Šarlatán

Šarlatán naprosto perfektně splňuje označení nejočekávanějšího letošního tuzemského počinu. Navíc s jistotou kvality, kterou Agnieszce Holland nelze upřít. Jen kdyby film víc otázek nepokládal, než nezodpovídal. Po shlédnutí jsem měl co dělat, abych se v životě Jana Mikoláška vůbec vyznal. Přesto je mi jasné, že jestli se o něm něco dá říct, tak především to, že jeho osobnost byla silně rozporuplná. Proč ale Agnieszka dává na odiv momenty bezdůvodného násilí v některých scénách to mi hlava nebere. Jedna scéna mi doslova hnula žlučí a hrozně by mě zajímalo, na základě čeho ji do filmu vpravili. V podstatě nic nevysvětluje, jen vytváří dojem na postavu, které chcete fandit pro to co dělá, ale zároveň jí nemůžete fandit za to, jak se chová. Alespoň tu ale dává na rovinu Gestapo s komunisty a ukazuje, jaké svinstvo to v obou případech bylo. Je ale fajn, že se podobné historické filmy u nás stále točí, současným komunistům bych podobné filmy pouštěl do zemdlení, aby viděli, jak tuhle zemi zničili. Filmařsky je Šarlatán přesto jedinečný zážitek. Herecky taktéž nemá chybu. Každý z herců tu má své místo a nelze jim prakticky vůbec nic vytknout. Samozřejmě, Ivan Trojan je absolutní špice, byť záměrně trošku bez emocí, jeho syn je také předzvěst dobrého pro český film. Musím se ale přiznat, že nejvíce jsem si užil paní Jaroslavu Pokornou. To byla nádherná role, za poslední dobu jedna z těch nejkrásnějších, co jsem v českých filmech viděl. Šarlatán je ale v celkovém kontextu film evropského formátu a i když v něm nacházím mnoho námětu k diskuzi, musím říct, že jsem si ho neskutečně učil. (25.08.2020)

Čtyři za film a pátou za kameru a scénář. Naopak si myslím, že začátek filmu je daleko lepší než poslední třetina, a protože jsem se celou dobu pokusil dívat pohledem Akademiků (film byl vyslán do bojů o letošního Oscara), tipuju final five skupinu. Pánům Akademikům se bude líbit homosexualita, pár nácků, budou blažení ze zobrazení studené války, silný a velmi neotřelý námět, herectví, a v neposlední řadě i jméno režisérky. Já bych si asi stovku v Tipáči na vítězství v Zahraničí film dal (bude ovšem záležet na protikandidátech). (05.12.2020)

Já zase to nadšení o tom jak dokonalý film Šarlatán je nesdílím. Ano, jistě Agnieszka Holland umí udělat dobovou, depresivní atmosféru, některé scény mě atmosférou přišli stejné jako v Hořícím keři. Problém mám z vyprávěním, já prostě ty střihově prolínaná časová pásma snáším čím dál tím míň, neuvěřitelně mě to sráží na prožitku, pořád se musím orinetovat ve scénách na místo toho abych pustil emoce, ano ty scény je mají, jenže na úkor vyprávění celistvýho příběhu. (17.09.2021)

