Díra

Jediná šanca tejto až nepekne doslovnej alegórie (z akého dôvodu pre mnohých anti-kapitalistickej však nerozumiem) bol poriadny zvrat v závere, niečo, čo by poprelo všetko dovtedy vypovedané... alebo to otočilo na hlavu. Namiesto toho ale tvorcovia vo finále narazili na vlastnú bezradnosť. Nie že by ma to, ako výsledok predvedeného spôsobu uvažovania a hodnotenia vecí, prekvapilo. (30.03.2020)

Ledovou archu připomínající thriller o vertikálním vězení, které zároveň slouží jako metafora pro lidskou společnost a její kasty. Spolu s dobrovolně uvězněným hlavním hrdinou postupně objevujeme, podle jakých pravidel funguje vězení, jehož mnohočetná patra tvoří jednotlivé cely, jimiž jednou za den postupně projíždí stůl s jídlem, z něhož vězni mohou sníst cokoli, co na ně zbyde po těch nad nimi. Vězni se každý měsíc přemisťují, takže průběžně přičichneme výrazně odlišným situacím panujícím na různých patrech, a tahle fantastická, tísnivá a zlověstná exkurze vrcholí hrdinovým rozhodnutím pokusit se o něco, o co se ještě nikdo před ním nepokusil. Člověk by se chtěl dozvědět víc, avšak na všechno snímek neodpovídá a navíc si ve svém fikčním světě vytváří vlastní logiku, podle níž je potřeba hrát a příliš ji nerozporovat. Výtečně napsaná, nekompromisní, brutální, úderná, napínavá (a místy dokonce i vtipná) a vtahující alegorie, vnímající lidskou společnost jako sebranku hladových sobců, s chytrými dialogy, výbornými znepokojivými momenty a inovativním prostředím, atraktivním svou odporností i jasným a jednoduchým mechanismem, jímž se řídí. V jednoduchosti je krása – zde to platí určitě. (07.10.2019)

„SNĚZ, NEBO BUDEŠ SNĚZEN…“ /// Nechutné lidoužrotská psychárna z důmyslnýho místa zvanýho Díra. Převýchovný Vertikální samosprávní centrum a pokus o nastartování spontánní solidarity. Předpokládám, že každýmu došlo, že nejde o místo pro milovníky knih. Přesto by film mohl bavit milovníky divadelních dramat. Premisa je totiž jednoduchá a herecký obsazení skromný. Všechno je ovšem podáno celkem výstižně. Je to takovej podivnej film o nás, lidech. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Miluju místa, kde jsou hovna nejefektivnější argument. 2.) Při pohledu na Kostku, mě nikdy nenapadlo, že jednou může sloužit dezert Panna Cotta jako poselství. 3.) Thx za titule „vasabi“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (25.03.2020)

Tenhle komorní kousek vypadal ze začátku hodně zajímavě a já jsem byl celkem nadšenej. Ke konci filmu, ale moje nadšení začínalo celkem upadat. . El hoyo v sobě skrývá pár hodně povedenejch momentů, ale taky pár nudnějších pasáží. Lehčí zkrácení stopáže by nebylo úplně na škodu. Tenhle film o poselství, žrádle a pádu na úplný dno měl určitě co nabídnout. Nápad to byl vskutku neotřelej a celkem originální. Škoda, že ho tvůrci úplně nedoladili, protože finále vyšumí úplně do prázdna. Škoda... jdu si dát Panna cottu... abych si zpravil chuť. (22.08.2020)

„Díra se do hloubky prudce noří.. je na každém, jak se s tím poprat snaží.“ Když udýcháte ty tuny hladovění (nebo přežírání - jde o to v jakém patře), zvýšené ostražitosti vůči svému okolí, kanibalismu, halucinacím, beznaději a věčné nejistotě.. odnesete si možná i jisté poselství. Pro ty co váhají: Dna nedohlédneš a není jisté jestli jej vlastně toužíš poznat, protože.. „Nevědomost osvobozuje.“ (21.06.2020)