Battle Royale

Jeden z nejlepších filmů mého života a vyvrcholení Fukasakova génia, jehož mám jako režiséra rád již od jeho rané tvorby. Naprosto mistrovské dílo překypující absurditou, ujetostí, bizardností a přitom vystihující řadu pravd o nás lidech a našich vztazích. Brutální a drastické, stejně jako plné citu a obětování. Jako cerlek šokující. Excelentní herecké výkony, triky a jako třešnička na dortu úžasný herecký a snad i životní výkon Takeshi Kitana. Tohle je skvost japonské, asijské i celosvětové kinematografie, který se mi natolik vryl do duše, že bude navždy jedním z mých TOP 10 filmů. (07.12.2007)

"Musíš bojovat sám za sebe. Nikdo tě nezachrání. Ale o tom je život, že?" ________ 'Battle Royale' je bezpochyby jedním z nejoriginálnějších filmů z počátku nového tisíciletí, který definoval svůj samostatný subžánr, a dnes se již právoplatně řadí na piedestal japonských filmů s kultovním statusem – jó, a jen tak mimochodem, měl (nečekaně) zásadní vliv na tvorbu Quentina Tarantina...... 'Battle Royale' totiž koncepčně determinovalo jak filmový, tak primárně stejnojmenný herní žánr – tedy battle royale – moderní gladiátorské hry, jež jsou ve skutečnosti krvavou reality show, v nichž vítězem, přesněji řečeno přeživším, může být pouze jeden. Přitom nejde o kdovíjak prvoplánovou glorifikaci násilí – tahle filmová řežba o partě studentů kteří se snaží navzájem zabít, protože jim to nařídila vláda v rámci školní reformy, totiž vychytrale mísí adrenalinovou akci, gore horor, černohumornou sociální satiru, a orwellovsky laděnou vizi dystopického fikčního světa, kde se státní autority snaží získat zpět svou ztracenou reputaci – režisér Fukusaku zde taky v Kubrickovském stylu geniálně využívá klasické hudby, čímž perfektně umocňuje drastickou bizarnost celé synopse...... Oddělují se však v oné hře snad zrna od plev? Ne. Je to vlastně jen hra – a vyhraje v ní ten, kdo si vytáhl nejdelší stéblo. Ostatně, když během devadesátých let spisovatel Kóšun Takami napsal stejnojmennou knižní předlohu, reflektoval v ní tehdejší krizi japonské společnosti spjatou s prohloubením propasti mezi mladou a starou generací. Jenže v souvislosti s prasknutím ekonomické bubliny se rozplynula klasická linie životopisu "střední škola - univerzita - dobře placené zaměstnání - pozice jistá na celý život", a mládež se tak ocitla bez jistot, sebevědomí, a ideálů...... Což jsou zároveň důvody, proč se Fukusaku rozhodl knížku s tak společensko-kritickým rozměrem filmově zadaptovat. O to víc deprimující je, že se za těch třicet let v aktuálním globálním měřítku takřka nic nezměnilo, a generační příkopy i sociální nejistoty, na které snímek upozorňoval, eskalují neustále dál. Ale bylo by naivní si myslet, že nějaký film něco vyřeší. Sayonara, budoucnosti! (01.10.2021)

Scénář: Kenta Fukasaku .. Opravdu výborný námět - chyba v systému a její drsné řešení. Sice mi uniklo, jaký to mělo smysl a výsledný dopad, ale budiž.. Když překousnete několik nesrovnalostí, snímek si opravdu vychutnáte. Asi nejvíce se mi líbil daný kontrast drsných scén a překrásné hudby, která výsledný zážitek posouvala mnohem výše! Drsná, mrazivá hra plná lásky a (ne)přátelství.. (23.04.2005)

Totalni masakr. Takle jsem se u vyvrazdovacky uz dlouho nebavil. Je fajn, ze to neni ciste bezducha vyvrazdovacka, ale ma nejaky pribeh, ktery pusobil dost realisticky a originalne, ale pochybuju, ze zakon BR by nekde prosel. Navic absolutne netusite kdo prezije az do konce. Nektere postavy zname jen jmenem a cislem a nektere maj i trochu vic prokreslenej charakter, vetsinou nejakej flashback, vztah k jinemu studentovi atd, coz ovsem neznamena, ze nechcipnou. Kdyz se film blizil k zaveru, zacinal jsem trochu tusit, ale film me zvlad jeste dvakrat prekvapit. Co se studentu tyce, tak nijak neprehravali, i kdyz nektery vypjaty sceny na 100% nezvladli. Kitano byl perfektni, zadnej krutak, ale spis unavenej ucitel a zacatek, kdy vysvetloval pravidla byl naprosto bombastickej. Film ma dve hodiny, ale kazda smrt (hezky krvava) byla nejak originalni, film se nikde nezadrhaval a do toho hrala pekna hudba. Jasnejch 5*. (06.04.2006)

Četl jsem výbornou scifi povídku na ve filmu zobrazené téma, která líčila zvrácenou reality show, kde bojovala o přežití skupina trestanců odsouzených k trestu smrti a vítěz získal nejen milost, ale i slušnou odměnu. Antiutopická podívaná, kde podobná soutěž měla za cíl vrátit pozornost diváků od hospodářské krize a stagnace společnosti. Hlavním problémem Fukasakova snímku je nedostatečné vykreslení pozadí, proč vůbec k podobné zvrácené hře společnost a vláda přistoupila, protože bez jejího natáčení a vysílání v médiích jaksi postrádá smysl. Pokud přistoupíme na scénáristovu hru, pak režisér z nápadu vytěžil maximum. Boj o přežití v rámci uzavřené komunity středoškolských studentů pochopitelně dává obrovské možnosti ukázat širokou škálu emocí, napětí a dávkované brutality tak, aby divák zůstal po celou dobu patřičně nažhavený a odměnou je mu i poměrně překvapivý závěr. Všechno dokresluje provokativně zvolené hudební pozadí, nevěřil bych, s jakými záběry dokáže režisér zkombinovat valčík Na krásném modrém Dunaji. Takeshi Kitano v roli drsného učitele pochopitelně po herecké stránce nemá chybu, byť právě jeho motivace, respektive přerod z intelektuála v cynického zabijáka je scénáristicky trošku násilný. Celkový dojem: 80 %. Filmu se dá celkem oprávněně vyčíst zbytečně naturalistické násilí, nicméně po převážnou většinu stopáže dokáže režisér úspěšně balancovat na hraně únosného. (28.03.2009)