Zločin pana Langa

Žánrová freska z Francie předválečné doby. Pokud bychom z ní vycházeli při úvahách, zda se Francie mohla ubránit Třetí říši, asi by nám vyšlo, že ne. Spousta akcí končící v zázemí, samá přelétavost, nesoustředěnost, podvody, korupce - i na takovém malém a ohraničeném místě, jako je tiskárna. A propo TISKÁRNA; zajímala mě od mládí (někdejší Muzeum knihy ve Žďáře nad Sázavou), později jsem polygrafii vystudoval a 30 let (přesně na den) jsem se živil projekcí a pak prodejem tiskových strojů. Přitom jsem navštívil stovku tiskáren na celém světě. A právě proto mě pařížská meziválečná tiskárna nenechala chladným, a její fungování mě zaujalo víc, než popis (nebo spíš jen náznak) vztahů mezi vedoucími a podřízenými, majetnými a nemajetnými, muži a ženami. (24.02.2018)

Zdá se, že Renoirova tvůrčí metoda vyrůstá v případě vedení herců, ale i strukturování a pojetí dialogů v scénáři i na "place" z divadelního východiska. Film sdílí osud mnoha předních děl té doby: to nejdůležitější není sám příběh a jeho zápletka, ale vedení kamery, včleňování zvuku do celkové struktury díla, ozvláštňování detailů zjemňováním filmové řeči, v mnoha případech i herecké výkony a konečně vykreslení prostředí, tj. jakýsi sociální dokument té doby. Dnes to poslední je pro nás to nejdůležitější: postižení autenticity minulosti, která byla mládím našich rodičů, prarodičů a praprarodičů, se tak trochu podobá cestě proti proudu času. Patina, která mohla být v "meziminulosti" cítěna i jako koroze, se mění v měděnku, pod jejíž tenkou vrstvou nacházíme nezkreslenou autenticitu minulosti. Renoir se stává příkladem a mistrem jemné povahokresby, kolektivního pohledu, v němž zanikají osudy jednotlivých postav, postihujícího ducha doby, který nechá promlouvat lidové vrstvy. Naše předky, byť i francouzské. Svět, který se začal vytrácet v průběhu padesátých let minulého století, devatenácté století, které přežilo sebe samo. Jen jako na okraji cítíme krizi a sociální nejistotu. Je to doba, která je v mnohém pro nás stejně vzdálena jako ty, které nám tuto možnost neskýtají: baroko, rokoko, napoleonské války (o těch ještě vzdálenějších nemluvě). Mistru Renoirovi máme být zač a proč - to v každém případě - vděčni. (29.01.2015)