Detektív Poirot: Päť podozrivých (S09E01)

Po asi již pátém zhlédnutí zvyšuju hodnocení ze čtyř na pět hvězdiček, bude to ostatně ladit s názvem i počtem zhlédnutí;) Tento díl je zároveň s dílem Vražda Rogera Ackroyda poněkud odlišný od ostatních poirotovských filmů. Oba se totiž věnují zločinům, které se odehrály již v minulosti. Zatímco Vražda Rogera Ackroyda je pojata jako retrospektivní vyprávění, Pět malých prasátek je založeno na flashbackových výpovědích svědků, kdy každý z nich popisuje (sebe)vraždu Amylase Cralea ze svého pohledu. V tomto ohledu režisér odvedl bravurní práci - příběh se krásně rozvíjí a díky tomu, že každý viděl události osudného dne svým pohledem, dostáváme velmi plastický obraz celé události jako celku. Pět malých prasátek má značný emocionální náboj, je to příběh silně nostalgicky a melancholicky podbarvený, což je umocněno vynikající hudbou. Herecké výkony jsou klasicky excelentní a nanejvýš citlivé. Brilantní kameru a působivý, dozlatova sluncem zalitý a vytónovaný obraz snad ani nemusím zmiňovat. Nevím, jestli to bylo mou momentální náladou, ale včera při tom asi již pátém zhlédnutí na mě tento film velmi dojemně zapůsobil, tak jako nikdy předtím. Navíc jsem si z něj odnesl opět mnoho nového. Netřeba dále rozepisovat, prostě volím nejvyšší hodnocení! (25.04.2009)

Komentář obsahuje SPOILER !!! Bohužel v tomto díle zvítězila snaha na poslední chvíli obrátit zápletku o sto osmdesát stupňů nad čistým logickým myšlením. Ruku na srdce, ženy jsou sice občas zvláštní stvoření, ale nedokáži s představit prototyp ženy (zvlášť pokud je popsána jako impulsivní), která by chtěla zavraždit manžela kvůli tomu, že má pletky s jinou ženou a následně tu "chudinku" upřímně lituje a má výčitky svědomí, když manžel vystřízliví z letního poblouznění a dá raději přednost teplu rodinného krbu. Ten první nástín odhalení pachatele během závěrečného sezení mi přišel daleko uvěřitelnější než následné odhalení, které postrádá jakákoliv fakta a Poirotovi šedé mozkové buňky je vyvodily na základě dvou nebo tři pronesených vět, které se dají chápat různě a jejichž skutečný smysl si protagonisté odnesli s sebou do hrobu. (13.10.2013)

Mladá žena chce zjistit, co se stalo jejím rodičům před čtrnácti lety a Hercule Poirot se ujímá vyšetřování, strhující příběh o rodině talentovaného malíře je odvyprávěn v melancholické atmosféře vzpomínek a za doprovodu krásného klavíru.. Dostáváme pět verzí od svědků oné události a výborný David Suchet poskládá všechny střípky skládanky v jeden celek, skvělá práce, bravo.. (05.05.2023)

Jeden z nejlepších filmů ze Suchetovo Poirotí série. Příběh je prost jakýchkoliv humorů, které jsou sice jinde vtipné a dobře fungující, tady by ale působily převelice nevhodně a narušovali by melancholickou atmosféru, kde geniální detektiv (jehož knír už nevypadá falešně a dostal méně brilantiny, hurá, hurá) pravdu odhaluje desetiletí po té, co se odehrál čin. Výtečně! Vždycky jsem měl nerad případy podle syžetu podobného Vraždám v Midsomeru, kde musím půl hodiny sledovat vzájemné vztahy aktérů ještě před tím, než se stane vražda (Poirot je jedna z mála knižnětelevizních postav, u které mi to nevadí). Film je natočen fantasticky i technicky / filmařsky a vybíhá z běžné rutiny, která se chtě nechtě po tolika letech vysílání seriálu (jestli se tyhle pozdější díly dají za seriál vůbec považovat) objevuje. Výtečně, klatěhyml. (06.10.2013)

Netypicky temný, psychologický, melancholický a pomalý Hercule Poirot bez špetky humoru. Tentokrát jsem odhadl zápletku skoro hned, protože jsem odhadl k jakým silným pocitům a rozuzlení máme dojít. Kdo byl vrah je tu taková vedlejší otázka. Zpracování mě uchvátilo a Pět malých prasátek tak u mě aspirují na nejlepší díl vůbec. (29.01.2021)