Laura

Clifton Webb to zahrál skvěle. Ten jeho egoistický samolibý postoj, pocit vlastní neomylnosti. To bylo něco úžasného. Na tom chlapíkovi vám hned přijde něco divného. Film je jako detektivní příběh ucházející, potěší několika překvapivými zvraty. Poněkud méně temný než třeba Maltézský sokol , ale psychologicky zvládnutější. Já jsem spokojen. A to oblečení Andrewse. Košile zapasovaná a kalhoty vytažený skoro až k prsům. Přesně tak to nosil můj děda. Teď už alespoň vím, proč se tak oblíkal. 76% (05.10.2016)

Laura je prímovní variace na noir strunu. Tentokrát žádné hrátky se světly a stíny, ale detektiv McPherson kope míč do správné brány. Cynismus a suché hlášky z něho jen kapou a to je voda na můj divácký mlýn. Jestli se něčím Laura liší od jiných černých filmů, je to především kult ženské přitažlivosti, na němž je celý děj postavený. Jednotlivé charaktery se okolo Gene Tierneyové točí jako můry okolo lampy. A nejedna se při tom spálí. Je to logické, musím uznat, že i po sedmdesáti letech je to pořád kost. Preminger navíc režíruje dost chytře. Málokdo by si ve čtyřicátých lajzl zařadit v po první třetině filmu tak dlouhou retrospektivu. Režisér ale přesně věděl, co dělá a k čemu mu to bude. (30.05.2010)

Vlajková loď temně stylizovaného žánru noir. Tahle černá detektivka (pozitivně laděný název - ženské jméno, přímo kontrastuje s atmosférou filmu) působí jinak než klasické adaptace Chandlerovek, ale detektiv Mark McPherson je stejný cynický typově vyhraněný macho jako filmové postavy ikony filmů noir Humphrey Bogarta... Najdeme tu všechny úhelné kameny vymezující tenhle žánr - věčné příšeří, temno, expresivní, skoro expresionistická, práce se světlem (což ještě více umocňuje černobílý filmový materiál), dobře promyšlenou mizanscénu, temnou náladu (točící se obvykle kolem zločinu...v Lauře se však nesetkáme přímo s příznakovým prohnilým světem plným korupce a bezcharakternosti - uvnitř policie i politiky...), tomu odpovídající počasí percipované jako objektivizovaný psychický stav hrdinů (obvykle tedy prší a je noc či doba někdy nad ránem, počasí které bolí a drásá...), vyhraněně mužský svět, zásadní dějové zvraty (ten v Lauře je tedy skutečně překvapivý a přijde již asi v polovině filmu...), panoptikum postav v různé fázi propletení s vyšetřovaným případem, s čistým štítem však obvykle nevychází nikdo (detektiv Mark McPherson zůstává ale překvapivě racionální a jeho hnací silou je cit k ženě...která je ale předmětem vyšetřování vraždy:-)), doslova posedlost až obsese prací a vyšetřováním, které zcela pohlcuje a zatlačuje do pozadí civilní život, náklonnost k tvrdému alkoholu, redukující se obvykle jen na whiskey, cynismus, drsný humor, ústřední ženská hrdinka coby femme fatale, vše příznakově zahaleno do nikotinového oparu a neodmyslitelná cigareta, která ještě tehdy nebyla politicky nekorektní... To vše pozorný divák objeví a pochopí, že tohle jsou kořeny žánrového stromu, na jehož větvích evoluce nechala vyrašit temné filmové květy, mezi nimiž můžeme hledat kupříkladu i takové kultovní dílo, jako Sedm Davida Finchera...ano, nyní jsme u kořenů... (27.10.2007)

Ve vlastním bytě byla brutálně zavražděna mladá, krásná žena. Vyšetřování případu se ujímá detektiv McPherson, který svým cynismem dokonale hutní atmosféru, už tak dost napjatou. Postupně odhaluje lháře, jednoho po druhém, zjišťuje skutečnou totožnost oběti a dává nahlédnout do minulosti půvabné krásky. Výborná detektivka, skvěle natočená, výtečná hudba. (01.05.2016)

Sražte ikony k zemi! Pramálo mě zajímá, že LAURA dle některých kritiků patří mezi nejlepší noir snímky. Ano, atmosféra je k nakousnutí - hodně tabákového dýmu, temné ladění, stíny, neustávající déšť. Bohužel dějově Premingerův film neobstojí ani jako průměrná detektivka, dialogy jsou banální a závěrečné rozřešení je tak neskutečně triviální, že se nabízí už od samotného začátku. Jedno z největších zklamání na letošní LFŠ. (31.07.2006)