Šarlatán je ve snaze převyprávět celý život Jana Mikoláška často didaktický a doslovný (počáteční flashbacky fungují i bez toho, aby byly uvozovány čtením Mikoláškova životopisu, jak se děje později během výslechu a soudního vyšetřování). Některé situace jsou zbytečně tlačeny do krajnosti a pár replik vyznívá strojeně, ale celkově je styl vyprávění střízlivý, nepatetický, odpovídající snaze držet si od hlavního hrdiny mírný odstup (mj. i ve způsobu jeho snímání). Díky uvedenému se Hollandové s Epsteinem daří protagonistu vykreslit jako rozporuplnou osobnost, byť zpochybňují pouze jeho morální kvality, nikoliv metodu diagnostiky (upřené zírání do moči z filmu naopak vychází jako spolehlivý způsob, jak zjistit, jestli máte zánět močových cest, cukrovku nebo už to můžete zabalit). Jeho záchvaty zuřivosti a jiné projevy krutosti přitom vždy souvisejí s nemožností léčit a postupně sílí a mají ničivější dopad (útok na otce sekerou, zabíjení koťat, bylinná směs pro těhotnou manželku, přenesení viny a hypoteticky také trestu smrti na jiného člověka).___Pokud je Mikoláškův asistent František výrazně sympatičtější postavou, pak v důsledku toho, že poznáváme výhradně jeho pozitivní stránku (v mnoha scénách je pouze pohledným erotickým objektem) a nemáme možnost pochopit hlouběji např. čím jej Mikolášek přitahoval (důvodem přitom není fixace vyprávěcího hlediska na Mikoláška – film jej opakovaně opouští).___V úvodní scéně sice sledujeme naturalisticky zachycenou smrt Zápotockého, ale dál politické okolnosti nejsou zohledňovány nad rámec čtení novinových pamfletů. Do Mikoláškova života režim, ať nacistický nebo komunistický, vždy jen znenadání násilně vpadne, takže zásah gestapa vyznívá jako osobní msta a u soudního procesu na konci padesátých let není příliš zřejmé, čím léčitel mocným tolik vadil.___Nejde o kvalitativně výjimečný či tematicky nějak zásadní počin (jakkoli minimálně řemeslně se vymyká valné většině tuzemské produkce), ale až bude příští rok sbírat různé filmové ceny, k čemuž vzhledem k mizivé konkurenci pravděpodobně dojde, nebudu mít – na rozdíl od jiných oceňovaných prestižních biopiců – při každé z nich pocit, že někde na světě muselo umřít koťátko. 70% (18.08.2020)

Neslavný (k)análník a zázračný lidový léčitel a bylinkář, který jen bažil po moči, z níž by hravě pouhým okem rozpoznal i koronavirus.. Perzekuován rudým režimem se rozhodl pověsit své léčitelství na hřebíček. Film sice končí debilně, ovšem bylo by krajně nespravedlivé, kdybych neocenil poměrně jeho zdárný průběh. Ivan Trojan využil služeb svého syna Josefa, hlavně jeho podoby, který ho ztvárnil v mladém věku. A oběma jim to pod taktovkou škaredé Agnieszky Holland pěkně šlape. Honza Mikolášek sice Trojanovi vůbec nebyl podobný, ovšem to není předmětem vyprávění. Trojan určuje diagnózu z lahviček moči, souloží do slovenského análu filmového asistenta a hereckého kolegy, plní znalecký kvíz před gestapem a v komunistickém kriminálu čeká na rozsudek. Nejlepší český film roku - tak to je přece jen poněkud přehnaný ortel. Stěží bych se pro ten zmršený závěr na film podíval znovu. Já totiž čekal na silné zakončení filmu, když jsem byl ochoten sledovat osud bohatého pána, o jehož existenci je poněkud troufalé točit celovečerní film. I stalo se. Nebyla by to Agnieszka Holland, kdyby si nepřisadila šokující scény, zvláště milovníci koťátek absolvují bezesnou noc a kočičí granule jim polezou i řitním otvorem. Nagelovaní hejsci jistě ocení poměrně erudovanou depilaci holých zadnic homo protagonistů z padesátých let a na své si přijdou i kverulanti, co odmítají rudý teror. Osvêtlovači scény sice občas trochu více podřimovali, takže film má své přílišně tmavé obrazové plochy. Filmový materiál obsáhl mnohé ze života zneuznaného lékařského génia, vyprávění má optimální tempo i tah. Trojan a spol. se činí, dobová výprava filmu útočí svým provedením na vysoce kvalitní evropské standardy a snímek mně nepřišel nikterak zdlouhavý. Stěžejní vykonstruovaný soudní proces by si rozhodně zasloužil náležitou režijní péči, načež došlo ke zkratkovitému vyznění, což filmu do jisté míry ublížilo. Zajímá-li vás film, ve kterém lidumilný léčitel nemoc pozná pouhým okem z ranní moči, máte možnost po dvě hodiny spolu s ním bádat, co komunistickým činitelům na tom pánovi vlastně vadilo. A možná to bude působivé bádání. 7/10 (08.03.2021)