Hra snov

Skvělé sportovní drama, které prostupují vzpomínky na Billyho lásku. Romantická linka funguje dobře a skvěle pak graduje na posledním Billyho zápase. Ačkoliv nejsem fandou baseballu ani sportovních filmů, tak tenhle funguje senzačně. Sympatický Costner a Prestonová se k sobě hodí a zvraty působí vcelku přirozeně. Raimiho režie se nesnaží o zbytečnou okázalost a film je točený s citem, občas ale na hřišti se objeví skutečný "wow" záběr, ale emoce vyvolává film i bez nich a ke konci už by jste ráději seděli na tom stadionu a sledovali, jestli Billy Chapel Yankees natrhne zadek nebo ne... Americký film se vším co k tomu patří... (29.11.2008)

Oni sportovní film ani milostné drama. Film neustále osciluje mezi těmi dvěmi krajními variantami a člověk si neužije ani jednouho. Kostner tu má nezvykle vážnou, zamyšlenou, sebezpytnou roli. Jako vrcholový sportovec je soustředěný na provozování sportu a zanedbává svoje blízké. Přítelkyni s její dcerou. Přesto prostě není ten egecentrickej přítel, co by na ni vysloveně kašlal. Proto když po nehodě propadne depresím a prodělává náročnou rekonvalescenci, působí jeho postava schizofrenicky a nedůvěryhodně. Příběh směřuje k soucítění s postavou, ale to se u mě rozhodně nepovedlo. V podstatě film o ničem pro nic. Sportovní scény jsou poměrně napínavé, zázrak to ale není, pač nejde v cele o sport. Je tam zadní proud odcházející lásky. (15.10.2003)

Nemám co vytknout, filmově to bylo špičkové, ale je to tak typicky sportovní, jednotvárné a snadno odhadnutelné, že musím s hodnocením dolů. Je to prostě takový ten typický sportovní film, kde je člověk dobrý, začne to s ním jít do prdele, někde se potácí, lituje sám sebe, začne makat, dostane se zpátky nahoru a je hrdina. Stokrát stejný scénář stokrát o hovně. 60% (26.01.2017)

Basseball jsem nikdy nehrál, pochopení jeho pravidel mne stálo několik let dřiny i odříkání a na zápas MLB bych neletěl ani na osobní pozvání některého z amerických vládců světa. Přesto mne filmy o tomto podivném sportu většinou baví, ale tohle je poměrně slabota. Dělá mi totiž problémy litovat prošedivělého nadhazovače Billy Chapela, kterého bolí ručička po letech pohazování míčkem do catcherovy rukavičky. Sice se snažím, ale multimilionáře prostě litovat neumím. Celý stadion nadšeně kouká na Chapelovu ČISTOU HRU, což paradoxně znamená to, že se vlastně žádná hra nehraje, pouze Chapel dělá pápá všem palkářům. Určitě je to z hlediska baseballu úžasná událost, ale sledovat míček, jak se prakticky neustále pohybuje po stejné trajektorii mezi dvěma sportovními dědečky, je poměrně nezáživné. (21.01.2012)

Mimořádně příjemný snímek a vrchol Costnerova baseballového trojlístku. Ani nevím, proč mám zrovna Costnera tak rád, neb to nějak extra výjimečný herec není, ale asi proto, že si vždy uměl vybírat role. Já si snad nepamatuji film, ve kterém by mi nesednul, a navíc tady mu zdatně sekunduje Kelly Preston, jíž to opravdu hodně sekne (věk 37 v době uvedení by jí asi nikdo nehádal). Hra snů je filmovou limonádou ve sportovním hávu s ladně přehozenou romantickou šálou a dramatickou baseballovou čepicí, tedy filmem, pro které mám zvláštní slabost, a díky tomu se u mě postupem času propracovává až k statusu „srdcovky“ a dříve či později k logicky vyplívajícímu plnému hodnocení. Tenhle film se prostě musí líbit každému, tedy pokud zrovna nejste fanda Yankees. (06.01.2019)