvodní scéně sice sledujeme naturalisticky zachycenou smrt Zápotockého, ale dál politické okolnosti nejsou zohledňovány nad rámec čtení novinových pamfletů. Do Mikoláškova života režim, ať nacistický nebo komunistický, vždy jen znenadání násilně vpadne, takže zásah gestapa vyznívá jako osobní msta a u soudního procesu na konci padesátých let není příliš zřejmé, čím léčitel mocným tolik vadil.___Nejde o kvalitativně výjimečný či tematicky nějak zásadní počin (jakkoli minimálně řemeslně se vymyká valné většině tuzemské produkce), ale až bude příští rok sbírat různé filmové ceny, k čemuž vzhledem k mizivé konkurenci pravděpodobně dojde, nebudu mít – na rozdíl od jiných oceňovaných prestižních biopiců – při každé z nich pocit, že někde na světě muselo umřít koťátko. 70% (18.08.2020)

V rámci českej tvorby za 80%, v rámci kinematografie ako takej za 60%. Ale keďže som dal mierne nadpriemerné hodnotenie podobným kúskom, akým bol napríklad didaktický a bezživotný Dubček, tak Šarlatán je úplne, ale úplne niekde inde. Dôvod? No ten je zrejmý, celosvetovo uznávaná režisérka. Agnieszka točí totiž tak, ako si myslí, že sa má podobná látka nakrúcať. Český režisér by nám ponúkol naleštené kvázi umenie, kde by sme až cez plátno cítili vôňu kolínskej a divákom by bola servírovaná myšlienka, že nacizmus a komunizmus boli svinstvá, oveľa polopatickejším spôsobom. Trojanovci si to užívajú, Lojova postava je tu vlastne len kvôli záverečnej pointe, zaujme ešte umanutý vyšetrovateľ, ale ono to v podstate stačí. (14.09.2020)

Není bez zajímavosti douška, že v roce 2020 mají premiéru hned dva filmy, jejichž těžiště spadá do období padesátých let minulého století - Šarlatán Agnieszky Hollandové a Herec Petera Bebjaka, oba navíc vyrobené v zahraničních koprodukcích. Oba filmy disponují silnými a ambiciózními antihrdiny, kteří se musejí potýkat se sebou samými, a oba velmi volným způsobem vycházejí z reálných událostí. Oba též mají velmi přesvědčivou dobovou atmosféru a fantastické zpracování. Vlastně ani nevím, který film je lepší. Šarlatán je hereckým koncertem Ivana a Josefa Trojanových. Bez tohoto hereckého ztvárnění by postava léčitele Jana Mikoláška nebyla věrohodná a sotva bychom chápali, proč byl Mikolášek pro zoufalé lidi hotový spasitel. Ano, jeho "léčitelské metody" jsou samozřejmě velmi pochybné a vpravdě šarlatánské, ale pokud se na Šarlatána díváte s mírným skepticismem, určitě nebudete mít pocit, že by Agnieszka Hollandová a Marek Epstein Mikoláška přehnaně glorifikovali. Což je určitě dobře, ale názor si musí udělat každý sám. Za sebe s tímto pojetím nemám žádný větší problém. Pokud jde o Mikuláškovu homosexuální orientaci a jeho vztah s asistentem Františkem Palkem, tak určitě není podstatné, zda byl tento vztah reálný. Důležité je, že tato druhá podstata Mikoláškovy osobnosti je zpracována nejen naprosto fantasticky a citlivě, ale také velmi esteticky. Základem je přesný casting Palkova představitele Juraje Loje. Juraj Loj je herecky určitě také výborný, ale mě upoutal hlavně svým nádherným tělem a ve vší kráse. Nepopírám, že se mi na něj moc hezky koukalo. Kromě jiného musím ocenit i jeho nádherný zadek. Jeden z nejestetičtějších okamžiků, který mi udělal upřímnou radost. Celý Šarlatán je výbornou podívanou, veškerá ocenění mu náleží právem, ale Českého lva za hlavní roli bych stejně raději dal Janu Cinovi. Jednoznačně doporučuji. (05.04.2021)

Zdařilé oživení života nevšedního člověka, který prospíval a zachraňoval desetitisíce lidských životů a využíval dar své mimořádné vlohy. Režijně i scénáristicky výborně zvládnuto; Ivan Trojan získal další životní roli, krajně nesnadnou, kterou skvěle zvládnul. Polská režisérka je dalším trumfem tohoto díla, které se spíše mělo jmenovat SVĚTEC. Mikolášek byl originálním více lékařem než léčitelem srovnatelným s čínskými kolegy. Řada lékařů jeho doby o tom věděla a respektovala jej. Navíc se on i jeho pacienti stali oběťmi podlé intriky StB. Jak se naložilo s jeho pozůstalostí? A jak vypadá jeho třináctá komnata? Dalo se to vůbec zjistit? Homosexualita je projevem lidské přirozenosti a Hippokratovu přísahu zatím nikdo nezpochybnil. Stál by Mikolášek za dokumentární film? Nebo se jedná spíše o mýtus? (05.01.2022)

Já zase to nadšení o tom jak dokonalý film Šarlatán je nesdílím. Ano, jistě Agnieszka Holland umí udělat dobovou, depresivní atmosféru, některé scény mě atmosférou přišli stejné jako v Hořícím keři. Problém mám z vyprávěním, já prostě ty střihově prolínaná časová pásma snáším čím dál tím míň, neuvěřitelně mě to sráží na prožitku, pořád se musím orinetovat ve scénách na místo toho abych pustil emoce, ano ty scény je mají, jenže na úkor vyprávění celistvýho příběhu. (17.09.2021)