Bonboniéra (S05E06)

Poirot v nezvyklé poloze mladého (ještě celkem hubeného) policisty a romantického milovníka k tomu? Nezvykle vyprávěný příběh o vyšetřování v minulosti a dobrá zápletka, která zároveň trefně ukazovala reálnou situaci kolem vztahů mezi vlámskou a valonskou částí Belgie a politickou situaci v Belgii té doby, což mě jako politologa - historika potěšilo. K tomu dobové záběry mého milovaného Bruselu, kde jsem sám žil a odkazy na nejslavnější belgické pralinky, i když otrávené. Zkrátka mladý Poirot, Brusel, pralinky.... Okouzlující! To jinak, než za 5 skončit nemůže. :-) (01.10.2015)

Na tenhle díl jsem byl díky názvu docela zvědavý a musím říct, že mě nijak nezklamal. Využití bonboniéry je docela dobré a je vidět, že Agatha měla pořád nápady. Vyústění je výborné, ale celkově je velmi dobrý nápad, jak je to vyprávěno - prostřednictvím flashbacků, které mají vliv na současnost. V sérii již použito, ale to se hned tak neomrzí. (11.03.2015)

Serie a epizoda: S05E06. Velmi sympaticky dil z Poirotova mladsiho obdobi, kdy byl jeste belgickym policistou. Zde prijizdi do Belgie znovu, tentokrat s Jappem, ktery ma dostat vysoke policejni vyznamenani, a pri te prilezitosti mu vypravi o davnem pripadu, ktery podle jeho kolegy tehdy Poirot nevyresil. Retrospektivou tedy vykladana zapletka vrazdy clena vlady a zaroven decentni love story, kdy je Poirot najat krasnou Virginii, ktere se nezda, ze by Paul zemrel prirozenou smrti (selhani srdce). Pointa, kdo je vrahem a proc nebyl usvedcen, je pomerne melancholicka, zaver pak romanticky, coz spolu s tim, ze zde vidime Poirota mladeho nebo ze i vetsinou opomijeny Japp se docka uznani, dela tento dil pomerne unikatnim. (17.11.2015)

Jde o první případ Hercula Poirota, ještě intendanta policie, kdy je podle všech indicíí zamilován do Virginie Mesnard (Anna Chancellor), ani se mu normální smrtelník nediví. Zaujala mě věta : Všichni spali, kromě Paula, otroka nespavosti. Japp je jmenován rytířem zlaté ratolesti a je ještě legračnější. Příběh byl moc dobrý, moc hezký, i přesto že byl i smutný ! (12.07.2012)

Spomienky na minulosť a dávne ne/vyriešenie prípadu zaberajú väčšiu časť príbehu. Tak uvidíme mladého Poirota ako radového policajta opantaného vášňou a ujde sa mu lichôtky ako nikdy predtým ani potom. Drahokam v celém tom zabedněném policejním sboru sa musí postaviť svojmu šéfovi a predčasne rozbehnúť svoju vlastnú kariéru. Výborný diel, na ktorý sa dá spomenúť aj po rokoch od prvého zhliadnutia a ani tak nenudí. –– Belgický filozof jednou řekl: Poirote, nic takového jako náhoda neexistuje. (21.08.2013)