La Bête humaine
The Human Beast
La Bete humaine
Réžia:
Jean RenoirScenár:
Jean RenoirKamera:
Curt CourantHudba:
Joseph KosmaHrajú:
Jean Gabin, Simone Simon, Fernand Ledoux, Blanchette Brunoy, Jean Renoir, Guy Decomble, Julien Carette, Colette Régis, Marcel Pérès, Gérard Landry (viac)Obsahy(1)
"Je to příběh Jacquese Lantiera, syna Augusty a Gervaisy. Pociťoval dědičnou zátěž a říkal si, že pyká za otce a dědy, kteří tolik pili, že mu ty generace opilců zkazily krev. Hlava mu pukala hrůzou člověka hnaného k činům, které vykonat nechtěl a jejichž příčinu neznal." Takto popisuje Emile Zola svého hrdinu strojvůdce Lantiera ze svého románu Člověk bestie. Člověka ztraceného, který se marně snaží překonat bestii, již má v sobě. Když naváže milostný vztah se ženou přednosty stanice, která se chce svého muže zbavit, je jeho osud zpečetěn. Člověk bestie, filmové zpracování Zolova románu režiséra Jeana Renoira, je dalším dílem poetického realismu ve francouzské kinematografii, jehož hrdinou je vyděděnec, muž, který nemůže uniknout sám sobě, svému osudu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (32)
Tohle nemá se Zolou nic společného. Jeho romány jsem četla, i když musím uznat, že tento zrovna ne. Přesto zde nenacházím to, co je pro tohoto autora typické, čili naturalistická popisnost, která má za následek to, že z těchto děl je přímo cítit hnus, zkaženost a úpadek společnosti a lidské osobnosti. Možná že tento román je v tomto ohledu výjimka, ale myslím, že takováto uhlazená forma ještě k tomu s tou hudbou v pozadí jeho dílu nesvědčí. Co do zpracování se podle mě daleko více povedl Germinal ()
Zolův román jsem četla a připadal mi strašně temný, všechno jaksi špinavé jako nádražní čmoud a špína, co je Zola tak sugestivně popisuje. Gabina jsem si jako Lantiera vůbec nedovedla představit, přestože je pro mě pánbu. A zase mě dostal. Tím, že nevypadá jako šílenec, byla jeho hodnověrnost daleko větší, i když se samozřejmě nevyhnul dobovému poulení očí a zatínání pěstí. Celkové zjednodušení a jakési zesvětlení příběhu bylo asi ku prospěchu, i když vysvětlení, co byl ten zabitý boháč za darebáka tam teda nějak zůstat mohlo. Líbila se mi aktualizace do tehdejší současnosti. Záběry z počátku filmu zůstaly pěknou podívanou dodnes, co to teprve muselo být pro tehdejší diváky! Ačkoliv film bych v Gabinově celkově skvělé filmografii zařadila k těm horším, pořád se jedná o nadprůměrný film, zvlášť, když uvážíte dobu vzniku, a to jak z technického, tak ze společenského hlediska. Jestli si někdo troufne to natočit znovu, určitě tam bude hodně akce, krve a z prasáctví starého Grandmorina se stane hlavní motiv. ()
Člověk bestie nebo bestie v člověku? Co je horší? Jacques Lantier v sobě nosí bestii v podobě psychické poruchy, kterou považuje za prokletí, trest za hříchy generací svých předků z rodu Rougon-Macquartů, které mu „zkazily krev“. Lidskými bestiemi jsou ostatní postavy – zvrhlík Grandmorin, násilník Roubaud i manipulátorka Séverine. Příběh, který ocení i ten, kdo Zolovu epopej nemá na nočním stolku. Mladý Jean Gabin už nabývá pozdějších legendárních buldočích rysů, ale v roli neohrabaného strojvůdce je přesvědčivý a přitažlivý (ostatně sám prý v dětství snil o tom, že bude jednou řídit lokomotivu). A Simone Simon je překrásná. V knižní předloze je zabíjení spousta, brutality ještě víc a závěr neskonale drastičtější. Jean Renoir se však naštěstí soustředil jen na hlavní dějovou linii. Díky tomu, že ve filmu není postav jako na orloji (s vražednými nebo sebevražednými tendencemi), vlaková neštěstí, ani explicitní sexuální scény, dostává vnitřní boj Jacquese Lantiera dostatečný prostor, aby se na něj divák mohl plně soustředit, prožívat jej s ním, a nakonec mu přát – v rámci možností – co nejméně nešťastný konec. (více zde) ()
