Schôdzka so smrťou (S11E04)

Nakonec dávám 4 hvězdy, ale jsou poslabší a zasloužilo se o ně hlavně tradičně povedené finále, kde Poirot vysvětluje okolnosti zločinu. Atmosféra dílu je povedená, herecké obsazení na Poirota velmi slušné (Curry, Hannah), ale můj hlavní problém oproti mnoha jiným dílům je dávkování informací divákovi - normálně mívám pocit, že je dostáváme nějak průběžně (i když si Poirot leccos nechává pro sebe), ale tady mi přišlo, že vždycky nadhodili nějaký útržek informace a jen málokdy to rozvinuli dál, místo toho se skočilo na další útržek, takže až do finále jsem v ději měl solidní zmatek. Tady Poirot vysypal ohromné množství informací a jako tradičně bychom se mohli ptát, kde to všechno zjistil (což se ale stává i v jiných dílech). Sebevražda pachatelů byla trochu melodramatická a podzápletka s jeptiškou, která ve zmatku utekla, aby pak skonala v poušti, mi už přišla jako naprosto zbytečná (i když tahle podzápletka byla vlastně zbytečná celá). (10.04.2021)

Asi jen ve zkratce, klasická detektivka, kdy slečna Agatha Christie použila ve svém románu pro příčinu vraždy různé důmyslné jedy, které aplikoval výborný anesteziolog (sama byla vystudovaná lékárnice). Děj je natočen výtečně, do poslední chvíle jako obvykle člověk podezřívá všechny, jen ne opravdové vrahy. Jediná věc, která mě překvapila byla ta, že v tomto díle byl Hercule velice pobožný a pár krát se i modlil. To mě docela zmátlo. Na závěr: Určitě lepší a povedenější než původní film z roku 1988. (10.10.2013)

Malé šedé buňky svými hlásky Poirotovi i tentokrát zazpívaly píseň plnou starých křivd, které se nezapomínají a ran, které se nezahojí. Schůzka se smrtí je plnokrevný poirotovský příběh, zahalený tentokrát do orientálního hávu prostředí Sýrie a archeologických vykopávek (jak oblíbené prostředí Agathy Christie) v srdci její pouště. Děj je patřičně dramatický a protkaný legendami a romantickými příběhy o Janu Křtiteli, Pandořině skříňce a hlavně o v titulu zmíněné schůzce se smrtí - a Poirotovi tohle mystično a smysl pro drama kromobyčejně sluší. Závěr je v pravdě hamletovský, zlo je po zásluze potrestáno a Poirot sám po sobě jako vždy zanechá naději na lepší zítřky. Co víc si přát?_______ P.S: Omlouvám se za puntičkářství, ale Katík ve svém komentáři uvažuje nad barvou Poirotových vlasů a připadného vztahu autorky k jejich barvení. Poirot si podle Agathy Christie vlasy barvil už dlouhá léta. V Oponě - Poirotově posledním příběhu, to s dávkou lítosti a nostalgie komentuje Hastings, který svého přítele vidí po letech už těžce nemocného a vrásčitého ale se stejně černými vlasy a knírkem - a stejně jiskřivýma očima. Takže žádné provinění vůči originálu...:) (29.01.2009)

Není nad to, když se na Vánoce přesunete kamsi do Sýrie, kde Hercule šetří několikero vražd, včetně vraždy kozy! Vítr víří písek, jež je unášen na hruď ježibaby, vyhřívajíc se na horkém syrském slunci. Jenže ouha, proč tam tam babka jedovatá leží celé odpoledne a ani nemekne? Ona se totiž smaží přátelé! Díra v krku a kozí krev na hrudi - co víc si přát od odkrývání hrobky Jana Křtitele?! 90% (31.12.2014)

Svině je zaříznuta a Poirot je pověřen vypátráním řezníka nebo řezníků. A jelikož to byla velká svině, čekal jsem, kdy se ze zaříznutí vyklube něco víc brutálního. Přišlo mi to logické. Ovšem zápletka s řeholnicí je průhledná až hanba, co by dělala řeholnice při výkopech v Sýrii. Říkal jsem si: ta po ní ale jede, navíc řeholnice skončila opravdu podivně. Tento díl je spolu s Orient expresem jeden z mála, kde Poirot dává více najevo svou víru. Cupitá s růžencem v ruce, pokřižuje se, na závěr konejší všemohoucím Bohem a růženec daruje. (17.01.2015)