Havel

,, Subjekt zašel do objektu! '' --- Film Havel přichází do podivné doby. Do doby jakési opožděné porevoluční kocoviny. Opomenu tu část lidí, kteří vzpomínají na dobu před listopadem jako na supr éru téhle republiky... Vždyť měl každý práci, nikde žádný bezdomovec a že nebyly pomeranče, To se dalo přežít... Tak tyhle případy dávám úplně stranou. Ta kocovina některých z nás je z té pomalu se plížící nesvobody, z cenzury, z rozdělení společnosti podobně jako tomu bylo tenkrát když se lid dělil na ty správné a na třídní nepřátele. K nadávkám již před lety přibyla nová - Havloid. Premiérem země je estébák podporovaný komunistickou stranou... Prezidentem na Hradě je zombie s podivným ansámblem, který jí tahá za vodící lanka. Nevěřil bych, že tohle řeknu, ale než Myloš Zemanů, to už i Gusta Husák měl větší prezidentské charisma... Jakkoliv to zní neuvěřitelně, tak to prostě je. Tak daleko jsme to za těch 31 let dotáhli. A myslím, že to ještě není zdaleka konec. A do tohohle společenského guláše přichází film - Václav Havel ležící spící. Havel je pro mně osobně ikonou. Jeho život ale dělím na dvě zásadní fáze. Na tu, ve které jsem si jej vážil víc - to byla ta spisovatelská - disidentská a pak na tu prezidentskou se špeky jako bylo humanitární bombardování Kosova atd... První prezidentské období ještě ok, ale pak si myslím, že se s ním začalo něco dít a začal se lidem vzdalovat. Nejvíce mne štve, ten způsob jakým byla převzata moc od komunistů, jimž za to byla zřejmě slíbena jakási doba hájení... Přesto když zemřel, šel jsem se k jeho ostatkům poklonit do Svatovítské katedrály. Film bohudíky mapuje tu první etapu spisovatele a dramatika, který chce jen psát... Ukazuje Havla jako normálního člověka, chybujícího, nerozhodného, leckdy i vystrašeného. Rozhodně to není nic pro nikoho, kdo se v tom období alespoň trochu neorientuje. Jmen tam totiž moc nepadá a tak se člověk musí snažit v tvářích soudobých herců hledat tváře originálů jež hrají. Dvořák si byl s Havlem až neuvěřitelně podobný a to nejen vizuálně, ale i z hlediska gest. V řeči trochu zaostával byť se snažil ráčkovat co to šlo. S Geislerovou jsem měl problém, je nasazována moc často a Olze podobná moc nebyla. Kdo se povedl byl Hofmann. Jeho parádní projev se protl s takovou tou Landovského přirozeností a suverenitou a i vizuálně mu byl díky nosu a kníru velmi podobný. Jana Patočku znám jen z fotografií a to vždy bez vousů, proto volba Bartošky s bělostným plnovousem ve stylu Anděl Páně byla dost zvláštní. Kdo byl vizuálně úplně mimo byl Jastraban alias Dubček a to jak v šedesátkách, tak v listopadu 1989. Film začíná okupací v roce 1968 a posléze jde přes Chartu a VONS skrze sedmdesátá léta až k slavnému vystoupení na balkóně Melatrichu před zaplněným Václavákem v roce 1989. Z hlediska reálií skvěle mapuje tu dusnou atmosféru totalitního státu. Soudruzi v té době pochopili, že když někoho ubijí k smrti jak v létech padesátých, moc jim to neprospěje. A i když to občas nezvládli jako u Wonky, nebo Patočky, preferovali pomalé deptání člověka psychologicky. To film celkem věrně zachycuje sic v náznacích, ale mně to stačilo. Stejně zajímavý byl střet světů disentu a to mezi inteligencí a undergroundem. Filozofové a spisovatelé versus vlasaté a chlupaté máničky řvoucí podivné texty na koncertech stejně podivným individuím...:-). Naštěstí byl nepřítel společný oběma skupinám. Příjemná ve filmu byla i Maláskova hudba, jen mne vytáčí že když je nějaký film jako ze šedesátých let, pustí tam filmaři skoro vždy Get down from the tree od Matadors. Do prkna v šedesátejch byla taková kupa super písniček a ve filmech je vždycka jen tahle... Co řící závěrem? Po různých recenzích jsem si nebyl jist zda na film jít. Teď jsem ale rád, že jsem premiéru v Říčanech viděl. Mimochodem kino bylo plné. Sám jsem si vzpomněl na některé okamžiky z té doby, bydlel jsem tehdy v Revoluční na Praze 1 a lecos se nám dělo přímo pod okny našeho bytu . A tak si říkám, že recenze zřejmě psali mlaďoši, co možná Havla ani nezažili a neumí si pospojovat film se skutečnou dobou o níž vypráví a o které také vědí prd, protože na youtube čumí na jiné věci. Dávám za 4 podpisy Charty 77. * * * * (24.07.2020) (menej) (viac)