Jeden z mnoha kvalitních filmů s Jeanem Gabinem, dost zajímavý příběh, režie v rámci možností dost povedená. ()
spíš než černo-bílý, tak poněkud šedo-bílý film (tedy zpracováním, aby bylo jasno).... ()
Generace opilců, co mu zkazila krev…tak to asi budu muset zapátrat v historii našeho rodu, kam až sahají opilci. Aby mě taky jednou nechytl rapl. A chudáci moje děti, ty teda budou mít solidní náběh na to, aby se z nich staly šílenci! :-) Ale čekala jsem od tohoto filmu něco trochu jiného. Nějaké větší Gabinovi záchvaty (rozčilovat se on umí na jedničku a tohle bylo dokonce bez dabingu – tak sem na to těšila) nebo že třeba zabije někoho na začátku a pak ho budou hnát výčitky a bude třeba vraždit znova, ale vono nic! Teda nic od začátku. Taky mě rozčílila ta slečna, která toho nebohé chlapce hodila do vody, protože se na ni díval a řekl ji, že je hezká! Tohle třeba já nikdy neuslyším a rozhodně bych za to nikoho nehodila do vody. No a pak jde a padne do náruče Gabinovi (tak já bych mu možná taky padla do náruče, protože on je svůdník nejsvůdnější :-)). Ale jak to ve správném starém filmu má být – napřed se brání, nechce a buší do něj pěstičkami jakože ne, ne, ne a pak ho obejme a pusa. No a pak ji málem uškrtí. Láska až za hrob. A tím asi mělo být hned na začátku naznačeno, že Gabin je bestie. Mě spíš připadala jako bestie paní přednostová. Cherchez la femme a ne chlast! Ten film nebyl špatnej, jen jsem asi čekala trochu víc, ale možná jsem jen nebyla správně naladěná. Tak snad příště to bude lepší. ()
Jako mnohonásobný čtenář Zolovy předlohy chápu, jak skutečně těžké je solidně zfilmovat La Bête humaine. Obzvláště s možnostmi jaké nabízel film v roce 1938. Slavný syn slavného malíře pan režisér Renoir se toho ujal se ctí. Zachoval sice pouze hlavní dějovou linii a to ještě značně okleštěnou, ale určité chtěné psychologické výpovědi jistě dosáhl. Přesto asi jako poctivý čtenář milující tuto knihu, nebudu a nemohu být úplně spokojen. Ovšem čvrtou hvězdičku přidávám z lásky k železnici (kniha jí je naprosto prodchnuta), kteréžto dal Renoir opravdu hodně prostoru v podobě pěkných záběrů z lokomotivy. ()
Smůla pro film, že jsem jako první kdysi četla knihu, která ve mně zanechala velmi silnej dojem (nikdy nepochopím, proč je ve spojitosti se Zolou nejčastěji jmenována Nana, která mi v kontrastu s Člověkem bestií připadala jako - pardon - kravina). Předloha má ničím nepřikrášlenou atmosféru, vnucuje čtenáři pocit zhnusení, na nic si nehraje, vyprávění je drsný, přímý, byt' je Zolův jazyk v podstatě květnatej. Zato film, mno... Jakobych se dívala na "roztomilou" českou komedii, jaký se v té době točily u nás. Tím narážím především na patetiký herecký výkony (Gabin mě teda nijak neuchvátil, protože dámy uchvacoval poněkud toporně :-)) a představitelka hlavní ženské role mi byla až extrémně protivná - přehrávající napudrovaný ušvitořený stvoření vykřikující jak na divadle "Líííbej mě jako nikdy přřřed tím!!!"... Kdyby ji aspoň snímali bez difuzního filtru na kameře, at' není tak nechutně přeslazená :-D. ()
Zolu nelze smrsknout do sto minut. Jean Gabin a Simone Simon jsou sice dobří, ale to tenhle snímek nezachraňuje. ()
Pohádky o mašinkách po francouzsku. Ale vážně: odmyslíme-li si z dnešního pohledu archaičnost filmové techniky, jde o mimořádné dílo. ()
Tak toto bol balzám na moju dušu. Nečakala som to, obzvlášť nie počas úvodných minút, kým sa to nezačalo zamotávať a mňa to chytilo. Gabinovi som dosiaľ na chuť nejako neprišla, za to ale Simonina Séverine si ma omotala okolo prsta ako samotného Jacquesa. Renoir necháva diváka tápať - ktorá z pomedzi postáv je vlastne tá ľudská beštia? (: ()
Francouzský noir s Gabinem, kdy jeho klidný a přesvědčivý herecký projev ještě nebyl poznamenán "gabinovskou" originalitou... ()