Bonboniéra (S05E06)

Poirot mladíkem a hňup Jepp členem "de la Branche d´Ore". Tyto dvě nemyslitelné skutečnosti se v hlavním městě Vlámska stávají suchou realitou, což divák vnímá s nevolí. Avšak do hry vstupují belgické pralinky nadopované jakýmsi chemických sráčem od konglomerátu Bayer, jenž způsobí stav posmrtné strnulosti u zarytého odpůrce pánbíčkářů. Mladý konstábl Poirot obdivně vzdychá na známou brzkého kostlivce, ale žádný pokus o fyzický kontakt překvapivě neproběhl. Inu zasvětit život koukáním na vychladlé trupy není pro každého! 93% (29.11.2013)

Serie a epizoda: S05E06. Velmi sympaticky dil z Poirotova mladsiho obdobi, kdy byl jeste belgickym policistou. Zde prijizdi do Belgie znovu, tentokrat s Jappem, ktery ma dostat vysoke policejni vyznamenani, a pri te prilezitosti mu vypravi o davnem pripadu, ktery podle jeho kolegy tehdy Poirot nevyresil. Retrospektivou tedy vykladana zapletka vrazdy clena vlady a zaroven decentni love story, kdy je Poirot najat krasnou Virginii, ktere se nezda, ze by Paul zemrel prirozenou smrti (selhani srdce). Pointa, kdo je vrahem a proc nebyl usvedcen, je pomerne melancholicka, zaver pak romanticky, coz spolu s tim, ze zde vidime Poirota mladeho nebo ze i vetsinou opomijeny Japp se docka uznani, dela tento dil pomerne unikatnim. (17.11.2015)

Poirot v nezvyklé poloze mladého (ještě celkem hubeného) policisty a romantického milovníka k tomu? Nezvykle vyprávěný příběh o vyšetřování v minulosti a dobrá zápletka, která zároveň trefně ukazovala reálnou situaci kolem vztahů mezi vlámskou a valonskou částí Belgie a politickou situaci v Belgii té doby, což mě jako politologa - historika potěšilo. K tomu dobové záběry mého milovaného Bruselu, kde jsem sám žil a odkazy na nejslavnější belgické pralinky, i když otrávené. Zkrátka mladý Poirot, Brusel, pralinky.... Okouzlující! To jinak, než za 5 skončit nemůže. :-) (01.10.2015)

Pro mě jeden z nejlepších Poirotů. Přesto mě zarazilo (pozor, spoiler), že rozhodující důkaz je přičten špatnému zraku, nikoliv částečné barvosleposti. Na konkrétní neschopnost rozlišit červenou - potažmo růžovou - a zelenou jsem totiž nedávno narazila v jakési knize; pohříchu nešlo o literární předlohu k tomuto dílu, proto nevím, jestli tento "nedostatek" přičíst scénáristovi nebo rovnou Agathě. (23.01.2015)

Skutečně lahodná bonboniéra s mladým Poirotem v uniformě belgické policie a také v tmavém převleku nočního lupiče, starým dobrým Bruselem a romantickým rámem, který ze zdi netečnosti vyrve i starého cynika. Stará láska holt nerezaví... Vzlyk. --- Je tu ale přece jen jedna podivnost. Christie tento příběh napsala roku 1923, v rámci své první Poirotovské vlny, která se datuje 1919 - 1923. Srovnáme-li jeho konec s notoricky známým koncem Vraždy v Orient expressu (napsán o 11 let později), vidíme dva naprosto odlišné Poiroty. Ve vlaku z Istanbulu detektiv zuří a div nepukne, že by měl tu partičku vrahů (jakkoli hnaných pomstou navýsost spravedlivou) nechat běžet. Kdežto zde? ... Je to trochu zvláštní postoj, v rámci Poirotovských příběhů téměř nevídaný... (09.01.2018)