Ichi the Killer

Film vychýrený svojou brutálnosťou my nijak zvlášť brutálny neprišiel – všetko sa nieslo v nadnesenom duchu tak čo!? I keď fotky v galérii sľubujú niečo drsné je to proste absurdná komédia (exhibícia jednej postavy a jej svalových partií je scéna za všetky drobné) a vyznenie filmu je ďaleko zábavnejšie oproti skutočnému Miikeho hororu - Audition - ako jediný horor som ho nedokázal dopozerať práve pre jeho skryté zobrazenie brutality ktoré je vždy pôsobivejšie ako tu zakrvácané miestnosti s rozkúskovanými telami a kopou vnútorností nad ktorými gangstri veselo žasnú alebo krv striekajúca v gejzíroch z rozrezaných hrdiel poskakujúcich obetí. (11.02.2008)

Poměrně přesně vystihl v několika řádcích jádro pudla JFL: "...na dílo brakového režiséra je film v postavách příliš propracovaný, v užití a stylizaci násilí příliš důmyslný a v závěru až příliš matoucí a zcizující. Miike totiž moc dobře ví, co dělá, a ze všeho nejradši manipuluje diváky. Ichi je jeho sonda do diváckého vnímání násilí." - ano, ale právě proto vnímám, že tohle dílo neobstojí jako samostatný film, je to jen vytříbeně provokativní, nevyžádaný příspěvek do pomyslné společenské diskuse, což je přesně ten nešvar, který v mých očích rozděluje režiséry (i všechny ostatní umělce) na svrchované, nekompromitující se tvůrce a na samozvané společenské komentátory, vychovatele a mentory. Ten druhý přístup vpodstatě zneužívá a limituje umění, ať už záměrně nebo z nepochopení jeho skutečné povahy a nedozírných možností, a deklasuje díla na pouhé manipulační nástroje nebo přepravní nosiče názorů. Jenže když si pouštím film, s ničím menším se nespokojím, i kdyby to bylo vyrobené sebezajímavěji. (02.12.2014)

Film je plný extrémního násilí, které je však natolik stylizované, až působí úsměvně. Fakt, že ani jedna z dvou hlavních postav není vůbec normální, zamezuje divákovi, aby se s nimi ztotožnil (pokud ovšem on sám není úchyl), příběh také není kdovíjak objevný, a tak mu nezbývá než se nechat bavit povrchními atrakcemi a zvráceným humorem. Přiznávám, že s takovýmto typem filmů nemám problém a u Koroshiya 1 jsem se obstojně bavil, a to především díky vší té směšné extrémnosti, avšak taková pecka to zase není. Na to je to až moc rozvláčné. A nějakou hloubku či oduševnělost v tomto případě ani nehledejte, Takashi Miike si libuje v exploataci prostřednictvím tohoto filmu se mohl náležitě vyřádit. (20.06.2011)

Ichi the killer patrí do kategórie filmov, ktoré sa absolútne vymykajú nielen môjmu vkusu, ale aj chápaniu. Pre mňa je to žáner, ktorý ak by neexistoval, vôbec by mi nechýbal. Nechápem jeho význam a preto zrejme aj prehliadam prípadné kvality, ktoré pre niektorých divákov určite má. Za seba však nemôžem dať viac ako dve hviezdičky a aj to s prižmúrením jedného oka. (31.10.2016)

Kakihara je hlavným zabijakom Anjova gangu v Shinjuku. Jedného dňa, spolu s peniazmi zmizne samotný hlavný boss, Anja. Takmer každý ho upodozrieva z úteku, len Kakihara sa domnieva, že bol unesený inou mafiou. Krutý, bezcitný vrah sa tak dáva na cestu objasnenia pravdy okolo šéfovho zmiznutia. No čo keď je únosca ešte väčším monštrom? Tak toto bola maximálna šialenosť. To sa ani nedá inak označiť. "Ichi The Killer" je jeden z najbizarnejších "splater" zážitkov s akým som sa stretol. Mučenie, gore, podivínsky poňatý príbeh podaný ešte zvláštnejším spôsobom ma nejeden krát prekvapil natoľko, že som s otvorenou hubou čumel nato, čo "šikmáči" dokážu natočiť, aby šokovali diváka. Presto všetko, nemôžem tvrdiť, že by ma nejak mimoriadne bavil, no zároveň, ani NEbavil. Nechápem, no ani sám pred sebou si to neviem vysvetliť. Nie to ešte užívateľovi ČSFD, ktorého hodnotenie pochopím, nech bude akékoľvek - 65%. (09.08.2014)