Detektív Poirot: Vražda v Orient exprese (S12E03)

Edit. 6/2/2022 Za celou sérii byla Vražda v Orient expresu jediným příběhem, který mi s bravurním Davidem Suchetem přišel tak zbrklý, že jsem ho ohodnotila pouhými 2* (2011). Mrzelo mě to, protože jsem tehdy měla velká očekávání, Orient expres je zkrátka top Agathy. A není právě v tomto zakopán pes? Po všech těch čtyř až pětihvězdičkových filmech najednou propad? Rozhodla jsem se toho psa vykopat a oprášit. Při srovnání s řvavou verzí z roku 1974 působí až civilně, ale co tu máme dál? V roce 2017 se Branagh našel v postavě malého kulatého detektiva s vejčitou hlavou a nejkrásnějším knírkem (yes, tohle je ironie, adeptem na tuto roli by byl až na sedm set padesátém devátém místě)... našel, vzhlédl a bohužel mu to nikdo nevymluvil, navzdory tomu film dopadl solidně. Za těch deset let jsem toho poměrně dost přečetla, nakoukla pod pokličku Agathiny tvorby, šla více do hloubky. Takže držet se původní kritiky, že je najednou Poirot tak zbožný, by bylo hloupé. On byl hluboce věřící a právě proto bojoval sám se sebou při rozřešení vraždy člověka, který před lety unikl trestu a našel smrt v rychlíku z Istanbulu do Calais. Luxusní vlak plný cestujících z různých zemí a odlišného postavení, jedna mrtvola, dvanáct bodných ran a sněhová vánice, která zhatila plány této dokonalé vraždě. Nejlepší detektivka (nejen) své doby a já dnes využívám možnosti opustit původní názor, který expiroval. Věřím, že postupem času, jak bude sentiment přibývat, to navýším na plný počet. (01.01.2011)

A odpusť nám naše viny, protože my neodpouštíme našim viníkům... Odpouštět je božské, ale nám, po této zemi se plahočícím a božství nahony vzdáleným lidským zvířatům ten pokrm chutnající nejlépe za studena přece jen příliš dráždí naše chuťové buňky, a tak víra nevíra nezbývá než dodat mateřštinou belgického vlastníka výkonných šedých buněk, čelícího blížící se chvíli, kdy se opona chystá klesnout: "Marie, Mére de Dieu, priez pour nous, pares péchers, maintenant et á l´heure de notre mort." (15.08.2013)

Pominu-li, že David Suchet je pro mne až reinkarnací Hercula Poirota a veškeré případy, které jsou předkládány v jeho podání považuji za nejbližší předloze, pak je od začátku této adaptace Vraždy v Orient expresu kladen zdaleka největší důraz na morální dilema slavného detektiva. Jak krutá může být spravedlnost, aby ještě zůstala spravedlností? Poirot skutečně trpí. Filmové ztvárnění i hudba jsou také temnější. Vražda v Orient expresu (S12E03) není dokonalá, ale má nejsilnější přesah, právě důrazem na vnitřní boj v myslích čestných lidí, postavených před vážné rozhodnutí. (25.04.2019)

Jedna z mála detektivek Agathy Christie, u níž si i po letech pamatuji pointu. V tomto filmu je Poirot zuřící, trpící a modlící se; tedy docela jiný, než obvykle. Nepřehlédnutelná je televizní lacinost, několik pěkných záběrů na vlak uhánějící zasněženým Balkánem dojem nezachrání. Poirotovské příběhy natáčené v posledních letech jsou postaveny na třech pilířích: příběhu Agathy Christie, Davidu Suchetovi a dobových anglických reáliích. Handicapem tohoto dílu je všeobecná znalost zápletky a absence staré dobré Anglie. 60%. (25.01.2011)

Od začátku této úžasně adaptované krimi není prostor pro jakékoli uvolněné dialogy či snad humor. Hned od úvodu je kažná minuta protkána napětím, které by se dalo krájet. Od začátku je Poirot nezvykle smutný, nad přemíru přemýšlivý a silně rozrušený. Samotné pátrání a rozluštění záhady vraždy o 12ti bodných ranách není tak dlouhé a komplikované, jak bývá zvykem. Naopak velká část závěru filmu je věnována Poirotově morálnímu dilematu zda udat či neudat pachatele. Nebývale smutný, ale o to zajímavější Poirot v opět geniálním podání Davida Sucheta. Hudba: Christian Henson PS: snad jediný ze Suchetovských Poirotů, kde se ani na okamžik nezasměje!!! (17.01.2011)