Šarlatán

Když vyprávíš něčí příběh, bylo by fajn dbát větší důraz na souvislosti a podkres událostí. Šarlatán je v některých chvílích doslovný jak hospodští vysvětlovači stupidních anekdot a v jiných naopak nechává proběhnout (nebo nedoběhnout) vyhrocené cosi, u čeho vám v hlavě svítí WTF (a běžíte googlit, co se vlastně stalo). Řemeslná stránka s atmosférou super + Trojanovic rodinný klan předvádí svůj herecký (nad)standard. Mám ovšem pocit, že za týden nebudu vědět, na co jsem dnes koukal. (14.11.2022)

Čtyři za film a pátou za kameru a scénář. Naopak si myslím, že začátek filmu je daleko lepší než poslední třetina, a protože jsem se celou dobu pokusil dívat pohledem Akademiků (film byl vyslán do bojů o letošního Oscara), tipuju final five skupinu. Pánům Akademikům se bude líbit homosexualita, pár nácků, budou blažení ze zobrazení studené války, silný a velmi neotřelý námět, herectví, a v neposlední řadě i jméno režisérky. Já bych si asi stovku v Tipáči na vítězství v Zahraničí film dal (bude ovšem záležet na protikandidátech). (05.12.2020)

Nádherná kamera, kvalitní scénář, výborné herecké výkony v hlavních rolích, parádní námět, přesto sterilní, jako moč nemluvněte. Uširvoucí hudba, otravný výraz léčitelův, uondaná šeď všehomíra, což sice chápu, ale mě ta křečovitost nudila. Dokonce se mi na výbušnou, svinskou náturu v kombinaci se chcankama postupně nechtělo dívat. Filmu chybí šmrnc. Pár lidí odešlo už v první třetině, já je vcelku i chápu. Tři hvězdy za výše uvedené klady, protože kvalita je nepopiratelná, ale že bych to chtěla vidět znovu, to zas ne. Příběh silný, perfektně zahraný, nerada srážím velké filmy, bohužel mně se to jako celek moc nelíbilo. Cítím z toho přílišnou snahu zdůrazňovat zbytečně to, co samo o sobě zajímavé a doslova strhující bylo. Podivně poskládané flashbacky. Sečteno podtrženo: slabým místem je režie. Což bych nečekala. (21.08.2020)

Veľmi komorné, niekedy až nadmieru. Po cca 45 minútach sa to začne uberať zvláštnym smerom. Nielenže niektorým hercom nie je rozumieť, čo hovoria, ale téma sa otáča stále hrejivejším smerom, čo som vôbec nečakal. Ak by to však bolo natočené decentne, tak nie je problém. Veď nakoniec aj o prenasledovanom Turingovi sa to natočilo akceptovateľne. Toto bolo nejak cez čiaru. Nahý lilipután Loj v kuloároch zvaný aj Hnoj bozkávajúci sa s Trojanom a mravec, ktorý mu lezie do prdele, ako tam ležia na lúke, to mal byť estetický zážitok? Nikam to dej neposúva a pre 90% divákov je taká scéna nepotrebná najmä keď sme už dávno pochopili, že „hrdina“ je gay. A to, čo zrobil s tým mačkami, to mi obrátilo totálne žalúdok za to ochrancovia zvierat radi nebudú. Za scenáristické prázdno hovorí scénka, kde Loj hovorí Trojanovi, že vypálili Lidice. Trojan kuká jak buchnutý mechom a pýta sa, že prečo. Už vtedy ma napadlo, či ten človek žije v totálnej bubline a nemá ani šajnu o atentáte na Heydricha. Vzápätí moje myšlienky Loj potvrdil: „Bola to pomsta. Bol atentát na Heydricha.“ Ja len toľko, že časový odstup medzi atentátom a vypálením Lidic bol 5 dní a ak o takej veľkej udalosti náš mastičkár či šarlatán dovtedy nevedel, tak to je skutočne na považenie. S blížiacim sa záverom som ešte vyvrátil kávu vidiac Trojana ako nakladá Loja do zadku a režisérka nechá priblížiť záber na ich rapavé chodidlá. (02.12.2020)

Šarlatán je ve snaze převyprávět celý život Jana Mikoláška často didaktický a doslovný (počáteční flashbacky fungují i bez toho, aby byly uvozovány čtením Mikoláškova životopisu, jak se děje později během výslechu a soudního vyšetřování). Některé situace jsou zbytečně tlačeny do krajnosti a pár replik vyznívá strojeně, ale celkově je styl vyprávění střízlivý, nepatetický, odpovídající snaze držet si od hlavního hrdiny mírný odstup (mj. i ve způsobu jeho snímání). Díky uvedenému se Hollandové s Epsteinem daří protagonistu vykreslit jako rozporuplnou osobnost, byť zpochybňují pouze jeho morální kvality, nikoliv metodu diagnostiky (upřené zírání do moči z filmu naopak vychází jako spolehlivý způsob, jak zjistit, jestli máte zánět močových cest, cukrovku nebo už to můžete zabalit). Jeho záchvaty zuřivosti a jiné projevy krutosti přitom vždy souvisejí s nemožností léčit a postupně sílí a mají ničivější dopad (útok na otce sekerou, zabíjení koťat, bylinná směs pro těhotnou manželku, přenesení viny a hypoteticky také trestu smrti na jiného člověka).___Pokud je Mikoláškův asistent František výrazně sympatičtější postavou, pak v důsledku toho, že poznáváme výhradně jeho pozitivní stránku (v mnoha scénách je pouze pohledným erotickým objektem) a nemáme možnost pochopit hlouběji např. čím jej Mikolášek přitahoval (důvodem přitom není fixace vyprávěcího hlediska na Mikoláška – film jej opakovaně opouští).___V úvodní scéně sice sledujeme naturalisticky zachycenou smrt Zápotockého, ale dál politické okolnosti nejsou zohledňovány nad rámec čtení novinových pamfletů. Do Mikoláškova života režim, ať nacistický nebo komunistický, vždy jen znenadání násilně vpadne, takže zásah gestapa vyznívá jako osobní msta a u soudního procesu na konci padesátých let není příliš zřejmé, čím léčitel mocným tolik vadil.___Nejde o kvalitativně výjimečný či tematicky nějak zásadní počin (jakkoli minimálně řemeslně se vymyká valné většině tuzemské produkce), ale až bude příští rok sbírat různé filmové ceny, k čemuž vzhledem k mizivé konkurenci pravděpodobně dojde, nebudu mít – na rozdíl od jiných oceňovaných prestižních biopiců – při každé z nich pocit, že někde na světě muselo umřít koťátko. 70% (18.08.2020)