Requiem pro panenku

Příběh dívky (Geislerová), která je vinou komunistické byrokracie a nezájmu a jedince uvězněna v zařízení pro psychicky narušené chovance. Requiem pro panenku je jeden z nejlepších porevolučních českých filmů. Je to trochu horor, trochu dokument a trochu thriller. To vše natočeno s dech beroucí rutinou, která překvapí i po letech. Ke konci je v něm sice příliš zpomalených záběrů, což dost brzdí dynamické finále, ale nijak to neubírá celkovému vyznění. Je škoda, že už Renč natáčí jen průměrné slátaniny pro peníze, a ne nic co má hlavu a patu. Jako by se už nesnažil nic sdělit. A přitom pro to očividně má ty nejlepší předpoklady. (16.03.2006)

Snad proto, že je film natočen podle skutečné události, snad, že se událost sběhla v mém kraji, snad i proto, že jsem pracovala ve fabrice s ženou, která v ústavu pracovala jako zdravotní sestra, snad že zprostředkovaná hrůza mě zhrozila a hrůzný oheň mi spálil slzy po katarzi, snad jen proto dávám tomuto filmu pět hvězdiček. (25.04.2008)

Velmi působivé! Bezpochyby Renčův nejlepší film. Anna Geislerová dokazuje, že hrát umí odjakživa. I když v tomto filmu stála možná ve stínu Báry Hrzánové (co se herectví týče). Vadila mi hrozná hudba od Ondřeje Soukupa - pokazil celý film. Na konci, když vidíte tu bezmocnost a uvědomíte si, že je to celé podle skutečných událostí... celkem působivé. (23.03.2006)

Perfektní film Fildy Renče, který jsem si zase po hodně dlouhé době pustil – hned po Pátku 13 (9 díl) a můžu říct, že mě u tohoto skvostu mrazilo mnohem víc, než u tomu bylo u druhého případu. Naprostá šílenost a přesto tak dokonalá. Po psychické stránce to byl vážně „terror“ a to i díky až neuvěřitelným hereckým výkonům – hlavně co se Barbory Hrzánové týkalo. Anna Geislerová taky super a smekám klobouk před tím, co všechno musela podstoupit. Dokážu si představit, jak to muselo zamávat s tehdejšími kritiky, protože tady bylo k vidění tolik věcí, které do té doby měly být pro většinu lidí TABU. Co na tom, že ve skutečnosti tomu bylo jinak - jen ty vychovatelky (skutečné) už měly pěkně posraný život… (20.04.2018)

Silně depresivní snímek, který nabídl první hlavní roli tehdy 16 leté Aně Geislerové. Film na motivy skutečného příběhu nabízí nepříjemný pohled na mladou dívku, která se omylem dostane do ústavu pro duševně nemocné, ve kterém zažívá peklo, které vyústí v obrovskou tragédii. Nemohu upřít režijní talent Filipa Renče, ani výborný výkon Geislerové, ale film mě nebavil a asi sem ani neměl náladu na takovou depku. (16.09.2013)