Dva papežové

Dal bych odpad, ale herci hrají fakt skvěle a výprava je dokonalá. Jinak ať mi nikdo netvrdí, že nejde o film na objednávku. Kardinál Bergoglio je úpa úžasný, civilní, moderní, fandí fotbalu, má rád skupinu ABBA, miluje uprchlíky (jedno, že spíše ekonomické migranty), ale ten Ratzinger, poslyšte, ten pořád lpí na tom kozervatismu, a tak musí dobrák Bergoglio přiletět do Říma, aby Ratzingerovi otevřel oči, a ten si pak mohl zatančit tango a s Bergogliem u pizzy a fotbalu kouknout na fotbal... Jen mám sice pocit, že ten Bůh a Desatero a hřích a kříž se někam vytratily, ale tady jde o liberální hodnoty, které naženou hromadně zase lidi do kostelů! Bez ironie, tenhle film je  jedna velká blasfemie na papeže Jana Pavla II. i Ratzingera. Celé se to od začátku veze na vlně "Jan Pavel II. posílil konzervatismus v církvi zaměřený proti homosexuálům a svěcení žen", "Ratzinger nezná písničku od skupiny ABBA, kterou si píská Bergoglio", "kostely se nám v Evropě vyprazdňují, je třeba svěží vítr z hor", "Bergoglio má oblíbené fotbalové mužstvo, tak je fajn", "Bergoglio představuje změnu, reforma je fajn", "Bergoglio obědvá s černošským kardinálem, Ratzinger ne" (velká lež, poslední knižní rozhvor dělal Ratzinger s africkým kardinálem Sarahem!), "Lidé opouštějí katolickou církev kvůli konzervatismu", "uprchlíci jsou fajn"... Atd. Ostatně se tahle hra hraje i obrazem - Bergoglio je čilý, aktivní, zajímá se o koření, Ratzinger se všude jen šourá o holi. Hodně to překrucuje skutečnou Ratzingerovu osobnost, jeho myšlení a názory, a na druhou stranu to hodně idealizuje Bergoglia, kdy se temné stránky jeho života ponechávají vědomě stranou. Není to fér. Takže film působí spíše ideologicky, na objednávku. A dnes už můžeme říct, že tento "nový, svěží vítr" nové katolíky do kostelů nepřivedl, navzdory této až přehnané agitační adoraci jak z dob statečných komunistických ocelářů. (18.08.2023)

Tak tady je celkem jasné, komu autoři fandí, ale moc se mi líbilo, že i přes viditelné protěžování budoucího papeže Františka tu nedochází k lacinému odsudku konzervativního směru reprezentovaného Benediktem XVI.. Během vzájemných rozhovorů sice Benedikt tahá za kratší konec, ale Meirelles to dokázal podat natolik jemně, že má divák pocit absolutní vyváženosti. To by samozřejmě nešlo bez kvalitně napsaných dialogů a obou hereckých veteránů veteránů přičemž si troufám napsat, že pro Pryce se jedná o životní roli. Jeho podoba s papežem Františkem je úžasná. Vedle slovních cvičení se film věnuje i minulosti současného vatikánského šéfa a jeho nejasné úloze během tzv. špinavé války probíhající v Argentině v 70.letech, jeho proměně z konzervativce pokrokáře a působivé jsou i výjevy z konkláve. Fotbalový závěr pak pohladí po duši. Pokud měli autoři za cíl přiblížit nejvyšší představitele katolické církve lidem, tak se jim to povedlo téměř dokonale. Dukovu kritiku nechápu. 90% (19.06.2020)

Nejlepší film o dvou povídajících si starcích všech dob. Mnohem víc než dramaticky velmi silné shrnutí (s dodatkem jisté umělecké licence) toho co vedlo k vystřídání papeže Ratzingera papežem Františkem, víc než kritika zkostnatělé a zkorumpované církve. Meirelles natočil hlavně film o vině, výčitkách, a odpouštění. Sobě samému, i druhým. Čímž vyzdvihuje právě to, na čem by katolická církev (teoreticky) stát měla nejvíc. 9/10 (25.01.2020)

Vynikající konverzačka v podání dvou famózních bardů, kteří mě osobně na dvě hodiny přesvědčili, že jsou skuteční papežové. Film, který určitě stojí za vidění, scénář, který se bude vyjímat skvěle i na divadle, ačkoli téma ŘKC je pro našince povětšinou neatraktivní. Papež František mě jako osobnost, která mimo jiné nedávno pleskla po ruce nějakou zfanatizovanou, nevychovanou ženštinu, zajímá a sleduji jeho působení tak nějak automaticky, přestože osobně mám k římskokatolické církvi jako takové nemalé výhrady. Příčí se mi její arogance, autoritářský systém, zkostnatělé názory hodné středověku, popichování davů vůči menšinám, pokrytectví, kážou vodu, chlastají víno a žerou si jak prasata v žitě, dále vyžadují nesmyslný a nelidský celibát, který beztak ani nedodržují, finanční a politické machinace, svinstva, kterých se její členové za celá staletí dosud takřka beztrestně dopustili a o zneužitých dětech se asi nemusím ani zmiňovat. Zastávám názor, že za každým činem stojí jednotlivci a církvi mám velmi za zlé, že nejenže nekonala, aby se shnilých jablek zbavila a vydávala je k řádnému potrestání dle regulérního trestního práva, navíc se dosud zarytě brání reformám, které se měly provést v lepším případě před sto lety. Tím se, dle mého názoru, dopustili, že se církevní skutky dobré, za těmi špatnými ztratily. Aspoň takto to vnímám já. Víra je věcí a právem každého jednotlivce, respekt, s tím nemám absolutně problém. Však ŘK církev ve své aktuální podobě je téma k velké debatě, nejlépe uvnitř Vatikánu. A přesně o tom, je tento vydařený film. Jasně, také se mi tají dech, když stojím v katedrálách, poslouchám varhanní koncerty nebo když zírám na Michelangelovu Pietu. Také jsem rozsekaná z toho, co všechno nádherného se pro oslavu Ježíše a Boha po světě vytvořilo. Jen mě vždycky napadne, čím vším to asi muselo být vykoupeno… Jestli ten umučený Kristus nebyl náhodou jen taková ta nepatrná kapka v oceánu, který není ohraničen pevninou. Ale konec filosofování, mějte šťastný rok 2020! (03.01.2020)

V týdnu kdy si člověk dává horory a mlátičky je třeba taky na chvilku jen tak popřemýšlet o smyslu našeho bytí a nenapadá mě nikdo moc povolanější než jeho svátost papež. Netflix zase jednou zabodoval a vytasil se se vskutku hodnotným dílem, které obrovsky stojí na fenomenálních výkonech Hopkinse a Pryce. Čekal jsem malinko lepší podívanou, ale zklamaný určitě nejsem, spoustu krásných myšlenek mě Dva papežové poskytli a věřím že nejenom mě. 70% (03.08.2020)