Requiem pro panenku

Zřejmě jsem doposud neviděl film, kde by bylo vícekrát a větším písmem zmíněno, že se jedná o film podle skutečné události. Zde to opravdu na diváka dosti vtíravě křičelo, aby nedostal šanci si toho nevšimnout. Je to docela paradox vzhledem k faktu, že je plný internet informací o tom, co všechno bylo ve skutečnosti jinak. Nejzásadnější odchylkou bylo asi to, že hlavní hrdinkou skutečného příběhu nebyla rozkošná a relativně spořádaná zrzka, nýbrž těžce zvladatelná cigánka. Například úvodní znásilnění vlastním otcem je velmi nezvyklé v bílých rodinách, kdežto naopak v cigánských osadách je smilnění mezi rodinnými příslušníky prakticky běžné a ani se nepovažuje za nic zakázaného. To ovšem jen tak na okraj. Tahle Renčova verze příběhu nebyla zlá a na 15letou Aňu byl hezký pohled, což bylo do určité míry způsobeno tím, že byla obklopena výhradně nehezkými retardy. Co mě docela zarazilo a považuji za krajně nezvyklé je to, že Aňa se začala chlubit svým nahým tělem hned na počátku své herecké kariéry. V tomto filmu jí bylo teprve 15 a ukázala divákům úplně vše, což je samo o sobě dostatečně pádným důvodem a lákadlem, proč by se měl každý divák na film podívat. Její pevné jediničky považuji dle svého odborného oka za lepší, než je její současná výbava, i když stále vypadá k světu a mrd v oku si dochovala dodnes. Vykreslené poměry v ústavu na mě působily hodně jednostranně - na jedné straně tyranky ošetřovatelky a na straně druhé pacientky - oběti. Pravda určitě nebyla takhle černobílá. Každopádně extrémně nepříjemný film, kterému dominuje neuvěřitelně tísnivá atmosféra, bezmocnost hlavní hrdinky a velmi deprimující Soukopova hudba. Škoda, že Renč později sklouzl k takovým filmovým hovnům. 3 kousky. (05.12.2019)

Příběh, který ze mě vysál na chvíli energii. Herecké výkony, které mě přesvědčily, že Renč dokáže herce navigovat tak, aby byli přesvědčiví (s výjimkou sebe sama). Občas si pustím soundtrack. Už jen hudba Ondřeje Soukupa, texty Gábiny Osvaldové, zpěv Lucie Bílé i ilustrační fotka Mariky (Aňa Geislerová) od Jana Saudka mají obrovskou výpovědní hodnotu, film pak i díky herecky přesvědčivým Báře Hrzánové (Johanka) nebo Soně Valentové (Volfová) jednoduše strhující. (18.02.2009)

Velmi působivé! Bezpochyby Renčův nejlepší film. Anna Geislerová dokazuje, že hrát umí odjakživa. I když v tomto filmu stála možná ve stínu Báry Hrzánové (co se herectví týče). Vadila mi hrozná hudba od Ondřeje Soukupa - pokazil celý film. Na konci, když vidíte tu bezmocnost a uvědomíte si, že je to celé podle skutečných událostí... celkem působivé. (23.03.2006)

Celej film jsem měl chuť hodit na ten ústav atomovku. Zlá sestra z "Přeletu nad kukaččím hnízdem" je proti tomuhle personálu Matka Tereza. Největší ironií jsou závěrečné titulky když se dovíte, že postava Anny Geislerové to u soudu koupila ze všech nejvíc. Herecké výkony super, až na Filipa Renče, kterej přehrával a působil dost "Liškovitě" komicky. (13.03.2006)

Přišlo mi to jako první vystoupení velkého sportovního talentu na olympiádě... ve výjimečných chvilkách žasnu, jak dá na frak i nedostižné světové špičce, ale nezkušenost se bohužel nakonec v některých okamžicích nutně drasticky projeví a talent končí tak, jako talent - na hodně viditelných místech, ale až za zády nejlepších. Zejména první dvě třetiny podmalované Soukopovou hudbou mě k mýmu úžasu dostaly a vzaly skorem tak, jako Formanova genialita na stejné téma (ve filmu schází sice nedosažitelný Jack Nicholson, ale skupinka českých vychovatelek v čele s Evou Holubovou vás zcela nechá zapomenout na Sestru a dívky z ústavu se přimejmenším vyrovnají Indiánovi a jeho sboru a místy ho dokonce svou opravdovostí, naprosto postrádající byť jen stopu holywoodského klišé, předčí). V závěru si ale Filip Renč již ukusuje příliš velké sousto a s pokusem o přechod od syrové dokumentaristické realističnosti k hollywoodské rozmáchlosti a nedejbože nadčasové symboličnosti ukazuje, na co má a na co ne, díry v logice děje narůstají, koncepce scénáře se chvilkami rozpadá a samotnému Renčovi je evidentně lépe v povzdálí za kamerou než před ní. Hodně dlouhou dobu mé hodnocení přeskakovalo mezi 3/5 a 4/5 a až samotný závěr, který do filmu narouboval ... něco mezi nostalgií a sentimentalitou a připomněl další neuvěřitelně špatnou, hrubě schématickou postavu ředitele ústavu, jej definitivně srazil na nižší úroveň. Málokterý film, který si pamatuji z poslední doby, v kvalitě takhle kolísal... 80% filmu je sice za 5/5, ale těch pár procent, které jsou regulérním odpadem, jej zabíjí. 3/5. (06.07.2008)