Malý Budha

Naivní je to řádně, ale kupodivu jsem se nenudila a hodnotím jako nadprůměr. Největší malér je, že se leckde doslechnete, že je Malý Buddha film o střetu kultur. Zpracování tohoto tématu je přitom nejslabším článkem snímku. Vlastně mi připadá, že se tu tenhle motiv ani neobjevuje. Alespoň já pro výlet dvou Američanů do Tibetu nepoužívám slova jako "střetnutí dvou světů". Na důvod tohoto výletu nezapomínám, jen mi v rámci celého díla nějak znicotněl. Navíc jsou to Američani na baterky. Chlápek, co přijde jednou utahaný z práce, digihra a jedna dvě pochybnosti o reinkarnaci mi k vystižení "západní" mentality nestačí. Zkrátka chci říct, že jedna strana je předem vyšachovaná a stylizovaná do role tichého pozorovatele. Nejspíš jsem tento Bertolucciho "epos" vnímala prostě jako zjednodušené (ale opravdu obstojné, ne-li opojné) obrázky harmonického života kdesi daleko. "Moderní" linie je dost banální a odfláknutá. Tu kýčovitou, pardon, vizuálně okázalou pohádku o Buddhovi bych si dala v trochu epičtější podobě klidně jako samostatný film. (14.09.2007)

Film, který nám vysvětluje výhody buddhismu a který nám popisuje vznik tohoto náboženství, kdy princ Siddhartha (Keanu Reeves) přijde na to, že v životě nejsou jen radosti, ale i strasti, bolest a smrt. A tak začne přemýšlet a vést asketický život, aby se dopátral odpovědi. Nakonec přichází na to, že správnou cestou je střední cestou bez extrémů. Správnou cestou k porozumění života. Meditacím, při kterých lze dosáhnout mymosmyslového cítění života. Zajímavě nám předkládá buddhismus jako cestu po které by se měl ubírat člověk za porozuměním smyslu. A jako prvek, který dokáže sjednotit lidi v pevný svazek, když se lama Dordže navrátí v těle třech dětí Raju (Raju Lal), dívky Gity (Greišma Makar Singh) a Američana Jesse (Alex Wiesendanger). Tento film mě zaujmul pouze svým vyprávěním o historii buddhismu. Zdůrazňovaný střet východní a západní civilizace, kdy američtí rodiče se dobrovolně vzdají svého synka, protože je jednou ze tří (zřejmě aby splnil svou myšlenku spojení různých kultur světa) mi přijde více než nepravděpodobné. (22.11.2009)

Pre mňa zbytočne zdlhavé a ako odporcu všetkých náboženských odvetví na tejto planéte príliš patetické a neuveriteľné.....ale Bertolucci vedel, čo točí a pre koho, tak sa do toho radšej nebudem vŕtať a tých, ktorí sú jeho poetikou a neuchopiteľnosťou nadšení, nechám na pokoji.....nech aj oni nechajú na pokoji mňa. Mám DVD, napriek tomu si film už nikdy znova nepozriem. (09.12.2009)

Buddhův příběh je vždy silný, nehledě na to, v jaké podobě. Zde je možné vidět režisérův pohled, který není absolutní, není nestrastný. Je zde zobrazen stálý koloběh znovuzrozování z utrpení a cesta z něho ven - jako Buddhův příběh, je zde vyzobrazena, jako něco skoro nadpřirozeného. Autor tomu pro sebe sám nevěřil, i když se zajímal a podobně jako spousta mnichů a Lámů bere probuzení, jako něco "v nedohlednu", "za sto životů" apod apod.. To, co učil Buddha, princ Šákjamuni, Siddhartha Gautama, bylo naprosto odlišné - a to, skrze vlastní zkušenost, že tohoto poznání lze dosáhnout za tohoto života. Že je zde cesta vedoucí z utrpení, z koloběhu znovuzrozování a toto poznání učil po dosažení osvícení po zbytek života, a za jeho života i po něm mnozí dosáhli stejného stavu. Přesto jsou zde cítit silné odkazy čisté dharmy, které autora ovlivnily. Příběh samotný je barevný, ukázka nezištného zájmu, života Lámů, proměna běžně smýšlejících rodičů. Pro všechny s upřímným zájmem - 3 klenoty, 4 vznešené pravdy 8midílna stezka. S upřímným srdcem přeji všem zajímat se o Buddhovo nauku (velký rozdíl oproti Buddhismu). S láskou a úctou ke všem cítícím bytostem ♥ (22.01.2019)

Druhý výlet B.Bertolucciho na asijský kontinent tentokrát neskončil tak jednoznačným režiserovým vítězstvím jako v případě "Posledního císaře". Ikdyž, nechci tyhle dva filmy nějak blíže srovnávat, přece jenom u každého z nich jde o něco jiného. V případě Císaře šlo o střet dvou různých kultur a v druhé fázi politických idejí. "Malý Buddha" je sice také prezentován jako film o setkání dvou světů (Tibetského buddhismu a americké kultury), ale ze všeho nejvíc je spíš přednáškou o buddhismu a jeho učení. Ten, kdo chce tomuto učení naslouchat má vyhráno a bude určitě víc než spokojený. Ti ostatní se pokochají krásnou výpravou, kostýmy, a - pokud je to alespoň trošičku zajímá - dozví se, jak že to vlastně bylo s tím princem Siddharthou, který byl prohlášen za Buddhu. (28.09.2004)