Válka barev

Dvacet let po premiéře je konečně možné se vrátit k Válce barev v rozumném formátu a užít si vše, co na českých filmech z 90. let zbožňuju. Všechno to objevování západního stylu vyprávění, všechny ty montáže a klipové pasáže, atraktivní prostředí, neotřele napsané role pro domácí herce a neopakovatelný feeling toho rauše, kdy i malinká Aňa s blond parukou mohla dobít svět. Ty její nádherně dětsky pronášené dialogy o prvním zamilování, zradě i velkém světě jsou pohlazením pro uši. Samozřejmě prostředí modelingu dělá taky svoje, stejně jako dobře zvolené (nejen) pražské lokace. Světácký Hanák je taky naprosto skvělý a ještě líp vynikne vedle domáckého Vaculíka. Inu, zlatá devadesátá. (09.07.2016)

První polovina 90. let minulého století byla magická! V rámci české kinematografie se našly peníze na nejrůznější obskurnosti a Filip Renč frčel na Antonionim, Geislerce a Lynchovi. To všechno, spolu s (pro Renče typickou) sebestředností, nespoutanými ambicemi i potřebou vypořádat se s počítačovou animací a amorálností raného kapitalismu v Čechách, dalo vzniknout Válce barev, režisérově v pořadí druhé zásluze o stát v oblasti umění (vždyť Tomáš Hanák má srovnatelné fluidum jako Dáma s polenem!!!). Za zmínku stojí, že tuhle slátaninu zadotoval tehdejší guru komerčního televizního vysílání Vladimir Železný. Těžko se proto ubránit vzpomínce na Vladimírovo vystoupení v legendární novácké freak show Volejte řediteli, kde se hrozící divácký nezájem a finanční provar snažil odvrátit tím, že Válku barev vydával za „chvályhodný pokus o Zvětšeninu pro mladou generaci“. Už tehdy bylo z jeho strnulého úsměvu poznat, že odteď bude JEHO televize financovat už jenom neškodné komediální výplachy. (02.09.2016)

Plagiát ktorý podľa mňa viac ako Antonioniho vykráda Lyncha. Najsmiešnejšie posobí hudba, ktorá je vlastne "remakom" soundtracku k Mestečku Twin Peaks. Takmer každá skladba z tohto soundtracku má vo Válke barev svoje škaredšie dvojča. Vrátane spievaných piesní s Julee Cruise. Podľa mňa to už je na žalobu. (18.04.2007)

Tohle byl pro mě zatím asi umělecky jeden z nejrozporuplnějších filmů, jaké jsem kdy viděl. Začátek mě nudil, první třetina mě vyloženě obtěžovala, otravovala, nudila. Zdlouhavé nudné záběry o ničem, které by tam vůbec nemusely být. Chápu, že se autor snažil proplétat občas umělecké prostřihy pohledem feťáka, ale mě to film neskutečně kazilo. Jediné co mě na začátku donutilo film nevypnout a nevyhodit z okna byl okamžik, kdy hlavní hrdina fotil z letadla ony kritické záběry. Potom mě film už jen rozčiloval. Z hlavního hrdiny dělá autor místy totálního naivního idiota, poté zase naopak těžkého paranoika. Nevadí mi, co autor s hlavním hrdinem provádí, ale to jak moc přehnaně to je vylíčené. Takže střihem i přes českého lva mi to připadne spíš jako experiment než jako kvalitní dílo. Na druhou stranu na konci filmu zpomalené záběry příjezdu policie mi připadly naopak velmi nadčasové. Obsahově se mi film začal líbit až velkým překvapením kdy hlavní hrdina nalezne hlavního záporáka v kaluži krve, než se dozví "pravdu". Jinak bych film asi hodnotil jako něco mezi totálním odpadem a experimentem, na který dostali autoři filmu peníze, které potřebovali vyčerpat. Na tento film musíte mít specifickou náladu, já ji asi dnes při shlédnutí neměl. Každý kritik si na tom filmu něco najde, kdo se nebude snažit, najde jen to záporné, kdo se rozhodne vyhodit svůj čas nad tímto filmem, chce si najít i nějaké světlejší okamžiky na filmu. Film hodnotím i pozitivněji díky tomu, že má dobrý konec, jaký jsem od filmu chtěl. Neříkám jestli jsem ho očekával, ale chtěl. Tento film bych shrnul jednou větou. "Dostaneš to co od toho filmu chceš." Moc jsem toho nečekal, občas jsem se nechal mile překvapit, když už se objevilo nějaké nadšení, tak bylo ihned zadupáno do země nějakou hloupostí, nebo nesmyslným záběrem na "umocnění dojmu z filmu". Dám tomu 50% s těžce odřenýma ušima když budu optimista. Okem pesimisty tomu dám 30% za vcelku dobře zvládnuté role. To že hlavní hrdina je chvilku těžce naivní, potom zase těžce paranoidní není vinou herce, který roli zvládnul dle mého názoru nadprůměrně. Záporák byl krásně zahraný. Falešný mafián, kterého jsem si zaškatulkoval prvních 5 vteřin, co se objevil v záběru. To se autorům skutečně povedlo. (18.06.2014)

Okouzlení z neznámého dokáže všechno možné. Kromě zázraků. V roce 95 se mysteriozní thriller musel jevit jako vizionářský počin. V konečném důsledku však ale nelze říci nic jiného, že Filip Renč měl už v té době nakoukáno a Ondřej Soukup naposloucháno a ani jeden z nich se s přidanou hodnotou moc neobtěžovali... (03.01.2010)