Hlídač

Zeby bol pre mna tento film skvostom, sa urcite neda povedat. A tento film ma zaujima rovnako ako hospodarsky zazrak v Somalsku, Burundi a Rwande. Nic to, uznavam vsak, ze Pepik Vildomec je na prvy pohlad poslusny syn a usluzny vykonavatel prikazov, dokonca si vazni mozu k nemu kadeco dovolit. Co je vsak podstatne horsie, zlost si vybija na bezbrannej faune /pes/. A je tak troch u aj sadistickym bezcitnym hajzlom, ktory zbytocne a bezdovodne trapi miestnu faunu. Ivan Renc /otec Filipa Renca - Requiem pro Panenku a Rebelove/ podla mna rezirovat vedel/vie. 66 % (25.03.2014)

Jeden z posledních dozvuků české ´Nové vlny´, už z doby, kdy normalizační režim začínal naplno zatínat drápy a čistky mezi filmovými tvůrci postupně nabíraly svých obludných rozměrů. Místama režijně dost nezvládnuté, někdy až fušerské, ale ten námět a scénář, dokonale mapující úpadek charakteru jednoho zakomplexovaného mladého člověka (v přesném uchopení Jiřího Hrzána), je tak skvělý, že tyhle mušky lze přehlédnout. Pro Ivana Renče to byl celovečerní debut, ale jeho podobenství bylo natolik odvážné a proti srsti tehdejších schvalovatelů, že to byl zároveň z donucení i jeho poslední film na poli hraných celovečerních filmů. (30.09.2013)

Tak tedy alespoň pro mě naprosto neznámý skvost, od pro mě neznámého režiséra a s figurou, kterou bych se nebál trošku porovnat s postavou pana Kopfrkingla. Zde ale není morbidně romantických vrah, ale duševně zaostalý Pepíček Vildomec, pilný a opravdu hodný i důvěřivý, ale na druhou stranu se v něm skrývá také hnusnej, sadistickej hajzl. Bohužel, do nedávna to o Pepíčkovi věděl pouze jen jeho pes. Náhlé rozzáření mysli a docvaknutí všech skutečností, které lze nazvat jeho vývojovým vrcholem, životní ranou i reloadem. Přizpůsobení se zvyklostem a "normálnu" znamená pro zmíněnou němou tvář velkou úlevu, pro jeden námořnický sen zkázu a pro vězně vojnu jak řemen. Naprosto vvnikající Jiří Hrzán v silném obrazu prvorepublikového hlídače vězňů, který je potřeba vidět považuješ-li se za znalce československé kinematografie. (02.04.2012)

Pan Vildomec je v práci oblíben, má domácí zázemí a pravidelně chodí venčit pejska. Kde by mohl být základ nějakého dramatu ? Psychologicky silná role vybočující z Hrzánovy filmografie, vystižení prostorové a časové neurčitosti, ale vypravěčsky nevyužitý potenciál napětí. Přesto cenná kapitolka českého filmu. (01.03.2012)

Hrzán je mi nesympatickej. Jako sadista mi vadil ještě více. Ty záběry, jak mlátí psa byly otřesné. Tenhle film byl celej takovej otřesnej, ale zároveň vyjadřoval skutečnost. Věřím, že podobné věci se dějí. A ač se mi tenhle film hnusí, musím uznat, že na českou kinematografii je to dobrý počin, co se do vyobrazení krutosti týče. 45% (15.01.2012)