Havel

Nudná a nesmírně duchaprázdná báchorka o tom, jak si estébáci a komunisté vylámali zuby na Havlově "čestnosti". Asi nejvíc mne překvapuje, že tak špatný film vůbec vznikl. Jeho jediná hodnota je snad pouze v tom, že - ať už chtěně, či nechtěně - ukazuje myšlenkovou i morální impotenci osobnosti, kterou nám prý záviděl svět... (24.10.2023)

Óda na castingovou a maskérskou genialitu... a na stylovou rozplizlost, logickou nesoudržnost a celkově dramaturgicko-režisérskou nesoudnost. Portrét státníka jsem věren slovům pana režiséra nečekal, ale takovou podivnost také ne... A kupodivu se i na jindy u "citlivých témat" smyslů zbavených Českých Lvů (pamatujete na tu nepochopitelnou žeň čtyři roky předtím u Masaryka?) projevilo, že tady "asi něco není v pořádku" - a tak se ocenění dočkali jen a pouze maskéři Adriana Bartošová a René Stejskal. 60% (17.12.2023)

Ono se to málo ví, ale první kdo chtěl točit film o Havlovi byl počátkem 20. století vídeňák Jára Cimrman. Tento český génius je znám tím, že rád prošlapával slepé cestičky, kdy je dopředu jasné že experiment je nereálný a skončí nezdarem. Někdo to ale udělat musí aby bylo všem jasné, že tudy cesta nevede. A tak se Cimrman rozhodl natočit film o Havlovi. Asi všichni víme, na čem celý projekt ztroskotal - Havel v té době kdy o něm chtěl Cimrman točit životopisný film ještě nebyl na světě._____Z počátku se ani tohoto problému Jára Cimrman nezaleknul a jal se psát scénáře o budoucím spasiteli, kterého si představoval jako filmobarona a velkého režiséra. U mecenášů svého filmu tímto vyvolal jen zhovívavý úsměv, ale nevzdával se a upravoval scénář ke stále bizarnějším představám, kdy viděl Havla jako zachránce českého národa, národního hrdinu a buditele a budoucího českého prezidenta, který otevře Čechům dveře do světa. To už si producenti filmu s nevolí ťukali na čelo, považovali Cimrmana za podivína a financovat takový nesmyslý projekt odmítli._____Myslím že jsem v těchto řádcích jasně demostroval vizionářství českého génia, ale hlavně nepopíratelný vliv Járy Cimrmana na současnou českou kinematografii - její beznadějné prošlapávání slepých cestiček má původ v cimrmanovském snažení o jedno stolení nazpět._____ Ani tento film nevybočuje z této linie, scénář banální, řešit soukromou morálku u kazatele té veřejné se může jevit jako zlomyslnost, ale hlavní slabiny díla jsou jinde. Je až neuvěřitelné jak plytký film lze o Havlovi natočit - chybí hlubší charakteristika postav, snaha o zajímavou formu je přebita emočním chladem linoucím se v cigaretovém dýmu, geislerka nepřekonala svůj stín provinční herečky excelující v erotických scénách (v jiných filmech). Řada kauzálně spojených prvků by zasloužila lepší vysvětlení, tady se očekává že divák tyto souvislosti zná. Já čekám, že mi budou vyprávěny. Krom toho jsem čekal něco vyjímečného je-li to film o Havlovi, něco opravdu zajímavého, grandiozně vypointovaného, když se tu nabízí epický příběh hrdiny povstanuvšího ze tmy žaláře do prezidentského křesla a ne slabých 40%. I když je mi adorace Václava Havla poměrně cizí a jakkoliv chápu, že to nebylo cílem filmu - tu se mohl postavit Havlovi pomník - udělat to filmem by bylo v jeho případě stylové. Ale nestalo se tak... (02.09.2020)

Není to zdaleka tak špatné, jak se mnohdy vypráví. U takto exponované osobnosti s jejími obsáhlými a košatými osudy bude vždy problematické pokusit se nějak komplexněji obsáhnout její život a vždy bude někomu "něco" chybět. Já spíše než mělkost a nedostatečnou obsáhlost vidím individuální příležitost k mnohému zamyšlení za předpokladu určitých základních vědomostí o tématu, kdy určité informace jsou blokovány i vědomě (jména dalších postav). Je asi na jednu stranu dobře, že tvůrci s ohledem na Havlovu osobnost a dílo přidali divadelní hravé prvky a netesali monumentální sochu typu Wajdova Walesy, ale na druhou stranu právě v těch monumentálních chvílích je Havel nejlepší (závěr je fakt působivej, ale já mám u všeho co se týče 17. listopadu zvýšenou dojímavost). Ano není to asi nějaké nezapomenutelné dílo kinematografie, ale ve finále fajn film, za který není třeba se nějak stydět. Bohužel ale jednu zásadní obsahovou vadu přeci jen má, a tou je nedostatečné vylíčení Havlových kvalit. Takto zůstává záhadou, proč se tahle trochu srandovní figurka vlastně stala vůdčí osobností, vidíme, že na něj ženský letí a všichni ho uznávají, ale vlastně kromě hrdinského přijmutí žaláře vůbec nevíme proč a filmová postava tak nepůsobí. Film o tako zásadní osobnosti českých moderních ději by jistě nějakých 15-20 minut navíc snesl, a do těch, prosím, propašovat více Havlových myšlenek, výroků, her / knih. (08.01.2024)

Velká Lucerna ze 3/4 plná, to jen pro škarohlídy, co mluví o propadáku. _________ Mnohem lépe zvládnuto než podobné životopisné filmy jako Masaryk, Milada nebo Toman, které všechny trpěly zmateným vyprávěním. Tady vždy víte, kdy právě jsme a co se zrovna děje. Snad jen postavy Bartošky nebo Seidlové mohly být lépe představeny. Ve zkratce sledujeme Havlův život od 1968 do 1989, práci v disentu, věznění, i osobní život, a film ho neukazuje jako nějakou modlu, ale jako obyčejného člověka se svými chybami. Viktor Dvořák v hlavní roli je velmi přesvědčivý, překvapivě i Aňa Geislerová jako Olga. Dále uvidíte i stále populárnějšího Martina Hoffmana. Ve filmu je překvapivě i dost humoru, hlavně ve scénách s estébáky a jejich směšným chováním a hláškami ("Subjekt zašel do objektu":)). Film končí, když Havel vstoupí na balkon na Václavském náměstí promlouvat k davu, což je až magické, a při titulcích vidíte skutečného Havla při setkáních s nejvýznamnějšími světovými politiky, a vy si uvědomíte, jak významnou osobnost jsme v něm měli a že svoboda, kterou jsme si vybojovali, rozhodně není samozřejmost a i 30 let po revoluci musíme bojovat proti těm, kdo nám ji chtějí vzít. (23.07.2020)