Dnes som sa konečne dostal do kina. Naposledy som v kine sedel na "Fantasy Island". A to už bolo celkom dávno. Takže na film "Havel" som sa netešil len preto, že to bol asi najočakávanejší český film roku 2020, ale po dlhej dobe som sa mohol konečne posadiť do kina a užiť si film na veľkom plátne. Ale to len tak na okraj. Ako to nakoniec s novinkou od Slávka Horáka dopadlo? V mojich očiach veľmi uspokojivo. Myslím si, že tvorcovia chceli ukázať Václava Havla ako človeka. Ako skutočného človeka s reálnym životom. Nejdem súdiť koľko z toho je napísané podľa skutočnosti a koľko je fikcia. Nebudem tu ani riešiť moje osobné názory na Václava Havla. Pre niektorých osobnosť, pre iných je to zradca a mnohé iné veci, ktoré tu nebudem vypisovať. Nebudem to riešiť. Ako je spracovaný film? V prvom rade má podľa mňa vynikajúci casting. Viktor Dvořák ako Havel je vynikajúci. V prvom momente ako som ho uvidel som mu to uveril. Adrian Jastraban hrá opätovne Dubčeka a aj tentokrát pôsobí uveriteľne a Aňa Geislerová ako Olga Havlová. V tomto smere nemám problémy. Práca s kamerou je veľmi dobrá a mnohé zábery dokážu povedať čo sa deje bez toho, aby tam boli potrebné dialógy. Páčia sa mi aj mnohé metafory, ktoré sú vo filme. Ako fakt, že najlepší priateľ sa môže stať pre Václava aj najväčším nepriateľom (čistý papier a pero). Scénka kde ide zavrieť Bartoškovi okno a škriabe sa po uhlí je takisto v tomto super. Okrem toho nám film často ukazuje, že mnohé skutočnosti pôsobili samé o sebe ako absurdná dráma. A viem pochopiť mnohé myšlienky, ktoré počas toho dokázal mať. Pretože celý systém pôsobil často absolútne absurdne. O jednu absurditu sa tu ale postará aj Havel sám, keď sa stretne pri jednom stole s manželkou a milenkou. Nebudem spoilovať, no neviem ak je toto podľa skutočnosti, tak neviem čo mám povedať. Martin Hofmann dáva filmu dobrú dávku energie, a film doslova miestami komunikuje skrz cigarety. Toto zvláda veľmi dobre. Problémom často je, že pri niektorých hercoch som absolútne nemal šajnu, koho vlastne majú prezentovať. A niektoré postavy by to podľa mňa potrebovali nejako jasnejšie odprezentovať. Možno je to v súvislosti s tým, aby to nemuseli tvorcovia mať absolútne historicky presné, no ako divák som si uvedomoval, že vôbec neviem kto tie postavy často sú. Je zaujímavé aj porovnať si prvé stretnutie Havla s Dubčekom a ich posledné spoločné stretnutie. Sú to krátke scénky ale je v nich povedané všetko. A dokonca vďaka filmu aj rozumiem mnohým rozhodnutiam, ktoré Havel urobil neskôr. Ako napríklad jeho kontroverzná amnestia. Keď vidím čím si prešiel on a ako to na neho vplývalo, dokážem pochopiť jeho dôvody. A pravda je, že nikdy nepoznáme dosah svojich rozhodnutí v čase keď ich robíme. A prídu často až oveľa oveľa neskôr. A je jednoduché odsudzovať niečo v roku 2020, keď vidíme následky. Ale je to ťažšie pochopiť bez toho, aby sme si to premietli na vtedajšiu dobu. Takže dokážem jeho rozhodnutiam rozumieť. Celkovo musím povedať, že som s filmom veľmi spokojný. A rozhodne na mňa urobil dojem. Má dobré tempo, zaujímavý príbeh a pôsobí veľmi ľudsky. A v tomto smere film oceňujem. Hodnotenie je čisto moje osobné. Hodnotenie: A- (31.07.2020) (menej) (viac)