Epizoda 4 (E04)

V posledním díle se tvůrcům podařilo navodit dokonalou atmosféru tehdejší doby. Aňa zvládla umírající spisovatelku skvěle, i když se tvářila, jako by trpěla po celé své účinkování. Nezasmála se kromě večírku, neradovala se, ani když se ji něco povedlo. Jak je zde shodně konstatováno, poslední díl byl nejzdařilejší. Herecky i lidsky se nejvíc prosadil Josef Němec v podání Jana Hájka. I když se jeho chování vůči manželce jevilo velmi dramaticky tvrdé, tak v předvedených souvislostech si to svým chováním zasloužila. Ženy tehdy nepracovaly, staraly se o domácnost a rodinu a pokud scénáristky vycházely z nějakých méně známých pravdivých historických skutečností, tak agresivní přístup svého muže sama svým jednáním vyprovokovala. Psaní zde bylo prezentováno jen okrajově, spíše jako utrpení a povinnost vůči vydavateli na vyrovnání dluhů, než tvůrčí radost. Mám skoro všechny její povídky, tak si hned večer nějakou přečtu. (25.01.2021)

Už druhý díl mi ukázal, kdo to byla Božena Němcová. Byla to pořádná kurva se vším všudy! Jediné co dělala, bylo, že psala, oddávala se slasti za námahu svého manžela, podváděla manžela a především neustále remcala, jak se stará o manžela, o děti a domácnost. A přitom co nedělala, že o rodinu vůbec nepečovala. Svých dětí se naposledy tak dotkla pičou při porodu. Pak se k nim vůbec neměla. Jestli byla opravdu taková a není to jen tak upraveno filmaři pro feministické publikum, tak je mi z ní zle.... [547. hodnocení, 28. komentář, 72%] (26.01.2021)

Rozhodně nejlepší díl seriálu. Hájek si mě jako Němec ukradl a ve všem ( tedy kromě bití své ženy ) jsem s ním souhlasil. Božena žebrala u přátel a posílala svého syna do Mnichova, i když na to neměla. Josefu Němcovi se to samozřejmě nelíbilo a já jsem s ním naprosto souhlasil. Když na něco nemáš, prostě to nekupuj. Božena pochopila, že nemůže dělat vše jak chce až před smrtí. Seriál ji pro mě odobně vykreslil spíše jako negativní postavu. (24.01.2021)

Poslední díl čtyřdílné filmové série je herecky jistě nejzdařilejší. Především Jan Hájek je naprosto skvělý a na rozdíl od předchozích dílů jsem ani neměl pocit, že se děj hrozně vleče... Božena Němcová napsala většinu svého díla v posledních sedmi letech života. Snad proto v tomto posledním díle "sem tam" skutečně i něco píše. Že to také porůznu vycházelo se nedozvíme. Stejně tak nevíme témě nic o literárním ohlasu. O chystaném souborném vydání díla se nedozvíme mnoho. O německém vydání Babičky pouze jednu krátkou zmínku... Na čtyřdílný životopisný film o nejslavnější a nejznámější české spisovatelce 19. století (a dost možná nejznámější české spisovatelce vůbec) je té literatury v ději až neuvěřitelně málo... Celkový dojem: 75% (31.01.2021)

Rozmazlená, ale statečná primadona zjišťuje, že bez práce nejsou koláče a život není jen oddáváním se slasti za námahu někoho druhého – on se vždy někdo najde. Cestou s sebou strhává do černé díry všechny nejbližší, z manžela, dětí a ze všech blízkých se jejím přičiněním stávají trvale poznamenaní nešťastníci. Źádný člověk na světě (až na těžké psychopaty) není skrz naskrz prohnilý, očarovaný svým egem do každičkého kouta sebe sama, nikdo není úplně bez empatie, nikdo není jednoznačně zlý. Autorky si ale usmyslely, že právě taková Němcová bude ta pravá. Proč? To chtěly tak moc šokovat, tak moc být nové a jiné? Černočerná charakteristika nesvědčí ani filmové postavě. K vykreslení složitosti lidské povahy si nemůžeme přát lepší médium, než je film. Autorky ale na toto umění rezignovaly. Jejich Němcová je jednostranná kulisa z Mordoru. Sobecká a bezohledná do morku kostí. A nikde se ani nedozvíme, proč se takovou stala. Ano, uvědomuji si, že v Čechách tehdy žily desítky Němcových. Vesnických čeledínek, městských služek a měšťanských dcer – s obdivuhodným literárním talentem, o kterém se nikdy nemohly dozvědět. Některé by byly asi lepší než ona. Ale Božena měla štěstí. Byla ve správnou chvíli na správném místě. A měla svou neochvějnou ambici. A tak se stala nesmrtelnou. Své štěstí si neuvědomovala, myslela si, že je něco víc, neuměla hospodařit, jako by skutečně zdědila nějaké prastaré či cizí geny. V jejím životě bylo ale zároveň mnoho pochybností, mnoho citu, podivně patologické rozpolcenosti a mnoho tužeb. Nic z toho tady nevidíme a když, tak jen rozpité ve rtuťovém zrcadle. Proč? Komu se chtěly autorky pomstít? Byly tak překvapeny její korespondencí, že se s ní nedokázaly vyrovnat? Nesou si s sebou averzi z doby povinné četby? Co samy autorky zažily, že mají potřebu vykreslit Němcovou jako člověka, se kterým nemůžeme mít slitování? Chtěly šokovat, zaujmout tzv. „soudobého“ diváka? Ale za jakou cenu? Díváme se tu na drama, které je dechberoucím dílem. Postavy kromě Němcové fungují dokonale, s emocemi to tvůrci umějí, herci se vydávají z nejlepšího, kulisy jsou precizní, atmosféra rozpracovaná, filmovému rámci nic nechybí. Ale v posledním díle se kromě Boženiny jednorozměrnosti už v podstatě nic neděje. Úplně chybí dobové pozadí – nešťastný, umělý příběh hlavní postavy by se mohl odehrávat dnes anebo v jakémkoliv jiném století. Příběh je smutný, natočený tak strhujícím dojmem, že na konci zůstává jen hořká pachuť, těžké zranění a bezbřehá bolest. Ale na to, aby to bylo o Němcové (a o její době), toho příliš mnoho chybí. (24.01.2021)