Schôdzka so smrťou (S11E04)

Není nad to, když se na Vánoce přesunete kamsi do Sýrie, kde Hercule šetří několikero vražd, včetně vraždy kozy! Vítr víří písek, jež je unášen na hruď ježibaby, vyhřívajíc se na horkém syrském slunci. Jenže ouha, proč tam tam babka jedovatá leží celé odpoledne a ani nemekne? Ona se totiž smaží přátelé! Díra v krku a kozí krev na hrudi - co víc si přát od odkrývání hrobky Jana Křtitele?! 90% (31.12.2014)

Opět exotika a na pozadí příběhu rodinná tragédie a tajemství. Jediná věc mě mrzí, a to, že podle mě není až zas tak těžké rozlousknout, kdo je vrah, popřípadě aspoň že s tím má co dočinění. Podobná Vražda v Mezopotámii se mi líbila víc, i tak se ale znovu jedná o nadprůměrný film s úžasným Davidem Suchetem, který i kdyby všechno ostatní stálo za prd, film vždycky vytáhne nahoru. Tady navíc v pozadí hraje Purcellova Dido, a to se velmi cení. (01.01.2011)

Exotické prostředí, do kterého je zasazen příběh, je nesporně působivé. Osobně dávám v případě Poirota anglickému prostředí, které je pro film stejným bonusem jako Suchet. Ten by dokázal udělat naprosto geniální detektivku i z Káji Maříka. Některé scény mně přišly nadbytečně krvavé, stejně jako pravidelně opakované scény týrání děti. Jakoby autoři pocítili najednou touhu dodat příběhu trošku hororového koření - zbytečně, tyhle příběhy to nepotřebují. Naopak příběh dotváří skvělá hudba. (08.11.2014)

Malé šedé buňky svými hlásky Poirotovi i tentokrát zazpívaly píseň plnou starých křivd, které se nezapomínají a ran, které se nezahojí. Schůzka se smrtí je plnokrevný poirotovský příběh, zahalený tentokrát do orientálního hávu prostředí Sýrie a archeologických vykopávek (jak oblíbené prostředí Agathy Christie) v srdci její pouště. Děj je patřičně dramatický a protkaný legendami a romantickými příběhy o Janu Křtiteli, Pandořině skříňce a hlavně o v titulu zmíněné schůzce se smrtí - a Poirotovi tohle mystično a smysl pro drama kromobyčejně sluší. Závěr je v pravdě hamletovský, zlo je po zásluze potrestáno a Poirot sám po sobě jako vždy zanechá naději na lepší zítřky. Co víc si přát?_______ P.S: Omlouvám se za puntičkářství, ale Katík ve svém komentáři uvažuje nad barvou Poirotových vlasů a připadného vztahu autorky k jejich barvení. Poirot si podle Agathy Christie vlasy barvil už dlouhá léta. V Oponě - Poirotově posledním příběhu, to s dávkou lítosti a nostalgie komentuje Hastings, který svého přítele vidí po letech už těžce nemocného a vrásčitého ale se stejně černými vlasy a knírkem - a stejně jiskřivýma očima. Takže žádné provinění vůči originálu...:) (29.01.2009)

Svině je zaříznuta a Poirot je pověřen vypátráním řezníka nebo řezníků. A jelikož to byla velká svině, čekal jsem, kdy se ze zaříznutí vyklube něco víc brutálního. Přišlo mi to logické. Ovšem zápletka s řeholnicí je průhledná až hanba, co by dělala řeholnice při výkopech v Sýrii. Říkal jsem si: ta po ní ale jede, navíc řeholnice skončila opravdu podivně. Tento díl je spolu s Orient expresem jeden z mála, kde Poirot dává více najevo svou víru. Cupitá s růžencem v ruce, pokřižuje se, na závěr konejší všemohoucím Bohem a růženec daruje. (17.01.2015)