Vymahač

Revenge spaghetti, ke kterému napsal scénář Pasolini a režíroval Carlo Lizzani. Podobně jako spaghetti, které napsal třeba Dario Argento, i tenhle film narozdíl od běžné junk food rychlovky srší originálními nápady (finalní likvidace padoucha, rozstřel hrdiny s padouchem na oprátkách, úkryt v kostelním zvonu, opílé střílení ve viném sklípku apod) a lze ho udržet v paměti mírně výraznější dobu než řadu jiných žánrových kousků. Nepochybuji však, že jediným záměrem Lizzaniho a Pasoliniho bylo žánr využít pouze jako politický manifest o násilí a nesvobodě, a nejen o tom. Ostatně film končí desiluzí hlavního hrdiny, který je zapuzen vůdcem vesnické revoluce (hrajeho Pasolini) pro netaktní násilné způsoby. Hlavní padouch (Mard Damon) je vynikající: vypadá jak kdyby přivandroval z natáčení nějakého gotického horroru a celou dobu působí značně vampiricky. Dal bych 4* nebýt pro spaghetti dost typický problém - zbytečně přepálenou a táhlou stopáž. (07.09.2021)

Dobrý príbeh, sympaticky obyčajný hlavný hrdina (ale strieľa rovnako rýchlo a presne ako tí cigaroví frajeri žmúriaci spod čiernych klobúkov), výživný zloduch (zrejme inšpiroval DiCapriovu postavu v Django Unchained) a kopa krvavých prestreliek a súbojov. Takže Pasolini predsa len pričuchol aj ku kvalitným filmom. :) (17.09.2018)

Ze začátku jsem se divil, že Italové byli schopni ve spaghetti westernu natočit něco jiného než brutality a prasečiny, neboť hlavní hrdina zvaný "Requiescant" věří v Boha, chová se křesťansky a zabíjí jen v sebeobraně nebo pro obranu bližních. Ale kdeže! Po půl hodině to vše přijde a je jasné, že se jedná o politizující film s prvky marxistické teologie osvobození. Pokud se týče scénáře, pak má neuvěřitelně naivní místa a tak marně přemýšlím, co by se dalo pochválit. Snad herecké výkony Lou Castela a Marka Damona a Ortolaniho hudba, která je zcela prokazatelně blízká vybraným soundtrackům z filmu Old Shatterhand.---Český název "Vymahač" je nesmyslný, neboť Requiscant znamená latinsky počátek krátké modlitby Odpočívej (v pokoji), a tak byl mexický hrdina i nazýván, též německé a francouzské překlady tomu odpovídají... (26.12.2011)

Tak toto je děsivé dílo. Vlastně by to nebyl špatný film, nebýt... tak nějak všeho a hlavně hostujícího Pasoliniho. Rodina svatého otce, jeho manželky, jejich Loua (adoptovaného) a jejich dcery si po počátečním masakru pokojně žije, až jednou...jednoho dne při návštěvě těchto svatých poustevníků v civilizaci si dcera všímá kankánových tanečnic křepčících za bujarých zvuků Ortolaniho tradičního tanečního pochodu a rozhoduje se, že namísto světicí, půjde radši do bordelu. Zajímavý tah, není-liž? Celá svatá rodina pochopitelně trpí a Lou ji jede zachránit před osudem nejhorším, během jakéžto akce mu později němý prozradí prapodivná fakta o vlastní minulosti a odhalí v tomto mírumilovném hochovi oprávněnou touhu po pomstě. Je to nábožný mladík modlící se za každou svou oběť a toužící vymoci odchod sestry podobrém. To by jejím nadřízeným ovšem nesměl být maniakální upír Damon projevující se jako šílenec, nesnášející ženské, pročež se obklopuje skupinkou vážně podivných chlapíků v růžových tričkách (F. Citti s panenkou je extra klasa) prapodivné příslušnosti, s čímž se oni navíc vůbec netají, pročež se člověk obává, aby Loua, držícího film poměrně solidně pohromadě a dodávajícího mu sem tam i náznak humoru (!), ještě někdy pustili domů. Tomu se však líbí Damonova služka, čili je touto skupinou nadobro odsouzen k zániku. Brutální podivné scény, šílený vrah Damon, depresivní prostředí a náhled do chodu vykřičeného podniku, to vše zapomenuto vstupem Posoliniho Don Juana na scénu. Jeho postava šíleného levičáckého náboženského fanatika předělávající si celý film k obrazu svému to definitivně zabije. Takže tři čtvrtiny podivné, ale ucházející, ale ten konec, ten to dorazil. (03.02.2013)

Místy skutečně zajímavý ale povětšinu času těžce nedotažený kousek. Příběh je naivní a tak zaujme spíše celková brutalita. Lou Castel který po LSD tripu ¡Mátalo! opět dokázal že neobvyklý pistolníci mu seděly. Hlavní padouch Mark Damon je jako slizák velmi slušný a ve vedlejší (i když nepříliš výrazné) roličce se mihne i Pasolini! Spousta pěkných nápadů (duel na oprátce , střílení do svícnu , čtení z bible po sejmutí nepřátel) a místy skutečně syrová atmosféra. Na druhou stranu je mnoho scén nedotažených , zkratkovitých a charakter hlavního hrdiny příliš urychlený. I tak je Requiescant podařený a rozhodně nenudící spaghetti. Někoho možná zaujme více než mě. (01.02.2011)