Díra

(84%) DÍRA, coby novinkový španělský počin, který jsem si vcelku náhodně vybral. A musím uznat, že to bylo opravdu dobrý! Prostě, dostal jsem něco úplně jiného a netradičního – mělo to svou originalitu. Samozřejmě až na ten onen ZÁVĚR, který kritizuje více diváků. Též nejsem s koncem tohoto snímku nijak extra spokojen, ale mohlo to dopadnout hůře. Přesto je to svým způsobem i tak trochu nelogické ukončení, ale jisté pochopení v to mám (víc to ukončení filmu rozebírat nebudu ať tu nespoileruji). Celkově se toto nedá moc popsat. Prostě od začátku se jde a věc. Rychle se seznamujeme s prostředím netradiční věznice (pokoji), která obsahuje velký počet pater. Neustále zde jezdí platforma s jídlem – scénka, která tu každou chvíli je – a já byl vždy neskutečně napnut. Bylo to i chvílemi dost nechutné a krvavé (ale ne až tak, abych musel odvracet zrak). První 2/3 filmu byly naprosto super. Jen ke konci – ty pasáže s tím černochem, tam už trochu napětí trochu pokleslo včetně divného ukončení, jak už jsem zmínil. Hlavní herec mě bavil, stejně jako ostatní, včetně toho dědka, který mi lezl na nervy, ale zahrál to též solidně. Rozhodně tento film vřele doporučuji, jen prosím všechny, ať nikdo moc neřeší to finále. Prosím víc takových španělských filmových počinů! (24.03.2020)

Úlet. Parádní úlet. Více netradiční prostředí už asi vymyslet nejde. Zajímavá myšlenka, tíživá a tísnivá atmosféra. Toto si prostě užíváte. Menší mínus za trochu nezvládnutý konec, nebo spíše jsem si ho představoval více údernější a že tam bude ta třešnička na dortu. To se bohužel nestalo. Ale jinak se jedná o takový ten film, který chci po čase vidět znova. 80% (16.10.2020)

Dost husté Španělsko, které je na jednu stranu krutou satirou a kritikou dnešní společnosti (pokolikáté už za posledních 40 let?). Na druhou stranu brutální, a hlavně nechutná podívaná. Sadistická zvrhlá krutost, kde se objevuje v nemalé míře i kanibalismus... Což by se mi líbilo nebýt závěru filmu, který vyšel úplně někam do prázdna. Nepochopil jsem a jako pouhá satira mi to nestačilo. Přece jen už jsem viděl hodně... /60%/ (30.08.2023)

"Krájením se ostří sám... Samuraj TOP ultra Plus! O hvězdu míň ale dám, na poselství filmu flus!" Můj právník navrhoval jít k soudu, že to určitě vyhrajeme. Protože GG-U zfilmoval můj vlastní soukromý deník, bez mého svolení!!! Ale asi to nechám plavat, natočil to moc hezky. Celý můj život dole, dablroad movie mezi hladovými patry. ♫ Život je jen náhoda, jednou jsi dole, jednou... hlouběji. ♫ Ale bojuju, nevzdávám to. Zkouším vše, od bezohledné sobeckosti až po hřejivý altruismus. Např. nedávno, v rychlíku Košičan s bufetem mimo provoz, jsem si upižlal ruku, aby děti ve vlaku neumřely hladem! Btw, fakt blbej nápad. Hladových dětí stále mraky, takže ruka fuč zbytečně. A jak známo, jedna ruka netleská (asociace: pečená ruka na opulentní hostině). Takže nebudu tleskat zmršenému finále Díry, které mě nakrklo. Škoda, jinak to byl velmi výživný raut, jaký by ocenil i gurmán Philippe Noiret z Velké žranice. Pravda, jen v prvním patře, ocitnout se níž, spáchal by sebevraždu (sic!), jen ne obžerstvím, ale skokem do šachty. Což jsem měl chuť udělat i já, když mě po kladení zajímavých otázek (Jak asi chutná šnek? A chutnal by šneček Goreng i sám sobě? Jak se to nazývá, sebekanibalismus?) v závěru film začal "vychovávat", opruzovat s jakýmsi poselstvím a mlátit mě, starého sobce, po hlavě klackem solidárnosti a spasitelského komplexu, zapomínaje na vlastní moudro, že směrem nahoru prostě srát nejde, SAMOZŘEJMĚ. Navíc mi nějaká mrňavá šikmooká kanibalka (protože copak jiného asi mohla papinkat naše holčička, min. rok (!) o hladu na samotném dně Díry, když ne ty sebevrahy, co k ní padali seshora, však?) sežrala moji oblíbenou mňamku, dortík panna cotta. Svině jedna... udav se tím! Za trest jsem pro ni napsal alternativní konec filmu: Platforma vyjela nohoru, pracovníci v nultém patře, mající svědomí (Baharatovi to o nich tvrdil Moudrý muž) předali holčičku nadřízeným (bez svědomí), ti radostně zvolali Konečně! Solidarita rulez!, načež šli do sebe a všechny vězně z Díry převezli na povrch, do sanatoria all inclusive. Né, dělám si kozy, SAMOZŘEJMĚ. Ve skutečnosti manageři projektu "Chovej se jak zvíře, příjď o duši v Díře" jen ty kuchtíky a uklízečky z nultého patra zprcali jako sysly, co jim to tahají do kanceláře za lidský humus a omlátili jim o hlavu pracovní řád s nařízením: Co jednou Díra schvátí, nikdy už nenavrátí! Kuchtíci přišli o prémie, což je nasralo, SAMOZŘEJMĚ. Takže než šoupli holčičku i s celým "poselstvím" zpátky na platformu, aby ji vrátili do Díry, kam patří, měsíc se na ní střídali v kumbále ve skladu závodní kuchyně. Tak, a to máš za to! Já ti dám, ty mrňavá mrcho, sežrat mi poslední panna cottu! (18.06.2020)

Když od toho budete čekat primárně sociální metaforu, budete zklamáni, jak moc je to povrchní, protože svou ústřední myšlenku (nespravedlivé přerozdělování kapitálu) Díra v podstatě nijak dál nerozvádí. Jako drsný a špinavý komorní psychothriller v duchu Kostky to ale funguje výborně - herci jsou působiví a režisér je dost zručný na to, aby udržel skličující a vyhrocenou atmosféru po celou dobu. A poselství o potřebě solidarity je sice divákovi vpáleno rovnou do ksichtu, ale vzhledem k tak úzkoprofilovému konceptu to snad nemůže nikomu příliš vadit. 80 % (16.04.2020)