Karty sú na stole (S10E02)

Vražda ako umelecké dielo, keď sa taká podarí, aj Poirotove srdce zaplesá a vykúzli mu úsmev popod fúzy, hoci odhaliť vraha nevyhnutne musí. Bez neobvyklej asistencie by sa to ale vrahovi nemohlo podariť a v tom je práve to umenie. Zo začiatku nikto nemá motív a na konci je podozrivý každý z partie bridgu, zostáva už len váhanie, či ide o úkladnú plánovanú vraždu alebo o oportunistickú. –––– Každý sa niekedy mýli, aj vy však? – ... Áno, pred 28 rokmi. (15.12.2013)

Tento díl Poirota se mi obzvlášť líbil. Narozdíl od ostatních se dosti značně a odvážně vzdaluje od předlohy, což většinou bývá katastrofa (např. američtí Tři mušketýři), zde je tomu však naopak. Řada nových prvků a vedlejších dějů udržuje i diváka jako já, který knihu četl, ve střehu a zároveň tyto úpravy nejsou vůbec násilné ani překombinované. Zkrátka, přiznám se, že v závěru jsem si ani nebyl jistý, že vrahem je ta stejná postava jako v knize a to pro mě už něco znamená. Bravo! (14.01.2007)

"Hercule Poirot se nikdy nemýlí - naposled to bylo před 28 lety". Přirozeně sebejistý a sebestředný belgický detektiv se opět neomylně pouští do vyšetřování podivné vraždy podivného muže, který na svůj karetní večírek pozval čtyři potenciální vrahy a čtyři možné detektivy. Napínavý a dobře rozehraný snímek ani na chvíli neztrácí své tempo a až do konce je příjemným setkáním se starou klasickou detektivkou. Hudba: Stephen McKeon (06.01.2008)

Takový celkem klasický díl, který je celkem příjemně kořeněný tím, že tady může být vrah, protože velká část osob, které se sejdou na jednom večírku, skutečně někoho v minulosti zabila. Poirot si neví rady, ale on to samozřejmě vyřeší. Tyhle nové díly mají zajímavou, krémovou paletu barev, což se mi hodně líbí. (13.05.2015)

Rozumím tomu, že si autorka detektivek potřebuje vydělat na živobytí a tak píše jednu knihu za druhou, často i takové, které by z prosté "touhy tvořit" nikdy nenapsala. Rozumím i tomu, že se k těmto svým dílkům staví vědomě kriticky a tak v jedné ze svých detektivek stvoří i postavu autorky detektivek, v níž evidentně ironizuje sebe sama. Méně rozumím tomu, že se tvůrci filmových adaptací detektivek "božské Agathy" právě tuhle detektivku rozhodli zfilmovat... Výsledek je sice slušný, ale pocit všudypřítomné nepravděpodobnosti je natolik hmatatelný, že to i otrlé "poirotofily" evidentně odrazuje a vyvádí z míry, jak ostatně názorně dokládá i pohled do těchto komentářů... Celkový dojem: 70% (24.07.2010)