Detektív Poirot: Herkulove úlohy (S13E04)

Zapomeňte na Anděla na horách, je tu Hercule Poirot s jedinečným výstupem na švýcarských štítech. Vše začne tak, že Poirot se svými šedými (teď už i šedivými) kamarádkami hraje až příliš profesorský fotbal, za což je potrestán. Místo utápění žalu v drahém alkoholu a s lacinými děvčaty se rozhodne vyjet si na vzduch, snad po vzoru kolegy z Baker Street, do Švajcu. (Když máš srdce zjihlé, když máš potíže, a jsi detektiv z britského pera vytažený, jeď do Švýcarska. Doporučují dva ze dvou spisovatelů.) Takže. Máme tu uvízlého génia v uzavřeném prostředí horského hotelu a konečný počet podezřelých. Bon. (19.01.2017)

Předposlední Suchetovský film ukazuje Poirota ve stále slušné mentální i fyzické kondici. Ačkoli udělá na začátku chybu, následně ji s o to větším úsilím odstraní a případ vyřeší. Jako vždy perfektní Suchet, dostatečně dlouhá závěrečná vysvětlovací scéna, dokonce i trochu té akce se dočkáme. Velmi slušný příběh natočený sice trochu novátorsky na to, že jde o poirotovsko-suchetovskou sérii, ale já si to rozhodně užil. (09.02.2024)

Vynikající drsný plný příběh v nádherném uzavřeném prostředí s náznaky hororu i moderních prvků, ale zároveň krásně starosvětský a ctící ducha starších dílů, včetně závěrečné napínavé rozřešovačky. No a ta úplně poslední scéna byla dechberoucí a posunula to do úplně jiných výšin. Zkrátka skvělý díl před úplným závěrem seriálu. (01.01.2015)

Málokedy na seba Poirotovky nadväzujú, tentokrát sa našla spoločná postava, ale ruská grófka mala v Dvojitom dôkaze celkom inú charizmu. Nesúvisiace príbehy sú spojené celkom náhodne cez plačúceho šoféra a vyzerá to dosť nasilu len kvôli tomu, že Poirot musí mať prípady hneď dva. Švajčiarska chata vysoko v horách spĺňa podmienky uzavretej spoločnosti, menej už spĺňa moje predstavy záverečné rozuzlenie vycucané z prsta. –––– Raději nebýt detektivem, než být detektivem, který selhal. (15.06.2014)

Poirota mám rád i nasucho, čili bez jakýchkoli citů a pouze přísně logického, ale tohle oživení silnou atakou rekurentní deprese jsem uvítal. I tu šťavnatou třešničku na jindy suchopárném vyšetřovacím dortu. Tři lidé, tři namířené zbraně. Mexická plichta! :-) Kdo by to čekal, takhle akční scénu, v jindy krotkých příbězích distingovaného francouzského čmuchala Hercule Poirota? Pardon, belgického čmuchala. Mon ami, takové faux pas! "Odhoďte zbraň!" "To není zbraň, to je objektivní korelativ." "Tak odhoďte objektivní korelativ!" A nebo, taky dobrá hláška: "Je v tomhle domě vůbec někdo, kdo není zločinec?!"   Navíc ty hory, ty hory... Po pleši velikána deduktivního vyšetřování Hercule Poirota tančí paprsky zlatavě modrého světla, odrážejícího se od zasněžených štítů horských velikánů. Scéna k nezaplacení. Zamáčknu nostalgickou slzu. Za pět. (09.01.2015)