Detektív Poirot: Tragédia v troch dejstvách (S12E01)

Něco ze starého dobrého Poirota mi tady chybělo, otravy nikotinem pomáhá řešit Doyle z Profesionálů a slečna Vajíčko, pěkný závěr v divadle: ...Slečna Willsová: "Napadá mě něco strašného, ten otrávený koktejl mohl vypít kdokoli, mohla jsem to být já." Poirot: "Hm, a je zde ještě mnohem strašlivější možnost. Mohl jsem to být já." (26.11.2014)

Tento díl je velmi zajímavý. Má moderní (nevšední) kameru. Hrátky se světlem a hudbou, krásně navozují atmosféru na scéně. Jeden z hlavních aktéru mi byl velmi povědomí, je to Martin Shaw, které ho jsem pravidelně obdivovala v seriálu Profesionálové, pěkně zestárl. A kde má tu kudrnatou hřívu? Jiskra v oku mu vydržela. Dojemné a tragické. Když se nevraždí kvůli penězům tak kvůli lásce. A to jsou hlavní 2 motivy vražd. Myslím, že nejen já jsem uhodla vraha? excellence ! (05.11.2013)

Naprosto jiné a přitom velmi neotřelé zpracování, kde jistá teatrálnost a až divadelní melodrama s prvky dokumentu rozhodně nejsou na škodu. Ne každému, kdo má rád typického Suchetova Poirota bude nadšen, ale mně se to líbilo. Bylo to pro mne o to lepší, že tuto knižní předlohu jsem nikdy nečetla, takže rozuzlení pro mne bylo opravdovým překvapením. Navíc Martin Shaw jako elegán boduje.Za mne plný počet. (05.10.2016)

Jeden z nejoblíbenějších dílů. Což je na mě (milovníka starých dílů) co říct! A proč je tomu tak? Určitě kvůli skvělé hudbě, která u nových dílů nebývá pro mě vhodná a často bývá příliš patetická, ne tak tady. Dále určitě kvůli Martinu Shawovi, který na stará kolena ukazuje, že hrát skutečně umí a není to jen Ray Doyle. Dalším důvodem je určitě dobře vystavěný příběh (zajímavé zvraty, hodně podezřelých, srozumitelné informace atd.). A pak určitě také kvůli úplně poslední Poirotově větě, která je top ze všech posledních vět všech dílů - je zároveň neskutečně samolibá, ale ve své podstatě ani trochu, protože je ohromně pokorná a pravdivá. (03.01.2015)

Přestože ke konci je velmi rychle jasné, kdo byl vrahem tří osob, je konec tak geniálně poskládán, že napětím při čtvrt hodinovém vysvětlení, co se vlastně stalo, ani nedýcháme. Jinak jde o tradiční poutavý příběh, který zaujme tím, že Poirot si znenadání zařve a rozčílí se, a zase kolem sebe trousí moudra typu "ještě horší by bylo, kdyby sklenici s jedem vypil Hercule Poirot." Prostě díl, který beze zbytku stojí za vidění. Hudba: Christian Henson (22.12.2010)