Stanica pre dvoch

Pianista Platon projíždí vlakem jedním městem. Na nádraží se během oběda, který je tam pro cestují připraven, pohádá se servírkou Věrou, když odmítne zaplatit za jídlo. Kvůli tomu mu ujede vlak. Navíc díky Věřinu příteli přijde i o doklady a musí na nádraží čekat na jeho návrat. I přes prvotní vzájemné antipatie se s Věrou začínají sbližovat. (28.03.2006)

Stretnú sa dvaja, on a ona, úplnou náhodou, a strávia spolu takmer celý film. Koľkokrát sme to už videli, viac či menej romantické. A tu je to zase celkom iné: sovietske, zápletka pre rubeľ dvadsať, v staničnej reštaurácii bez michelinskej hviezdy, a podmazom je okrem dychovky len hluk a trúbenie vlakov. Zároveň vďaka príbehu, dialógom, vtipu a kamere neuveriteľne zábavné, pútavé, a nebojím sa napísať, aj romantické. Plus výborná záverečná pieseň, ktorá si ako jediná vyslúžila aj kompletné titulky. –––– Ako ma vy kŕmite, tak ja spievam. –––– Hovoril som ti, aby si strážil melóny. Nič viac! (11.12.2018)

Mám slabost pro Rjazanovovu tvorbu, reálie jeho filmů působí nesmírně věrohodně, v druhém plánu často na tu dobu také kriticky odkrývají tehdejší sovětskou realitu. Má neobyčejný cit pro výběr herců a je znát, že jim důvěřuje. Basilašvili určitě není typ romantického hrdiny pro běžného diváka, Gurčenková už nebyla nejmladší, přesto i cynik musí s dvojicí sympatizovat. Ljudmila Gurčenko, představitelka Věry, na CSFD sice profil nemá, doma se však od filmu "Karnevalová noc" (1956) těší hvězdému postavení i respektu coby herečka. (17.04.2008)

Tohle je opravdu lahodný zážitek. Přes dvě hodiny trvající vyprávění příběhu, v němž je velmi záhy zřejmé k čemu směřuje, ale přesto ani chvíli nenudí. Cesta k pointě je podaná tak mile a zajímavě, místy humorně, že se člověk nechává unášet sledováním přeměny tuctového chlápka v osobnost, které přiznává značnou dávku sympatií, a servírky - protivného střeva v citlivou a nejen fyzicky krásnou ženu. (15.05.2011)

Nenechajte sa zmiasť, nádražie rozhodne nepatrilo iba tejto dvojici, tam to bolo plné ľudí a neinak tomu bolo aj v jeho okolí. Kde sa pohli, tam bolo živo. Film treba brať ako rozprávku pre dospelých, nad ktorou si kedysi poplakali naše mamy a niekde vzadu v hlave sa mi marí, že som ju už kedysi dávno videl. Kam to celé smeruje je síce od začiatku dané, ale keďže ide o vzťah ľudí vo veku, kedy už stratili mnoho životných ilúzií a viackrát sa v živote sklamali, tak náhľad do ich duší pôsobí aj napriek nedôveryhodnosti celej zápletky úprimne. Ale možno sa len svet zmenil a kedysi sa ľudia spontánnejšie púšťali do reči. Proste taký inteligentný doják so sympatickými hercami a kto videl Iróniu osudu tak presne vie, v akom duchu sa ponesie aj Nádražie pre dvoch. 70% (11.12.2018)