Naši kluci

Určitě záslužnější tři, nicméně s výhradami, jež mi víc nedovolí. *** Mám silný dojem, že problém série je mj. v nezadržitelném zlomu a rozpadu prvotní vyprávěcí síly a atraktivity tam, kde se původní fabulace volněji popouštějící uzdu fantazii a sledující několik výnosných barvitých obecně kulturních a filosofických motivů, držících diváka v soustředěných úvahách, reflexích, vstřebávání, tázání, znepokojení a napětí, ostře a neplynule, trochu násilně napasovává ke konci na realitu skutečných událostí, a navzdory rozběhnutému širšímu a slibnějšímu potenciálu se odpovědí na ty obecnější otázky u jednotlivých postav nedočkáme. Zatímco zhruba do šestého sedmého dílu víceméně sledujeme Schrödingerův kulturně-detektivní příběh, jenž si drží všechny své vyprávěcí i úvahové potenciality, od sedmého osmého dílu začíná vyprávění strmě a stroze kolabovat do jediné verze zploštělé dokumentární reality, a tohle zadokování se bohužel neobejde bez zbanálnění a změlnění. Konec je tak mnohem plytčí a neuspokojivější, než co navozovala celá první polovina série, scénář trpí zvoleným postupem, kdy se evidentně zpočátku chytalo víc zajíců a tučnějších, než se nakonec mohlo strčit do pytle, aby to bylo košer, a divák jako já je přese všechno poučení, jehož se mu tímhle výletem do blízkovýchodního světa a střetu kultur dostalo, nevyhnutně poněkud zklamaný. Nejvíc se to pro mě zkonkrétnilo v postavě Simona Kohena, do jehož hlavy a srdce bych asi chtěla nahlédnout nejvíce, ale stalo se to více či méně skoro se všemi postavami, jak scénáristé najednou nevěděli, co si s nimi počít a postupně je po vynesení rozsudku zahazovali a opouštěli, aniž by dali divákovi možnost pochopit, co se v nich doopravdy odehrává. Nejkrutěji to odnesla postava Toto, již scénáristé divákovi pravidelně připomínají, aby jí na konci vůbec neumožnili se projevit. *** Kdyby se scénáristé drželi fabulační logiky vlastního započatého vyprávění a dotvořili ho i po dokumentačním závěru u soudu jako smyšlené drama, byl by výsledek zřejmě organičtější a snad by i z reality odzrcadlil víc, kdyby dali příběhům postav osudová vyústění, nechali je vyrovnat se dle svého naturelu s výsledkem soudu i společenskou a politickou atmosférou v zemi a odhalili divákovi své niterné reakce. Takhle jsme po vynesení rozsudků skončili s prázdnou, bez sebemenší katarze, jen proto, že u reálných předobrazů si tvůrci dál nic fabulovat netroufli. Nicméně soudím, že i přes tuhle závěrečnou frustraci to stojí za shlédnutí. *~ (14.06.2020)

-5* V médiích jsou konflikty mezi Izraelem a Palestinou už stokrát omílaným evergreenem, ale jaké jsou reálie, tak to si málokdo dokáže představit. A tento seriálem Vám určitý obrázek dokáže jasně nastínit. Dokázal převést na obrazovky skutečný případ takovým neutrálním způsobem, že z toho výhody nemá ani jedna strana, spíš naopak. Začíná to únosem a kriminálním vyšetřováním, pokračuje odplatou a vyšetřováním a končí soudem. Přesto nemám pocit, že je to pro každého diváka, tak nečekejte od něj výraznou akci, spíš je to komorní drama a pečlivě vystavěná sociální sonda o obou národech. Reálnost vyprávění je až neuvěřitelná a proto nezbývá než opět pochválit a doporučit. PS: Po seriálu Chalífát, který se taky věnuje terorismu jsem si už udělal jasný obrázek o Dálném Východu. Zasytil jsem se toho až až a dlouhou dobu se budu dalším podobným snímkům vyhýbat a nejspíš i těm zemím. [ PŘÍBĚH: 3 /// SMYSL: 3 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 3 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (17.07.2020)

K čemu ti je, že celý život prosedíš nad svatými knihami, když v nich nakonec stejně jen hledáš ospravedlnění pro své hříšné jednání? To mě napadlo při zhlédnutí série o kruté vraždě z nenávisti spáchané na nevinné oběti. Seriál dobře odráží kaleidoskopickou židovskou společnost od zcela sekuálrních až po hluboce věřící židy. Každý k ohavnému činu přistupuje jinak, ale stejně je nakonec nejvíc určuje jejich povaha. Takže i velezbožný rabín může najednou schvalovat vraždu, když se obvinění z jejího spáchání vznáší nad jeho vlastní rodinou. ____ Série má pořádnou sílu a emoční náboj, vtáhne tě do děje o to víc, že poměrně přesně zachycuje, co se doopravdy stalo. Mně bylo většiny z nich líto, že žijou v tak vyhroceném světě poznamenaném netolerancí a nenávistí. Seriál zcela záměrně nechává na poli zpustošených vztahů a nezahojitelných jizev jediného morálního vítěze – vyšetřovatele Šin bet, kterého ale za zrádce považují i jeho vlastní lidé. (03.02.2023)

O bitvách na západním břehu Jordánu jsem slýchávala od dětství, ale vůbec jsem to nechápala. Uplynulo mnoho let a pořád to nechápu. Dnes už sice vím, že tam neustále bojují Palestinci proti Židům a naopak, ale stejně!...Seroš je už společně s FAUDOU pro mě druhý počin, který mě tak nějak dostává do souvislostí a je to brutal, poněvadž pokud se budou lidi vraždit jenom kvůli víře a nenávisti, tak to nikdy neskončí a tady to vypadá, že je to navěky. Líbí se mi, že se tu střílí do vlastních řad a spousta "normálních" občanů si to už uvědomuje, ale stejně! Mám pro všechny ultraortodoxy celého světa svůj slogan. Ultráči jakéhokoliv vyznání světa - vyližte si prdel!!! Za mě zcela neortodoxních 85% (03.12.2022)

Ano, stokrát ano! To bylo tak dobré, jak jen to mohlo být. The Spy s Cohenem je proti tomu falešná mýdlový opera, které nejde věřit nos mezi očima. Naopak Our Boys jsou nečernobílý, umírněný, a přesto emocionálně zdrcující obraz zločinu, který vás přiměje googlit detaily izraelsko-palestinského konfliktu. Tohle je seriál, jak má být. Napínavý, lidský, plný pochopení k oběma stranám, pečlivě vyrešeršovaný, bez příkras. Dávám 9 agentů Shabaku z 10 možných. (04.11.2019)