Záhadná vražda v Styles (S03E01)

Hercule Poirot v poprvé akci a hned na výbornou. Toto filmové zpracování je jedním z mála případů, kdy je film lepší než kniha. Agatha Christie ji napsala roku 1920 a hned ji uvedla do světa autorů detektivek. První verze však byla dosti špatná, zejména závěrečnou scénu v soudní síni musela několikrát přepracovat pro značnou složitost. Hercule Poirot ztělesňovaný Davidem Suchetem je prostě božský. Jeho naivního Watsona výtečně ztvárňuje Hugh Fraser. (08.05.2009)

Určitě je to jeden z nejlepších poirotovských příběhů, snad i proto, že odsud se začíná psát společné působení Poirota a Hastingse. Klape to skvěle na začátku, dokud tu Poirot není, ale jakmile dojde na vraždu a on se objevuje na scéně, je to prostě paráda. Užíváte si jeho charisma, ale i to jak se mu nakonec daří případ vyřešit. Krásně zamotané, kdy opravdu do poslední chvíle nevíte. (31.01.2015)

Agatha Christie, toho času spořádaná ženuška pilota RAF, jednoho dne porodila pidimužíka s belgickým akcentem. Místo mateřského mléka sál horkou čokoládu. Hercule Poirot, Shakespeare mezi detektivy, se podruhé narodil v okamžiku, kdy si David Suchet nasadil umělý knír. Záhada na zámku Styles je zaplevelená vedlejšími liniemi, televizními manýrami a postižená začátečnickými chybami, ale co naplat: základní zápletka je ve své prostotě mazaná, poirotovské charisma vyvrací dveře z pantů a watsonovský Hastings, archetyp přitroublého Angličana s koňskou tváří a psí loajalitou, kontrastuje s kongeniální aktivitou malých šedých buněk. C´est magnifique, mon ami... (20.09.2007)

Serie a epizoda: S03E01. Kdyz pomineme tu zvlastnost, ze prvni detektivka s Poirotem, kterou A. Christie napsala, je nakonec uvedena az na zacatku treti rady, zustava "Styles" jednim ze zakladnich kamenu teto serie, podobne jako napr. "Vrazda v Orient Expressu". Ma vsechno, cemu bychom mohli rikat "klasicka Agatha". Velkou rodinu se sluzebnictvem, slozite vztahy mezi nimi, problemy s penezi ci laskou, a z toho vseho pramenici spousta podezrelych, mezi kterymi najde Poirot vraha pri typickem sedanku na uplnem konci. A mne to vyhovuje. Dokonce je na tom docela znat, ze delsi stopaz Poirotovi svedci vic. Vystaveno je to velmi dobre - divakovi je nabidnuto nekolik stop, vice ci mene zavadejicich, ze ackoli si zpocatku muzete myslet jako ja "to prece musi byt ta, co ji chystala kafe!", tak v pulce uz budete tak zmateni (v dobrem slova smyslu), ze vas pointa hezky dostane. Navic se podarilo hercum vstipit jakousi "mladistvost", ze ackoli uz v te dobe meli vsichni hodne natocenych dilu za sebou, pusobi zde opravdu jako "junaci", co do toho jdou poprve :) (09.10.2015)

Ten malý Belgičan! Nejproslulejší detektiv 20. století popouští uzdu egu i šedým buňkám mozkovým a svým typicky kvapným krokem kráčí vstříc vražedným výzvám. David Suchet v životní kreaci génia obtěžkaného údělem mít vždycky pravdu. Vysoké hodnocení, kterým Poirotovy zápletky vyznamenávám, nepatří pouze tomuto prvnímu televiznímu pokusu pojmout jeho případy v celovečerním, leč stále komorním stylu, ale sérii (dnes už dobře takřka dvacetileté) jako celku. Lépe se mi při tom jeví, jaký pokrok filmy s přibývajícím časem učinily na poli vizuálního ztvárnění, neboť poslední "díly" už nabízejí promyšlené záběry a umělecké obrazové ladění. Naproti tomu dřívější počiny sázejí spíše na tradičnější, ovšem neméně poutavé vyobrazení sledu událostí před a po vraždách. Samozřejmě, struktura jednotlivých dílů je vcelku identická (dokonce tak moc, že občasné narušení této linie může působit až rušivě). Zatímco první část je jaksi seznamovací, divákovi je v tuto chvíli dovoleno operovat pouze s náznaky a falešnými stopami a Poirotův charakter je tu méně, tu více krkolomně nastrčen do víru událostí, jádro příběhů se nalezá v dějství druhém, a to samotném pátrání a objasňování vztahů a situací svázaných s případem. Nemohu s jistotou tvrdit, že se vždy přesně orientují ve všech postavách a jejich motivacích (natož - a to je moje slabina - jménech!), stejně jako přiznávám občasný zmatek, který ve mně panuje po konečném rozřešení záhad, ale výhodou těchto filmů je jejich narativní forma, tedy že v momentě, kdy snad objevíte nějakou dějovou nesrovnalost či scénaristickou skulinu, je obvykle stejně pozdě a už na tom nesejde. A tak se stává, že Hercule Poirot je někdy mnohem chytřejší, než sám divák (nebo alespoň já). Ale nemějte obavy: muž posedlý logikou i etiketou si dávno našel cestu, jak se Vám i vrahům dostat pod kůži - a nepustit. (16.04.2009)